Viktor Ori v Brně: Mrazivé svědectví o 21. století, ale i velká párty

Chmurné říjnové počasí, občasný déšť a snižující se teploty neodbytně volají po prvních klubových koncertech sezóny. Večer 8. října se tak brněnský ARTBAR naplnil množstvím nadšených fanoušků undergroundové hudby, kteří si v očekávání přišli poslechnout hudební seskupení Scheissburg a jednu z nejvýraznějších osobností slovenské alternativy, Viktora Oriho. 

Večer otevřeli právě Scheissburg. Jejich temné experimentální zvuky postupně přecházely do metalových hardcore riffů doplněných o rozličné nástroje. Tempo zrychlovalo a zpočátku nesmělí diváci se postupně dostávali do varu. Po pár minutách už se celá venue pohybovala v rytmech těžkých bubnů a energických melodií. Formace stojící na syrových kytarách a nekompromisních bicích dokázala vytvořit strhující show, která vtáhla do svého víru všechny přítomné. 

Chvíli po deváté večer nastoupil na scénu očekávaný Viktor Ori. Do svého vystoupení zakomponoval starší písně i nejnovější tracky a od začátku bylo cítit, že repertoár byl pečlivě vybraný a trefně předával dystopické svědectví o současnosti. Jednou z prvních zahraných skladeb byla Budúcnosť, jež svou naléhavostí a silnou basovou linkou okamžitě strhla publikum do víru melancholie. Viktor na pódiu působivě střídal klidnější pasáže s rychlými skladbami, což skvěle dokreslovalo syrovou atmosféru podzemního klubu. 

Na tomto projektu je pozoruhodné, že vystupuje pouze jako duo. I přesto je na jejich koncertech nemožné se nudit. Neúprosné bicí geniálního Antonína Kropáčka a Viktorovo charisma tvoří jedinečný zážitek, který lze vnímat jedině všemi smysly. 

Celý koncert si držel téměř nadlidské tempo. Ačkoliv se během večera vyskytly drobné technické problémy se zvukem, Viktor je zvládl s profesionalitou umělce působícího na scéně přes deset let. Část plánované skladby nakonec odehrál v improvizované „akustické" formě, a dokonce se k ní ještě po přídavku vrátil, aby přednesl i její plnou verzi. Zazněly mimo jiné i populární tracky jako Svet patrí mladým, Lovci sú už unavení nebo Dejiny skončili (je mi to ľúto). 

Večer se neúprosně blížil ke konci, nálada v sále však byla nepopsatelně hutná. Když pak zazněly první tóny skladby Všetci sme v tom spolu, klub se otřásal v základech. Viktor do zvuku synťáků naléhavě vykřikoval „Všeci sme v tom nevinne" a dav pod pódiem zpíval, tančil a moshoval ze všech sil. Na závěr ještě kapela seznámila fanoušky s možností zakoupit si poslední vinyly alba LEPŠIE NEBOLO NIKDY NEBUDE DOBŘE. Potom už následoval zasloužený potlesk a všichni se odebrali na bar k neformálním rozhovorům.

Autorka textu a fotografií: Nicol Formánková