Limp Bizkit na Rock for People připomněli 90. léta

Čtvrtečním headlinerem festivalu Rock for People byli nestárnoucí nu-metaloví matadoři Limp Bizkit. Kapela, která na první pohled skvěle zapadá nejen do dramaturgie festivalu, ale i do tehdejší nálady, jelikož hrála hned po ukončení žánrově spřízněných Papa Roach. Limp Bizkit festivalu headlinovali i v roce 2015, ale od té doby už uplynulo spoustu let a festival také mezitím vyrostl do zcela jiných rozměrů. Spousta fanoušků tedy měla s darebáky z Jacksonville tu čest poprvé a napětí před koncertem bylo téměř hmatatelné. Dokázal Fred Durst, Wes Borland a DJ Lethal doručit, co fanoušci chtěli?

Limp Bizkit v posledních letech vyrostli do pozice, kde možná nikdy během své kariéry nebyli. A vlastně se tam dostali tak trochu nevědomky. Poslední deska „Still Sucks” vyšla v roce 2021. Pět let není v dnešní době zas tak zásadní mezera v diskografii, ale když to rozšíříme na posledních 20 let, najdeme v diskografii pouze dvě desky. To už je mnohem zásadnější statistika. Jenomže Limp Bizkit nemají zapotřebí pravidelně nahrávat nové desky, když se na to necítí. Jejich síla se skrývá jinde. Kouzlo této kapely spočívá hlavně v živých vystoupeních, a toho jsme se znovu dočkali i u nás. Paradoxně tedy kapela hraje ty největší koncerty v kariéře díky materiálu, který nahráli na přelomu tisíciletí. Hlad (nejen) po nu-metalových klasikách se stále nedaří utišit a koncerty, kde si fanoušek může zahulákat texty milovaných písní, zkrátka baví trochu jinak.

Je jasné, že tohle bude diametrálně odlišná zkušenost, než v případě včerejších Gorillaz. Zmiňuji to poměrně pravidelně, ale síla nostalgie se jen těžko dá něčím vyrovnat. Když k tomu přidáte desítky tisíc lidí, kteří na té hudbě vyrůstali v době, kdy byla všude, tak je úplně jedno, že je rok 2026. Jisté napětí se tvořilo už od momentu, kdy bylo jasné, že Limp Bizkit pojedou turné. Zvláště pak, když se na internet začaly dostávat nahrávky z aktuálních koncertů, které vypadaly naprosto šíleně. Ještě někdo mi chce tvrdit, že rock je mrtvý?

Američané ze své pozice těží maximum a není tajemství, že si ze sebe umí udělat srandu. Dělají to vlastně poměrně pravidelně, a ačkoliv má Fred Durst pověst jistého bouřliváka, rád se na sebe dívá s nadsázkou. Stačí se podívat na jeho koncertové outfity. Zpěvákův outfit tradičně trumfnul už jen Wes Borland, který je kostýmy známý po celou kariéru. Aktuálně vypadá jako nějaký starověký egyptský válečník. I pódiový setup na aktuálním turné je velmi nevšední. V samotném úvodu na projekci figuroval obří kazeťák, což je nejen pokývnutí k devadesátkám, ale také jednoduchá pozvánka na karaoke. V průběhu koncertu totiž na obrazovce běžely texty všech skladeb, a tak s Fredem mohl zpívat naprosto každý. Zajímavý nápad, který ale fungoval dokonale. Další vtipnou vložkou, kterou Limp Bizkit zařazují do programu jsou fotky muzikantů s nelichotivými výrazy, ze kterých kapela udělala memečka. Fotky doprovází komentář, jak to asi vypadá, když muzikanti slyší hudbu Limp Bizkit. V Hradci se dostali na paškál Oasis a Jonathan Davis z Korn.

Jak Durst řekl, tak i udělal. Naprostou většinu koncertu obstarala kultovní deska „Chocolate Starfish and the Hot Dog Flavored Water”, které zdatně sekundovala předchozí „Significant Other”. Úvod v podobě „Break Stuff” rozpohyboval celý Park 360 a boj o přežití v moshpitech ustal jen v několika mezihrách. Koncert byl rozdělený do několika bloků, mezi které kapela vložila reprodukovanou hudbu na uklidnění a odpočinek. Byla slyšet třeba Nena a „99 Luftballons” nebo Gloria Jones a „Tainted Love”. Je pravdou, že tyto pauzy snížily počet odehraných skladeb, ale 15 kousků je pořád slušné číslo. Zvláště pak, když při skladbě „Full Nelson” Durst vybral dva odvážlivce z publika, aby si s ním skladbu zazpívali. To už na festivalu bývá skoro tradicí, ať už si vzpomeneme na koncert Yungbluda nebo skvělou show Green Day. Když se ke klukům z publika potom přidal i Jacoby Shaddix z Papa Roach, aby odvážlivce povzbudil a následně se obejmul s Durstem, mileniálům zaplesalo srdce.

Limp Bizkit sázeli jeden hit za druhým, až se člověk na moment zarazil s uvědoměním, kolik jich vlastně mají. Úvod dále obstaraly „My Generation”, „Livin’ It Up” a „Hot Dog”, a první blok uzavřela „Bring It Back” jako jediná skladba z „Gold Cobra”. Nejnovější skladbou, která zazněla, byla „Dad Vibes” ze zmíněného posledního alba, ale jinak jsme se s hudbou opravdu přesunuli o více než 20 let zpět. Dalšími vrcholy byly pochopitelně hity „Nookie” a „Rollin' (Air Raid Vehicle)”, se kterými Durstovi notně pomáhali diváci. Je potřeba ocenit, že zpěvák odzpíval naprostou většinu textů. Nepřistoupil tak na nešvar, které velké kapely se svými největšími hity dělají, kdy refrén (a někdy i celou skladbu) nechají odzpívat publikum. Chápu, že je to chvilkový zážitek pro obě strany, ale kvůli tomu lidi na koncert nechodí. Na druhou stranu je pravda, že některé písně trochu odflákl. Přesto dokázal všechno odzpívat skvěle.

Závěr této retro párty byl trochu smutný. Poslední úsek skladby „Take a Look Around” a následný cover skladby „Behind Blue Eyes” patřil loni zesnulému baskytaristovi Samu Riversovi. Durst k němu mluvil do nebes a vyjádřil, jak moc jim jejich kamarád chybí. Předělávka od The Who byla mimořádně dojemná. Na aktuálním turné Riversovou pozici drží Richie Buxton z kapely Ecca Vandal, která jim na turné předstakuje, a o den dříve se představila i na Rock for People. Koncert pánové ukončili hitem „My Way” a pro velký úspěch zahráli znovu i „Break Stuff”. Určitě mohli vybrat jinou skladbu a určitě jich mohli zahrát i více, nicméně koncept tohoto večera byl jasně daný a repríza jistě nikomu nevadila

Limp Bizkit roztančili a rozeskákali padesát tisíc lidí svými provokativními texty, kousavým humorem, ale i nečekanou vřelostí. Na začátku koncertu Durst všechny přivítal, pozval na pódium fanoušky a také je vyzval, ať skříženými rukami nad hlavou signalizují případný problém v moshpitu. To není chování namyšleného floutka, který si myslí, že mu všichni padnou k nohám. Že budou hrát velké hity bylo všem jasné, ale to, že bude Fred Durst za sympaťáka beru jako velmi příjemné překvapení. Při koncertě Limp Bizkit všichni vypnuli hlavu, vyhnali negativní emoce a po roce si opět užili hudbu, která formovala celou generaci.

Úvodní fotografie pocháízí z oficiálního Facebookového profilu kapely Limp Bizkit.