Praha zpívala s Alexem Spencerem. Vyprodaný koncert na lodi doprovázela silná atmosféra.

V pondělí 7. září se pražské Cargo Gallery proměnilo v místo plné hudby, energie a emocí. Na lodi, která nabídla poněkud netradiční prostředí pro koncert, vystoupil britský zpěvák Alex Spencer. Ještě před ním se představila česká kapela Curtains Please. Koncert byl vyprodaný, a tak bylo od prvních minut jasné, že večer bude opravdu rušný.

Pro fanoušky ale koncert začal už o den dříve. Alex Spencer uspořádal v Zítkových sadech menší pop-up, kde zahrál několik písní a setkal se s fanoušky. Právě během tohoto setkání někdo navrhl, aby na koncertě zazněla nějaká česká píseň. Zdálo se, že nápad nezůstane jen u slov – a následující den se opravdu uskutečnil.

Koncert na lodi je bezpochyby unikátní koncept. Má ale i své nevýhody. Prostor pod palubou, kam se muselo za koncertem sejít o patro níž, byl při vyprodané kapacitě velmi stísněný a hlavně horký. Okna zde navíc nebylo možné otevřít, takže teplota během večera rychle stoupala. Pro návštěvníky, kterým se na lodích nedělá dobře, navíc nemuselo být toto prostředí úplně ideální.

Na atmosféře to ale nebylo znát. Fanoušci byli nadšení ještě před samotným začátkem koncertu. Už během čekání se z prostoru ozýval zpěv, tanec a hlasité výkřiky. Bylo zřejmé, že většina lidí nepřišla jen poslouchat hudbu, ale hlavně zažít večer společně s interpretem, kterého mají rádi.

Silný moment přišel už během vystoupení předskokanů. Při písni Rain for You si fanoušci připravili speciální projekt. V jednu chvíli zvedli papíry s nápisem „Let the rain take our heart". Kapelu tento moment viditelně dojal a několikrát za něj fanouškům poděkovala. Jelikož Curtains Please pochází z Česka, působilo jejich vystoupení ještě osobněji. Publikum jejich textům rozumělo, znalo písně a celkově mezi kapelou a návštěvníky vznikla velmi blízká atmosféra.

Po odchodu předskokanů však nenastalo očekávané ticho. Fanoušci čekání na Alexe Spencera využili naplno. Rozdávali si mezi sebou připravené projekty, zpívali, tančili, křičeli, fotili se a někteří byli dokonce tak dojatí, že plakali. Energie v sále tak nepolevila ani na chvíli.

Když Alex Spencer konečně přišel na pódium, prostor doslova explodoval nadšením. Publikum ho přivítalo obrovským jásotem a bylo okamžitě vidět, že fanoušci přišli především kvůli němu. Zpívali každé slovo, tancovali a po celou dobu koncertu mu dávali najevo svou podporu.

Během večera zazněly všechny Alexovy písně. Některé z nich ale vyvolaly v publiku výrazně větší reakce než jiné. Mezi nejhlasitější momenty patřily skladby These Will Be the Days, Where Do We Go From Here, One Way Ticket a Pessimistic Nobody. Právě poslední jmenovaná píseň byla pro pražské fanoušky speciálním překvapením. Alex prozradil, že ji před Prahou nikde jinde nehrál a nechával si ji právě pro toto město. Když zazněly první tóny, bylo okamžitě jasné, že publikum tento dárek ocenilo.

Velkou součástí show byla také samotná komunikace s publikem. Alex mezi téměř každou písní mluvil s fanoušky a často přidával příběh o tom, proč danou skladbu napsal nebo co pro něj znamená. Několikrát také nechal publikum zazpívat část písně místo něj. Fanoušci se této role chopili naplno – byli neuvěřitelně hlasití a bylo vidět, že znají každé slovo.

Alex během večera také zavzpomínal na svůj předchozí pražský koncert. Zmínil, že pro něj bylo neuvěřitelné, když v dubnu tohoto roku předskakoval Louisi Tomlinsonovi v pražské O2 areně. Zároveň několikrát fanouškům děkoval a Prahu označil za své nejoblíbenější město. Řekl také, že se sem bude vždy vracet.

A svůj vztah k Praze ukázal i nečekaným překvapením. V druhé polovině koncertu se z pódia začaly ozývat tóny, které snad každý Čech okamžitě poznal. Alex Spencer se rozhodl splnit přání fanoušků z předchozího dne a zazněla Na ostří nože od Ewy Farne. V tu chvíli se do zpěvu zapojili snad všichni v sále – fanoušci i zaměstnanci Cargo Gallery. Z běžného koncertu se na chvíli stal téměř společný český zpěv a bylo vidět, že si tento moment užívají úplně všichni.

K celkovému zážitku přispěl i kvalitní zvuk a světelná show. Světla vhodně doplňovala jednotlivé písně a pomáhala vytvářet atmosféru, která se během večera měnila podle nálady skladeb. I přes velmi plný prostor tak koncert působil promyšleně a profesionálně.

Jedním z nejsilnějších momentů přišel těsně před koncem. Na píseň This Will Be the Days fanoušci zvedli papíry, které dostali před začátkem koncertu, tentokrát s nápisem „We will remember you". Alexe tento moment viditelně zasáhl. Opakovaně fanouškům děkoval a mluvil o tom, jak moc pro něj Praha znamená.

Kontakt s publikem neskončil ani posledním tónem. Po koncertě se Alex vydal k merch stánku, kde se pozdravil s fanoušky a fotil se s nimi. Právě jeho ochota zůstávat v kontaktu s publikem byla jedním z důvodů, proč koncert působil tak přátelsky a osobně.

Vyprodané Cargo Gallery tak 7. září nabídlo večer plný zpěvu, tance, smíchu i slz. Přestože vedro a omezený prostor pod palubou nebyly pro každého ideální, nadšení fanoušků tyto nedostatky dokázalo téměř úplně zastínit. Díky společnému zpěvu české písně, připraveným fanouškovským projektům, speciálnímu překvapení v podobě Pessimistic Nobody, Alexově otevřenosti a neustálé komunikaci s publikem měl pražský koncert něco, co se nedá úplně naplánovat – pocit, že na chvíli nebyl na pódiu interpret a pod ním publikum, ale jedna velká skupina lidí, která si společně užívá hudbu.

Autorka textu a fotografií: Leona