Album Montáž 1996 – 2014 přináší osobitou kroniku kapely Traband

Kapela Traband se nikdy nebála stylových změn, přesahů, experimentů, několikrát výrazně proměnila personální složení, nástrojové obsazení i vyznění svých skladeb. A i když měla častokrát skvěle našlápnuto, nikdy nechtěla jet v již zajetých kolejích a s lehkým srdcem přestoupila na jinou dráhu. O překvapení nebyla v historii skupiny rozhodně nouze. 

Všechno tohle dokazuje album Montáž 1996 – 2014, které osobitým a specifickým způsobem mapuje dvacetiletý (poslední koncert odehráli v roce 2016) trabandí příběh. Specifickým v tom smyslu, že se nejedná o klasické best of, kdy kapela chronologicky seřadí své největší hity a na závěr přidá novou nebo dosud nevydanou skladbu. Traband, jak je pro něj typické, ke své montáži hudebních stylů a písní z různých období přistoupil mnohem invenčnějším způsobem. 

Čtyři strany dvojvinylu zachycují čtyři různé podoby, období kapely. První je energické, propojující country s punkem. Jednoduché, přímočaré, příběhové, hravé, přehledné, ale nosné písničky, kterým kromě Svobodovy kytary, Modráčkové trumpety a Pohlových bicích dominuje banjo Evžena Kredence. O malém rytíři, Krysy, Kantorovy varhany a samozřejmě Sáro!, zřejmě nejpopulárnější skladba Trabandu. Zde je zachycena v úplně první, dosud nevydané studiové verzi, která vznikla v roce 1996 v plzeňském AVIKu. 

Druhá etapa Trabandu se nese ve znamení dechových nástrojů, takže ji zjednodušeně lze označit za dechovkovou (česko – balkánskou) s nepřeslechnutelnými vlivy klezmeru a šramlu. Díky trumpetě, tubě, klarinetu nebo baskřídlovce jsou písničky instrumentálně bohaté, taneční, energické a zdobí je pestrá aranžmá. Temperamentní a strhující jízdu představuje hlavně Kolotoč, Viděl jsem člověka nebo Černý kafe. I tato část přináší dvě rarity, píseň Milá, která vznikla v období spolupráce s Václavem Koubkem, a Pátek podvečer. Tu otextoval Michal Horáček a v této verzi dosud na žádné nahrávce nevyšla. 

Po tomto rozjuchaném období vyměnil Jarda Svoboda dechy (s výjimkou trumpety) za harmonium. Tuto zklidněnou, komornější, soustředěnější, sevřenější podobu zachycuje třetí strana dvojvinylu. Pryč jsou efektní výjezdy do cizích zemí, šramlovitá údernost, epické texty, nástrojová rozevlátost. Křehké, intimní písně s vážnými, často melancholickými texty o důležitosti domova, návratech, sounáležitosti s přírodou, lásce, svobodě jsou založeny na souzvuku harmonia a kytary, místy trumpety, to celé podpořené jemnou rytmikou. Dojemná skladba Milovaný syn, lyrické písničky Jdu krajinou nebo Krasojezdkyně, melancholické Vlaštovky či Druhý břeh. 

I v těchto klidnějších písních je spousta energie, ale ta je ukryta spíše uvnitř. Na povrch opět vyplouvá ve čtvrté, závěrečné části. Ta propojuje různé hudební vlivy a inspirace world music. Například v britsko-americkém country a blues duchu se nese píseň Pálíš, doutnáš, nehoříš s výraznou foukací harmonikou, k roztančenému Irsku má i díky banju blízko Pokaždé, když přicházíš nebo námořnický song Lano, co k nebi nás poutá. A na úplný závěr si Traband připravil energický šanson Černej pasažér.   

Ať kapela natáčela desky v rockovém, countrypunkovém, folkovém, dechno-pubovém, klezmerovém nebo cirkusovém stylu, pořád to je Traband. Frontman Jarda Svoboda totiž umí napsat silnou písničku s výraznou melodií, nápaditou rytmikou a nosným refrénem a přesně vybrat nástroje a udělat aranže, které se pro ni hodí. Pak už je úplně jedno, do jakého stylového kabátu ji oblékne. Zda do pestrobarevného, tak trochu vykřičeného jako na starších deskách či do skromnějšího, decentnějšího, citlivějšího jako na novějších. 

Montáž 1996 – 2014, vyzdobená nápaditým obalem s muzikanty ze stavebnice Merkur, mapuje různé tváře kapely Traband daleko lépe než klasické best of. Zároveň dokazuje, o jak originální a invenční skupinu se jedná. A také vzbuzuje naději, či lépe řečeno přání, že ještě někdy uslyšíme a uvidíme skupinu live.