Hudební knihovna - www.hudebniknihovna.cz

REPORTÁŽ: Hollywoodské hvězdy zazářily v brněnském Sonu

KLIP: Rybičky 48 natočily nový videoklip

FESTIVAL: Let It Roll Winter 2026 lámal rekordy

REPORTÁŽ: Metronome Prague poprvé v režii Live Nation

Protest the Hero: Skutečným posláním kapely je psát rychlé a komplikované skladby, které se ale snadno poslouchají

David Malý, 12. 10. 2026

Během festivalu Brutal Assault jsem si popovídal s Rody Walkerem a Timem MacMillarem z kanadské kapely Protest the Hero. Řeč přišla na jejich návrat do Evropy po delší pauze a čerstvé album „Within". Probrali jsme také vývoj jejich způsobu vydávání hudby, i jejich přístup ke skládání technicky náročných skladeb. Nevyhnuli jsme se ani diskuzi o textech a typickému spojení vážných témat s humorem a satirou. Na závěr jsme se bavili o aktuálním turné a možnosti, že se Protest the Hero budou v budoucnu do Evropy vracet častěji.

Rozhovor nabízíme i v angličtině.

Interview available also in English down below.

Hudební Knihovna: Moc děkuji, že jste si na mě udělali čas před koncertem, a vítejte zpátky v České republice! Vítejte na festivalu Brutal Assault! Slyšeli jste o tomto festivalu už někdy předtím?

Rody Walker (zpěv): „Díky. Jo, jo. Máme spoustu kamarádů, kteří nám říkali, že je to tady absolutně brutální a že je to absolutní napadení (smích). Ne, ale před pár dny jsme narazili na pár kluků ze Safety Fire a ti nám říkali, že je to tady úžasné. Intervals nám taky hlásili, že je to neuvěřitelné. Takže jsme opravdu nadšení, že tu můžeme být."

Jak zatím probíhá evropské turné? Už jste tady odehráli tři nebo čtyři koncerty…

Tim MacMillar (kytara): „Odehráli jsme tři koncerty ve Velké Británii, potom v Nizozemsku a včera v Německu, takže celkem pět. Jo, je to skvělé. Už jsme tady nebyli opravdu dlouho, takže lidé, kteří nás viděli naposledy, jsou teď o dost starší. Je ale fajn potkávat i lidi, kteří nás ještě neměli možnost vidět nebo kapelu objevili až od naší poslední návštěvy."

Jo, já vás naposledy viděl v roce 2011…

Tim: „Ty jo!"

Rody: „Ah, turné k albu "Scurrilous”, super."

Pořád je pro vás hraní v Evropě tak trochu výjimečnou událostí? Přeci jen sem nejezdíte zase tak často…

Rody: „Jo. Víš co? Když jsme do Evropy přijeli úplně poprvé, říkal jsem si: ‚Do prdele, to je šílené! My jsme fakt skutečná rock’n’rollová kapela!‘ Pak jsme sem jezdili často a najednou to bylo spíš: ‚Dobře, tohle je prostě něco, co děláme.‘ Ale teď, když jsme si dali tak dlouhou pauzu a trochu se znovu nakopli, mám pokaždé pocit, jako bychom přijížděli do neprobádané země. Nevím, jak to mají ostatní, ale já osobně mám pocit, že jsem znovu plný energie."

Tim: „Jo, a myslím, že je skvělé, že na nás pořád chodí fanoušci. Nevypadá to, jako bychom museli začínat úplně od nuly. Pořád je tu nadšení. Rádi bychom si tady znovu vybudovali pozici, protože v době, kdy jsme víc koncertovali a byli mladší, pro nás Evropa byla stejně důležitá jako Kanada a Spojené státy."

Vnímáte výraznou změnu ve složení publika? Jak říkáte, někteří lidé vás vidí poprvé, zatímco jiní vás vidí znovu po deseti nebo i více letech…

Rody: „Jo, minule tu byli ještě úplná mimina (smích). Rozhodně, kámo. Je ale zajímavé sledovat, kolik lidí přijde a říká nám: ‚Viděl jsem vás na tomto a tomto festivalu. Co se s vámi stalo? Myslel jsem, že už vás nikdy neuvidím.‘ Je tu hodně spoustu opravdu krásného sentimentu a je to pro nás hodně pokorné."

Tim: „Jo, to rozhodně."

Je dobře, že to takhle vnímáte. Myslím, že se na váš koncert spousta lidí opravdu těší. Ať už vás nikdy předtím neviděli, nebo jsou prostě jen rádi, že jste zpátky.

Tim: „Je zábavné vídat stará trička kapely. Někteří lidé přijdou v našem tričku a říkají: ‚Tohle byl váš poslední koncert, na kterém jsem byl.‘ A to tričko je celé vybledlé, protože ho mají už spoustu a spoustu let…" (smích)

Taky bych takové tričko rád měl, ale už bych ho na sebe asi neoblékl. Už je to nějaká doba… (smích)

Tim: „Už ses do něj nevešel, co?" (smích)

Teď jste tady s novým albem „Within", které vyšlo teprve před nějakými třemi týdny. Je to vaše první deska, kterou jste vydali kompletně sami a nezávisle, bez jakýchkoliv závazků vůči někomu dalšímu. Lišilo se nahrávání tohoto alba nějak od všeho, co jste dělali předtím? Zažili jste něco, s čím jste nepočítali? Co je pro vás na této desce nejdůležitější?

Rody: „Jedna z věcí, které jsme si během toho uvědomili, zvlášť proto, že jsme nezávislí, je, že musíme mnohem víc hlídat peníze. Víš, jak to myslím? Nedostáváme žádné peníze od vydavatelství ani od nikoho jiného. Každý dolar, který utratíme, jsme si sami vydělali jako Protest the Hero. Já jsem svou část nahrál ve sklepě u sebe doma s kamarádem Milenem (Milen Petzelt-Sorace, skladatel z Toronta, pozn. autor). Neplatili jsme si drahé producenty ani nechodili do studií. Tedy, bicí jsme takhle nahrávali, ale to je trochu jiný případ. Snažili jsme se být úspornější a nakonec jsme stejně utratili kurva hodně peněz." (smích)

Tim: „(smích) Jo. Luke (Luke Hoskin, kytarista Protest the Hero, pozn. autor) a já jsme byli s Rodym u něj doma a stavěli jsme věci potřebné pro nahrávání jeho partů v jeho garáži. To nám rozpočet přece nezruinuje, ne? Byli jsme ale ochotní investovat sami do sebe a riskovat, protože víme, jak to fungovalo v minulosti. Asi jsme ochotní na tomhle kopci i zemřít (smích). Když prohrajeme, tak prohrajeme. Historicky jsme ale vždycky dokázali uspět. Pokud to vyjde, sklidíme plody vlastní práce. Podle mě je to výhodnější obchod, ale musíš si věřit."

Dokud se vám to vyplatí, je to dobré rozhodnutí. Odezva fanoušků bývá většinou hodně pozitivní, že? Není to tak, že byste se dřeli jako koně a pak deska vyšla a reakce byla ve stylu: „No, tak nic…"

Rody: „Jo, historicky to tak bylo, ale nikdy nevíš, že jo?"

Mám za to, že jste si před nějakou dobou také vybudovali vlastní studio doma. Šlo i v tomto případě o úsporu nákladů, nebo spíš o pohodlí?

Rody: „Trochu z jednoho, trochu z druhého, víš, jak to myslím? Když jsme nahrávali „Volition", byl jsem vůbec poprvé ve studiu, a nakonec to byla skvělá zkušenost, která nás stála kurva spoustu peněz. Říkali jsme si, proč to vlastně děláme? Můžeme si pronajmout vybavení, které jsme použili, nahrávat někde ve skříni a ušetřit ty zasrané peníze, ne? Takže i když pro mě bylo nahrávání ve studiu příjemné, není to nezbytné. A taky si myslím, že kytary by se ve studiu nikdy neměly nahrávat, ale to je jen můj názor." (úsměv)

Zmínil jsi „Volition", jehož nahrávání pomohli financovat sami fanoušci. Později jste vydali také EP „Pacific Myth" a distribuovali ho online. Máte pocit, že se vám teď vyplácí vytrvalost a trpělivost, se kterou jste se po rozchodu s vydavatelstvími vydali vlastní cestou? Koneckonců, fanoušci vás podporují, protože chtějí slyšet novou hudbu a pořád za vámi stojí…

Tim: „Jo, rozhodně. Je to vtipné, když o tom mluvíš, že u crowdfundingu alba „Volition" nám fanoušci zaplatili nahrávání předem. Teď je to u téhle desky naopak tak, že fanoušci přicházejí přímo za námi. Už mezi námi není žádná třetí strana, o které ani nevíme, kdo ji tvoří. Teď si můžeme prohlížet naše data a vidíme, odkud peníze přicházejí. Máme přístup ke všem prodejům fyzických nosičů. Takže jo, myslím, že jsme s fanoušky pořád propojení stejným způsobem, ale teď jsme se přímo propojili i z opačné strany, což je skvělé."

Je to stresující, když víte, že vám fanoušci na album přispěli a vy pak cítíte, že jim musíte dodat něco opravdu dobrého?

Rody: „No jasně!"

Tim: „Jo, to bylo stresující. Nemám rád, když dostanu peníze dřív, než dodám, za co byly zaplacené. Jsou to vlastně nezasloužené příjmy, chápeš?"

Rody: „Ale myslím si, že hlavně u „Volition" jsme si byli kurva jistí, že jsme vytvořili něco, co se bude líbit lidem, kteří naši hudbu v minulosti poslouchali."

A teď jste album „Within" vytvořili kompletně sami. Když se ohlédnete zpátky, připadá vám to jako přirozené završení cesty, kterou jste začali s „Volition"? Že jste se nakonec dostali do bodu, kdy jste nezávislí a nemusíte nikoho o nic žádat?

Rody: „Jo, rozhodně."

Tim: „Jo. U „Volition" to všechno začalo a u „Within" jsme se museli nejprve vyjednáváním dostat z naší poslední smlouvy. Ale ano, „Volition" bylo tak trochu naše prohlášení, že přesně takhle chceme fungovat. V některých částech světa se nám to už tehdy podařilo. „Within" je první deska, u které to takhle můžeme udělat úplně všude."

Rody: „Teď se to konečně stalo skutečností."

Tim: „Jo, dostali jsme se do bodu, kdy jsme naprosto svobodní a můžeme si dělat, co kurva chceme." (smích)

To vám moc přeju. Vaše hudba obsahuje velmi komplexní instrumentální pasáže a náročné vokály, které se neustále mění. Chtěli jste od začátku dělat takhle náročnou hudbu, nebo jste jednoduše následovali svou hudební zvědavost bez ohledu na žánry?

Rody: „Nikdy jsme se moc nezabývali žánry. Když jsme byli mladí, existovala jedna kanadská kapela jménem Choke, která nám úplně zamotala hlavu (smích). Měli jsme rádi rychlou hudbu a oni hráli rychlý, komplikovaný skate punk. Jakmile jsme je uslyšeli, věděli jsme, že musíme tvořit kurevsky složitou hudbu, která bude pro posluchače výzvou. Zkoušet posluchače nachytat. A najednou jsme zjistili, že celou dobu vlastně nachytáváme sami sebe (smích). Nakonec jsme strávili dvacet let skládáním extrémně komplikované hudby a… Nevím. Myslím, že skutečným posláním kapely je psát rychlé a komplikované skladby, které se ale snadno poslouchají. Víš, jak to myslím? Na tom stojí celý náš zasraný přístup. Nevím, proč to děláme, ale musíme." (smích)

Neříkáš si někdy na pódiu, proč jste neudělali vaši hudbu trochu jednodušší? (smích)

Rody: „Rozhodně! Kurva rozhodně (smích)! Když tam stojím a odříkávám texty třeba k „Fishhook", říkám si: ‚Proboha, proč jsem tam prostě pár slov nevynechal? Říkám úplně každé slovo, které znám.‘" (smích)

To si dokážu představit (úsměv). Chtěl bych se dotknout vašich textů, protože se věnujete poměrně vážným společenským a politickým tématům. Zjevně si musíš dělat výzkum, abys věděli, co o nich říct. Musí to být někdy dost frustrující, ale podařilo se ti po všech těch letech najít i nějakou pozitivní stránku? Třeba že jste o těchto tématech informovali lidi, něco se díky tomu změnilo k lepšímu nebo si je alespoň více uvědomují?

Rody: „Jo, ehm… Myslím, že pozitivní je, že jsem se nikdy nesetkal s jedinou vyloženě negativní reakcí na to, co píšu. Někteří lidé si sice špatně vyložili, co se snažím říct. Třeba skladbu „Mouthpiece" se někteří pokoušeli využít jako podporu svých politických argumentů, ať už pravicových, nebo levicových. Rozhodně ale nejde o nějaký středový postoj. Myslím si, že bez ohledu na tvoji politickou orientaci si tu skladbu pravděpodobně vykládáš špatně, pokud máš pocit, že souhlasí právě s tebou. Jedině pokud si to vykládáš tak, že bychom se měli všichni spojit a bojovat."

Na vašich textech, respektive na hudbě obecně, se mi líbí, že do nich přidáváte spoustu humoru. Pomocí satiry zesměšňujete systém. Díky nadsázce se to možná také trochu snáz poslouchá. Děláte to takhle proto, abyste tyto témata usnadnili sobě nebo posluchačům?

Rody: „Myslím, že obojí. Tahle kapela v sobě vždycky měla určitou dualitu. K hudbě přistupujeme velmi vážně, ale mimo ni jsme ve všem hrozně potrhlí. A od chvíle, kdy Arif (Arif Mirabdolbaghi, původní baskytarista Protest the Hero, pozn. autor) přestal psát texty, se snažím tyhle dvě stránky nějak spojit. Myslím, že se mi to nikdy úplně nepodařilo. Až doteď. Na této desce jsou podle mě některé věci vtipné, aniž by byly přehnaně bláznivé. Aniž by zastíraly hlavní sdělení nebo ho obracely v něco jiného. Rád bych si myslel, že jsem na „Within" dokázal mnohem lépe vystihnout tu dvojznačnost, která je pro naši povahu tak typická."

A jaké máte s Protest the Hero plány teď, když vyšlo „Within"? Snažíte se dát dohromady další turné nebo se znovu vrátit do Evropy?

Rody: „Jo. Myslím, že tohle turné je takové naše nesmělé oťukávání. Zkoušíme znovu vstoupit do té stejné řeky, rozumíš? Chceme zjistit, jaká bude reakce. Jestli Evropu Protest the Hero ještě vůbec zajímá. A zatím si myslím, že to jde opravdu dobře. Nevím, co to přesně znamená do budoucna. Já mám teď chuť na to pořádně šlápnout. Vrátit se do Evropy a Kanady, možná i do Spojených států. Nevím, záleží na tom, jestli ten zasranej chlap konečně sklapne." (smích)

Tim: „Jo. Myslím, že naším plánem je vymyslet nějaký plán, víš? Tohle turné mělo otestovat, jak na tom jsme. Něco podobného chystáme v Kanadě, protože ani tam přesně nevíme, jaká je situace. Během posledních čtyř let jsme tu a tam koncertovali, ale tohle turné nám má opravdu ukázat, jak si stojíme. Doufáme, že se sem budeme moct vrátit, třeba s nějakou větší evropskou kapelou, která by si řekla: ‚Hele, tahle kapela toho už něco dokázala. Možná bychom je mohli vzít s sebou na pořádné turné.‘ Mohli bychom zahrát ve více městech a tak dále. Chtěli jsme sem prostě přijet a zjistit, jaké to bude."

To by bylo skvělé. Dnes večer sami uvidíte, jaké to tady je. Už se těším na váš koncert. Moc děkuji za rozhovor, bylo mi potěšením si s vámi popovídat. Užijte si zbytek turné a snad se brzy znovu uvidíme.

Rody: „Moc děkujeme, Davide."

Tim: „Díky moc, uvidíme se na koncertě."

Úvodní fotografie pochází z oficiálních stránek kapely Protest the Hero.

English

During the Brutal Assault festival, I sat down with Rody Walker and Tim MacMillar of Canadian band Protest the Hero. We discussed their return to Europe after a lengthy break and their latest album, "Within”. The conversation also touched on the evolution of music distribution, as well as their approach to writing technically demanding songs. We also explored the political and social themes in their lyrics, and the band’s trademark combination of serious subject matter with humor and satire. Finally, we talked about their current tour and the possibility of Protest the Hero returning to Europe more regularly in the future.

Hudební Knihovna: Thank you very much for taking the time to talk to me before the show, and welcome back to the Czech Republic! Welcome to the Brutal Assault festival! Have you heard about this Festival before?

Rody Walker (vocals): Thank you. Oh yeah, yeah. We've got a lot of friends that have been telling us it's absolutely brutal, and it's an absolute assault (laughter). No, but we ran into a couple of guys from Safety Fire the other day, and they told us it was amazing. Intervals has reported that it's incredible. So yeah, we're super stoked.”

How is the European tour going so far? You've had three or four shows here already…

Tim MacMillar (guitar): "We did three in the UK, then the Netherlands, and then we did Germany last night, so five. Yeah, it's been great. We haven't been here for a very long time, so people that have seen us before are quite a bit older. Yeah, it's nice to see some people that haven't had a chance to see us or have discovered the band since we last been here.”

Yeah. For me it was back in 2011…

Tim: "Oh, wow.”

Rody: "The "Scurrilous" tour, nice.”

Does it still feel like a sort of a special occasion to play in Europe? Because it's not that common for you to come here…

Rody: "Yeah. You know what? When we came to Europe for the very first time, I was like: 'Holy fuck, this is crazy! We're a real rock'n'roll band!' And then we came a lot, and it was just like: 'Ok, this is just something we do.' But now, having taken such a significant break and just rejuvenating, it always feels like going to an undiscovered country, you know? I can't speak for everyone, but for myself, it feels reinvigorated.”

Tim: "Yeah, and I think it's nice that there are still fans that are coming to see us. It doesn't seem like we're starting from scratch and there's excitement. And we'd love to rebuild here, because yeah, it was as important as Canada and the US when we were touring a lot more, when we were younger.”

Can you really see the change in demographics? As you mentioned, some people are seeing you for the first time. For others it's a second show after a decade or even more…

Rody: "Yeah, they were fucking babies the last time we were here (laughter). For sure, man. But it is interesting to see the amount of people that are coming out and being like: 'Oh, I saw you at this festival and that festival. Where have you been? I thought I'd never see you again.' So, there's a lot of really cool sentiment being expressed to us, and it's really humbling.”

Tim: "Yeah, it is.”

It's good that you're taking it this way. Because I think people are very stoked to see you play. Either they've never seen you before, or they just are happy that you're back.

Tim: "It's been funny to see the old T-shirts. Some people would come out with a shirt saying: 'This was the last show I saw you.' And it's like this faded T-shirt from years and years ago…” (laughter)

I would love to have that, but I cannot wear it anymore. It's been a while… (laughter)

Tim: "You grew out of it, yeah.”

So, now you are here with a new album, "Within”, which was released like three weeks ago. It's the first album that is completely yours and independent, with no strings attached to anyone. Was the recording of this album in any way different from anything you did before? Did you experience something that you haven't accounted for? What's significant about this album for you?

Rody: "I mean, one thing that we sort of learned through this, and especially because it's independent, is that the purse strings have to be a lot tighter. You know what I mean? We're not getting money from any labels or anyone here. Every dollar that is spent is a dollar that has been earned by Protest the Hero, you know?. So, I recorded my part in my basement with my friend Milen (N.B.: Milen Petzelt-Sorace, a composer from Toronto). It wasn't like we were hiring expensive producers or going to studios. Actually, we did it for the drums, but that's a little different. I think we tried to be a little more budget friendly and at the end of it, we still spent way too much fucking money.' (laughter)

Tim: "(laughter) Yeah. Luke (N.B.: Luke Hoskin, studio guitarist of Protest the Hero), Rody and I were together at his place, and we were building stuff for his tracking in his garage, really. That's not gonna make or break the budget, right? But we were willing to invest in ourselves, and we're willing to take the risk because we know how it's been in the past, right? It seems we'll die on that hill, I guess (laughter). Like, if we lose, we lose. But we know, like historically, we've been able to come through. It's like we will reap the benefits if it is successful. It's a better trade in my opinion, but you have to believe in yourself.”

I mean, as long as it pays off, it's a good call. The reception from the fans is usually very positive, right? It's not like you've been working your asses off, and then it comes out as, oh, well. Whatever…

Rody: "Yeah. Historically, it's been good, but you never know, right?”

Yeah. I believe you also built your own studio some time ago at your home. Was it also to cut costs or just for convenience?

Rody: "Little of column A, little of column B, you know what I mean? When we did "Volition”, that was the first time I was ever actually in a studio, and at the end of it, it was just a wonderful experience that cost us so much fucking money. We were asking ourselves why we would do that. We can just rent the equipment that we used here, record in a closet somewhere, and save the fucking money, right? So, as much as it was nice recording in the studio for me, it's just not necessary. Also, I don‘t think guitars should ever be done in the studio, but that's just me.” (smile)

You mentioned "Volition”, for which the fans helped you fund the recording. Later, you also did the "Pacific Myth” EP with online distribution. Does it feel like the resilience and the patience after you broke up with the labels is paying off when the fans are backing you up and they stand by you because they want to hear some new music?

Tim: "Yeah, definitely. It's funny. I was just thinking, as you were saying, that with the "Volition” crowd fund, we got the fans to pay for the recording before. Now, with this record, it's like we're directly having the fans come to us for that, right? It's not like this third party, where we don't know who they are. Now, we can look up our data. We can see where it's coming from. We have access to all the sales for the physical stuff. So yeah, I think we're still connecting in that way, and we've now directly connected in the opposite way, which is nice.”

Is it more stressful when you know that your fans paid for the album and now you feel like you need to make it good?

Rody: "Oh, yeah!”

Tim: "Yeah, that was stressful. I don't like taking money before it’s delivered. It's unearned revenue, you know?”

Rody: "But I do think, with "Volition” especially, we were pretty fucking confident that we had created something that the people who, historically, liked our music, were going to enjoy.”

And now, the "Within” album was done all by yourself. Looking back, does it feel completely like a natural conclusion of the journey that you started with "Volition”? That you eventually came to the point where you are independent and you don't have to ask anybody for anything?

Rody: "Yeah, for sure.”

Tim: "Yeah. "Volition” is where it started, and for "Within”, we had to negotiate to get out of the last deal we had. But yeah, it's like "Volition” was us kind of saying that this is what we want to do, and we were able to do it in some places in the world. "Within” is the first time we can do it everywhere.”

Rody: "It's the realization of it.”

Tim: "Yeah, we got to that point where we're completely free to do whatever the fuck we want.” (laughter)

Great, happy for you. Now, your music incorporates very complex instrumentation and difficult vocals that are all over the place. Was it always your intention from the beginning to make really demanding music, or was it just exploring your musical curiosity regardless of genres?

Rody: "Yeah. We've never really worried about genres. I think when we were kids, there was this band called Choke. They're from Canada, and they really fucked us up (laughter). Because we really liked listening to fast music, and they're this fast, complicated skatepunk band. And as soon as we heard that, we knew we needed to fucking make things that are complicated and challenge the audience. Try to trick the audience. And then, all of a sudden, we're really just tricking ourselves, you know (laughter)? Turns out, we spent 20 years just writing extremely complicated music and… I don't know. I think the real mission statement of the band is that we want to write fast, complicated songs that aren't difficult to listen to. You know what I mean? So, that's our whole fucking premise. I don't know why we do it, but we have to.” (laughter)

Do you sometimes wish you had made a little bit simpler music when you are on the stage? (laughter)

Rody: "Absolutely! Absofuckinglutely (laughter)! Yeah, when I'm up there just rapping the lyrics to "Fishhook”, I'm just going: 'God, damn it. Why didn't I just leave a couple words out? I'm saying every word I know.'” (laughter)

I can imagine (smile). I want to touch on the topic of your lyrics because you are exploring quite serious social and political themes, and obviously, you have to do some research to know what to say about it. It must be very frustrating sometimes, but did you manage to find some silver lining after all these years? As in, you were presenting this to the people, and it hopefully changed for the better, or people are more aware at least?

Rody: "Yeah, um. I guess the silver lining is that I haven't had a single word of negative backlash. I've had some misinterpretation of what I'm trying to say. I've had some people take songs like "Mouthpiece”, for instance, and try to use it to back their political argument, whether it's right or left. And the point is certainly not centrist in nature, but I think, regardless of the political affiliation, you're probably misinterpreting it if you think it agrees with you. Unless, what you're saying is that we all need to come together to fight.”

The charming thing about your lyrics, or the music in general, is that you are adding a lot of humor to it. Mocking the system with a lot of satire. It's a little bit easier to listen to it because there is this exaggeration. Are you doing it this way to make it easier for you or for the listeners?

Rody: "You know, I think both. There's always been a certain duality to this band. We are very serious about music, and then outside of that, we are very silly about everything. And I try to, since Arif (N.B.: Arif Mirabdolbaghi, original bassist of Protest the Hero) stopped writing lyrics, I try to marry those sides in one way or another, and I don't think I've ever truly succeeded until now. I think some stuff on this record is silly without being too silly. Without muddying the waters and mirroring the point. So, I'd like to think that with "Within”, I came a lot closer to representing the duality of our very nature.”

And now, with "Within”, what are the plans for Protest the Hero? Are you trying to put some touring plans together or come back to Europe again?

Rody: "Yeah. I think this tour right now is us dipping our toe back in the sea, you know? How is the reaction? Does Europe still give a fuck about Protest the Hero? And so far I think it's been really good. I don't know what it means right now. How I'm feeling is I want to double down and hit it harder. Come back to Europe and Canada, and maybe the US. I don't know, it depends. If that fucking guy shut the fuck up.” (laughter)

Tim: "Yeah. I think the plan is to make a plan, you know? And yeah, this was to test the market. We're gonna be doing something in Canada, just the same thing. Like, we don't know where things are at. We've done some touring here and there in the last four years, but this is really to see where we're at. Hopefully, we can come back, maybe with a bigger European band, where they can be like: 'Oh, that band did all this stuff. Maybe we can bring them out and make them do a proper tour'. Do more cities and stuff like that. Yeah, we just wanted to come over here and see what it was like.”

That would be amazing. I mean, you will see what it's like here tonight. Looking forward to your concert. Thank you very much. It's been a pleasure to talk to you. Enjoy the rest of your tour and hopefully, see you again soon.

Rody: "Thank you very much, David.”

Tim: "Thanks a lot, see you there.”

The title picture comes from the official website of Protest the Hero.