Hudební knihovna - www.hudebniknihovna.cz

REPORTÁŽ: Hollywoodské hvězdy zazářily v brněnském Sonu

KLIP: Rybičky 48 natočily nový videoklip

FESTIVAL: Let It Roll Winter 2026 lámal rekordy

REPORTÁŽ: Metronome Prague poprvé v režii Live Nation

Mnemic: První turné jsme odehráli na kytary, které stály pětistovku

David Malý, 27. 07. 2026

Krátce po jejich koncertě na festivalu Brutal Assault jsem si popovídal se zástupci dánské kapely Mnemic. Zpěvák Michael Bøgballe a baskytarista Tomas Koefoed společně zavzpomínal na začátky kapely před dvaceti lety. Společně jsme probrali i důvody ukončení činnosti v roce 2013 a zrod nápadu na comeback. Dále jsme se bavili o relevanci jejich muziky v dnešní době, aktuálním stavu metalové scény a nejbližších plánech. Krátce byla řeč i o nedávno zesnulém Ozzy Osbournovi.

Rozhovor nabízíme i v angličtině.

Interview available also in English down below.

Hudební Knihovna: Ahoj a díky, že jste si po koncertě našli čas na rozhovor. Jste rádi, že jste se sem mohli vrátit a znovu si zahrát?

Michael Bøgballe (zpěv): „Je to úžasné místo, skvělí lidé, krásné počasí a všichni byli skvěle naladění a připravení pařit. Bylo to fakt super. Celý den jsme měli nabitý program, takže už jen dostat se na pódium byl skvělý pocit."

Tomas Koefoed (baskytara): „Tohle místo je výjimečné, opravdu výjimečné. Přijelo za námi hodně fanoušků z Dánska, kteří tenhle festival také milují. To bylo opravdu skvělé."

Hráli jste tu už dvakrát, někdy před patnácti lety…

Tomas: „Jo. Je to vtipné, protože jsem zrovna našel backstage pass z minula. Myslím, že naposledy jsme tu byli v roce 2010."

Pamatujete si na ten koncert?

Tomas: „Jasně, byl skvělý. Hráli tu tehdy i naši dobří kamarádi z kapely Devina Townsenda, kteří vystupovali později během dne, takže to bylo moc fajn. Na naše koncerty si vždycky dobře pamatuju."

Super. Mimochodem, Tomasi, co se ti stalo s rukou? To je docela smůla… (Tomas má ruku v sádře, pozn. red.)

Tomas: „Ale člověče, úplně obyčejná věc. Jen jsem stěhoval nějaké věci a špatně jsem chytil plochou televizi…"

Michael: „Měl by sis vážně vymyslet nějaký lepší příběh. Řekni třeba, že ses porval…" (smích)

Tomas: „Porval jsem se s plochou televizí." (smích)

Myslím, že ten příběh je naprosto perfektní (smích). Jestli se nepletu, před festivalem Brutal Assault hráli jen doma na festivalu Copenhell, je to tak?

Michael: „Letos v létě ano. Opravdu jsme zatím hráli jen v Dánsku. Loni jsme odehráli několik koncertů. Začali jsme ve Finsku a Německu, což bylo skvělé. Byli jsme také v Polsku. Bylo to super. Teď se ale chceme soustředit na novou tvorbu. Letos jsme kývli na několik koncertů, máme i několik dalších nabídek na koncerty, ale naším hlavním cílem je teď psát nové věci. Na to se budeme soustředit."

Na pódiu jste říkali, že míříte do studia už příští týden, až se vrátíte domů?

Michael: „Přesně tak."

Tomas: „Ano, příští týden."

Michael: „Už příští pátek. Nejdřív budeme psát nové skladby. Sejdeme se ve studiu s producentem Tuem Madsenem a budeme na nich pracovat. Doufám, že ještě letos se dostaneme i k samotnému nahrávání. To je náš plán."

To rád slyším. Je skvělé vědět, že se chystá i nová hudba…

Michael: „Rozhodně."

Tomas: „Přesně k tomu teď směřujeme. I proto jsme letos byli při výběru festivalů docela vybíraví. Chtěli jsme se soustředit hlavně na novou tvorbu. Odehráli jsme jen pár koncertů, ale zato opravdu kvalitních."

Michael: „Takových, které prostě nejde odmítnout. A Brutal Assault rozhodně patří mezi ně." (úsměv)

Jsme moc rádi, že jste přijeli. Mnemic se rozpadli v roce 2013 krátce po vydání poslední desky „Mnemesis", ale pokud si dobře vzpomínám, nikdy nevyšlo žádné oficiální oznámení ani vysvětlení. Víte, co se tehdy vlastně stalo?

Michael: „Jo, to je velmi správně. Já jsem tehdy v kapele nebyl, stejně jako ty (ukazuje na Tomase). Ale hodně jsme o tom mluvili s Mirceou (Mircea Gabriel Eftemie, kytarista Mnemic, pozn. red.), který je posledním členem původní sestavy. A bylo to vlastně jednoduché. Byli prostě unavení. Roky na turné, docházela inspirace a hudební scéna se neustále mění. Myslím, že protože nikdy oficiálně neřekli definitivní konec, někde vzadu v hlavě pořád byla myšlenka, že se třeba jednou vrátí. A tak jsme tady… o dvanáct let později." (úsměv)

Oslovili jste své přátele a členy sestavy z počátku tisíciletí a vrátili jste se prakticky v sestavě z období prvního alba. Co stálo za tím comebackem?

Tomas: „Prvních dvou alb, ano."

Michael: „Ve skutečnosti je to docela jednoduché. Jednou nám někdo zavolal s nabídkou, jestli bychom se znovu nedali dohromady a neodehráli jeden koncert. Nabízeli nám za to opravdu hodně peněz, ale my jsme řekli ne. Nebudeme hrát. To se nestane. Nehráli jsme spolu, nezkoušeli jsme, nedělali jsme nic. Jenže právě tím zaseli semínko. Začali jsme přemýšlet, jestli bychom opravdu nemohli začít zase hrát. Děti už mezitím vyrostly, takže máme zase trochu času." (smích)

Hudby jste se tedy nikdy úplně nevzdali, že?

Michael: „Ne, úplně ne. Ale sám víš, jak tenhle byznys funguje. Turné jsou náročná a drahá. Je to těžké pro rodinný život i pro člověka samotného. Spoustu lidí to časem úplně vyčerpá a přesně to se stalo i nám. Na konci už jsme byli prostě unavení. Teď jsme ale našli mnohem lepší rovnováhu. Takže ano, nejdřív jsme tu nabídku odmítli, ale právě ona nás přiměla znovu se sejít. S Tomasem jsem si několikrát volal, stejně tak s Mirceou, ale všichni dohromady jsme se neviděli skoro deset let."

Tomas: „A právě producent Tue Madsen, který dělal naše první dvě alba, nás pozval do studia. Chtěl společně oslavit dvacáté výročí těch prvních desek. Když jsme přijeli, měl všechno připravené, abychom si mohli jen tak zahrát…"

Michael: „…a neskutečně jsme si to užili."

Tomas: „Bylo to jako znovu nasednout na kolo (smích). Jamovali jsme, měli jsme grilovačku a dali si pár piv."

Působí na vás ta hudba po dvaceti letech stejně? Na začátku a v polovině nultých let jste přišli se zvukem, který tehdy působil opravdu jedinečně. Nechci říkat, že jste scénu převrátili vzhůru nohama, ale přinesli jste nový a velmi unikátní mix žánrů, který tehdy vůbec nebyl. Dodnes si pamatuju, když jsem poprvé slyšel „Deathbox". Bylo to šílené. Jak na tu dobu vzpomínáte?

Michael: „Upřímně? Byli jsme strašně mladí. Neměli jsme peníze, neměli jsme vybavení. Ty vole, na našem prvním turné jsme hráli na festivalu Rock am Ring na kytary, které stály asi posraných dvacet eur (smích). Neměli jsme vůbec nic…"

Jen obrovské nadšení…

Michael: „Přesně! Přesně tak. Byli jsme strašní hudební nadšenci. Vlastně jsme pořád. Tehdy jsme moc neřešili… Prostě jsme hráli, kde se dalo. Bylo to naprosté šílenství, ale byli jsme mladí. Takže každé euro, každý cent, každé cokoliv, které jsme vydělali, jsme hned zase utratili za nějakou párty."

Tomas: „Na většině turné jsme si všechno zajišťovali sami. Michael a já jsme řídili dodávku, starali se o tour management, logistiku, prostě úplně o všechno. Mircea zase řešil booking a podobné věci. Byla to úplně jiná doba."

Michael: „Dnes už jsme mnohem klidnější a v komfortní situaci. Jsme starší a když se podívám na dnešní metalovou scénu, pořád je v ní místo pro novou hudbu a nové nápady. Všechno jde ve vlnách. Death metal, melodický death metal, grindcore… Těch žánrů je dnes tolik. A spousta nových kapel hraje technicky naprosto fantasticky. Opravdu skvěle.
Takže prostor pro nové nápady pořád existuje. A právě o to se chceme pokusit i my."

Rozhodně. Bylo by skvělé slyšet znovu zvuk, který jste vytvořili kolem roku 2004.

Tomas: „Je to vtipné, měli jsme z toho trochu obavy. Říkali jsme si, jestli už to není moc oldschool. Jestli to ještě může fungovat. Ale pak jsme pod pódiem viděli mladé lidi, kterým někdo doporučil, aby se na nás přišli podívat. Najednou jsme mezi nimi zahlédli dvacet let starý merch. Lidé měli na sobě věci, na které jsem už skoro zapomněl."

Michael: „To bylo opravdu krásné. Fakt super."

Tomas: „Když přišli na koncert v těch starých tričkách, vrátilo se nám hodně vzpomínek. Pořád existují opravdu oddaní fanoušci a právě díky nim vznikla zase ta správná magie. Uvědomili jsme si, že ta hudba pořád funguje. Pořád má své místo. A myslím, že právě to nás dohání k tomu, že dnes ty skladby hrajeme dokonce lépe než kdy dřív. Za těch dvacet let jsme do nich dozráli a dokázali jsme je posunout ještě dál. Mám pocit, že dnes znějí lépe než kdykoliv předtím."

Metal je pořád nesmírně živý. A je skvělé sledovat muzikanty, kteří jsou na scéně dvacet nebo třicet let, jak vidí vyrůstat novou generaci. To teď platí i pro vás…

Michael: „Miluju, když pod pódiem vidím mladé lidi. Nejen kvůli nám, ale kvůli celé metalové scéně."

Tomas: „Všichni si přece pamatujeme, jaké to bylo, když jsme sami byli teenageři a stáli v první řadě. Je to super. Ty vole, pořád si ty časy pamatuju. Je skvělé vidět, že se to děje pořád."

Michael: „Metal tohle potřebuje."

Tomas: „Přesně tak."

Když jste byli mladí, ještě předtím, než jste založili kapelu, vzali do ruky nástroje nebo začali zpívat, co jste poslouchali? Co vás nejvíc ovlivnilo? Na jaké hudbě jste vyrůstali?

Tomas: „Tak, já jsem přece jen o něco starší než ostatní kluci…" (úsměv)

Michael: „Ve skutečnosti máme každý úplně jiný hudební vkus. Někteří jsou naprostí fanoušci grindcoru, hardcoru, death metalu a všech těch klasických extrémních věcí. Já osobně miluju hlavně Corrosion of Conformity, Alice in Chains, a podobné věci.. Taky Guns N' Roses. A z těch tvrdších věcí třeba Testament."

Tomas: „Já jsem vyrůstal hlavně na thrash metalových kapelách z Bay Area, jako jsou Testament a další. Samozřejmě Megadeth, Slayer…"

Michael: „Někteří kluci jsou taky velcí fanoušci Meshuggah."

Tomas: „A samozřejmě i všeho, co souviselo se starou britskou metalovou školou."

Je zajímavé, že všechny ty kapely, které vznikly v osmdesátých, nebo dokonce i v sedmdesátých letech, jsou dodnes aktivní a pořád inspirují další generace…

Tomas: „To je skvělé."

Michael: „Přesně. Je to až neuvěřitelné."

To mě přivádí k otázce na Ozzyho Osbourna. Nevím, jestli jste sledovali jeho poslední rozlučkový koncert se všemi těmi hosty a s Black Sabbath. Bohužel nedávno zemřel. Dá se ale říct, že právě Ozzy Osbourne a Black Sabbath vás přivedli k tvrdé hudbě?

Michael: „To rozhodně ano. To je vlastně úplný základ všeho. Od nich se všechno odvíjelo a my jsme na tom pak stavěli dál. Když začínali, existovalo jen pár opravdu tvrdých hudebních stylů. Lidé vlastně ani nevěděli, co si o té hudbě mají myslet. A podívej se dnes. Vyrostl z toho neuvěřitelně rozmanitý a komplexní žánr."

Všechno se od toho odvíjí…

Michael: „Přesně tak. Naprosto."

Tomas: „Stejně se k tomu člověk musí pořád vracet, protože právě v té jednoduchosti je obrovská síla. Zároveň je ta hudba melodická, syrová a plná energie. A hlavně je naprosto upřímná."

Michael: „Já mám ale rád i některé jeho pozdější věci. Třeba skladbu „No More Tears". To je prostě úžasná píseň."

Tomas: „Přesně. Je to kus hudební historie. Všechno začalo prvním albem Black Sabbath a pak přišel i Dio, který tomu dal svůj vlastní rukopis. Ale pro mě je Ozzy Osbourne tím pravým hlasem Black Sabbath. Tím pravým hlasem heavy metalu."

Moc vám děkuju. Takže teď vás čeká studio a nová tvorba. Dá se tedy říct, že plány na zbytek letošního roku i příští rok jsou jasné?

Michael: „V podstatě ano. Letos odehrajeme už jen jeden koncert. Bude to doma v Dánsku, přímo v našem rodném městě. Na ten se moc těšíme. Pak se chceme naplno soustředit jen na psaní nové hudby. To bude naše hlavní práce. Budeme na tom tvrdě makat a doufáme, že… Možná ne už v zimě, ale na jaře příštího roku už budeme připraveni dělat další věci a příští léto znovu vyrazit na festivaly."

Tomas: „Přesně tak. Všechno jsme letos brali trochu v poklidu a opravdu jsme si vybírali, které koncerty odehrajeme. Chtěli jsme jen kvalitní akce a musím říct, že se nám to vyplatilo. Každý koncert měl skvělou atmosféru, fanoušci byli úžasní. Upřímně nás překvapilo, kolik lidí přišlo a kolik lásky od nich pokaždé dostáváme. Je to opravdu nádherný pocit."

Michael: „Je to úžasné."

Super, to rád slyším. Moc vám děkuju za rozhovor a přeju hodně štěstí s novou deskou.

Michael: „Děkujeme."

Tomas: „Díky moc."

Úvodní fotografie pochází z oficiálního Facebookového profilu kapely Mnemic.

ENGLISH

Shortly after their concert at the Brutal Assault festival, I spoke with representatives of the Danish band Mnemic. Singer Michael Bøgballe and bassist Tomas Koefoed reminisced about the band's beginnings twenty years ago. Together, we discussed the reasons for the band's breakup in 2013 and the birth of the idea for a comeback. We also talked about the relevance of their music today, the current state of the metal scene, and their upcoming plans. We also briefly touched on the recently deceased Ozzy Osbourne.

First of all, thank you very much for taking the time to talk to me after the show. Are you happy to be back here and playing again?

Michael Bøgballe (vocals): "Yes. Amazing place, nice people, warm weather, and everybody was in a good mood, ready to party. That was so cool. We had a tight schedule all day, and just to get up on stage was amazing."

Tomas Koefoed (bass): "The place here is special, really special. We had so many fans coming with us from Denmark, who love the festival too. So that was actually really good."

You played here twice in the past, like 15 years ago or so...

Tomas: "Yeah. It's funny, I just found the backstage pass from the last time. The last time was in 2010, I think."

Do you remember the concert at all?

Tomas: "Yeah, it was amazing. We had our good friends from Devin Townsend there, who were around playing later during the day, so it was fun. I always remember the shows."

Awesome. Tomas, what happened to your arm? That's very unfortunate… (N.B.: Tomas has his hand in plaster)

Tomas: "Oh man, very everyday thing. I was just moving some stuff, and I grabbed a flat screen TV..."

Michael: "You seriously have to come up with a cooler story. Say you've been in a fight..." (laughter)

Tomas: "I was in a fight with a flat screen TV." (laughter)

I think the story is perfect (laughter). Correct me if I'm wrong, but so far, you played only at home at the Coppenhell festival before the Brutal Assault show, is that right?

Michael: "This summer, yes. Actually, yeah. This summer only in Denmark. We played a few gigs last year. We just started in Finland and Germany, which was really nice. Also Poland. Really cool. So, we're gonna write some new stuff right now. We did some bookings this year, we have some offers as well, but we're gonna work on some new stuff right now. That's gonna take our main focus."

You mentioned on the stage that you're going to the studio next week or after you come home?

Michael: "Yeah, yeah. Exactly."

Tomas: "Next week, yeah."

Michael: "This upcoming Friday. First off, it's writing new songs. We're gonna do that in the studio with the producer Tue Madsen. And hopefully, we can be recording sometime later this year. I hope so. So, that's the plan."

Great. Happy to hear there is new music on the horizon.

Michael: "Yes. Definitely, yes."

Tomas: "Yeah. That's what we are working towards. We've been kind of picky with the festivals this year because of the same thing. We wanted to focus on working on some new stuff. We did only a few shows, but the high-quality shows."

Michael: "The ones you can't say no to. Not to Brutal Assault, that's for sure." (smile)

We are very happy to have you here. Mnemic disbanded back in 2013, right after the last record "Mnemesis", but I believe there was no official statement or any kind of explanation. Do you know what happened back then?

Michael: "That's very correct, actually. I wasn't in the band back then, and neither were you (N.B.: Pointing at Tomas). But we talked quite a bit about this with Mircea (N.B.: Mircea Gabriel Eftemie, Mnemic's guitarist), who's the last member of the original lineup, and yes, that was basically it. They were just tired. Years of touring and no inspiration left, and you know, the music scene changes a lot all the time. So, I guess, since they didn't actually call it quits, he must have had a feeling that maybe one day later... So, here we are, 12 years later." (smile)

You called your friends and the members of the lineup of the early 2000s, and you came back with the original lineup from the time of your first album. So, what inspired the comeback?

Tomas: "The first two albums, yes."

Michael: "That's pretty easy, actually. Because somebody called us and gave us an offer to play, if we can get together. They were willing to pay quite a bit of money for us to play a one-time gig, and we just said no. No, we're not gonna play. That's not gonna happen. We haven't played, we haven't rehearsed, we haven't done anything. But that just planted a seed, you know. We started thinking: ‘Could we possibly play again?‘ I mean, kids are all grown up now, so we have time." (laughter)

You haven't given up on music, have you?

Michael: "No, no. Not really, but you know, you know this business. It's hard. Touring is hard and expensive. It's hard on your family life, and everything around it is just very hard on you. So, it just drains a lot of people, and we were basically tired at the end of it. But we found a really good level of commitment. So, yeah. Actually, we had an offer, and we said no, but that planted the seed, and we just met up. I spoke to you (N.B.: gesturing towards Tomas) a few times, and Mircea as well, but altogether, we haven't seen each other for like 10 years."

Tomas: "But the producer Tue Madsen, who did our first two albums, actually invited us to the studio. You know, just for us to celebrate the 20th anniversary of the first two albums, and when we got there, he had a studio set up for a jam..."

Michael: "...and we had a great time."

Tomas: "It was like getting back on a bicycle again, you know (laughter). We had fun, we just jammed a bit, we had a barbecue, and a couple of beers."

Does it feel the same when you are playing this music 20 years later? Because in the early and mid-2000s, I don't want to say that you smashed the scene with your sound, but it was a very unique and new blend of genres. I still remember hearing "Deathbox" for the first time. It was crazy. How do you remember the band in those times?

Michael: "To be honest, we were very young. We had no money, no gear. On the first tour, we played fucking Rock am Ring on guitars that were worth like fucking 20 euros (laughter). We had nothing..."

Just the passion...

Michael: "Exactly! Exactly, and we were very nerdy about things, and we still are. Back then, we didn't really... I mean, we played all kinds of places, and it was just crazy, but we were young people. So every euro, every cent, every fucking anything we made, we just partied it up."

Tomas: "Most of the tour, we were driving ourselves. Michael and I did the driving, we did the tour managing, you know, logistics, everything. Mircea did all the bookings and all that stuff. It was very different."

Michael: "But we are comfortable now. We got older and listening to the metal scene now, I think, there is still room for new music, new ideas. I mean, it goes up and down. All the genres, death metal, melodic death metal, grindcore, everything. I mean, there are so many genres, some of the new bands that are playing now are so good, technically, really good. So, there's still room. There is still room for new ideas, and that's what we are going to take a shot at, actually. Definitely."

Yeah, definitely. I mean, it would be great to bring the sound that you did back in 2004.

Tomas: "And it's funny because we were actually a bit worried, if it's not too old school. If we could do this again, but we had young kids down there, you know, who were actually told by someone that they should go check us out. Suddenly, we could spot a 20-year-old merch. People were wearing stuff I couldn't even remember."

Michael: "That's really nice, actually. Very nice."

Tomas: "People who came to the show with these shirts on brought back memories. There are still hardcore fans, and that just brought the magic back. We actually realized that the music is still valid. You know, it's still there. And it actually brought us to the place where we play the songs and do the show even better than ever. We kinda grew into the quality of the music we have and brought it actually higher. I have a feeling that it's actually better."

I mean, metal music is still very much alive, and the musicians like you who have been around for 20, 30 years, you can see the new generation coming up, and that's cool.

Michael: "I love seeing young people down there. Not just for us but for the metal scene itself."

Tomas: "We all remember, you know, being teenagers, kids, you know, in the first row. It's cool. Man, I remember those times, and that's still happening."

Michael: "Metal needs this."

Tomas: "Yeah, for sure."

And when you were young, before you started a band, before you picked up a guitar, before you started singing, what were you listening to? What is your inspiration? What kind of music did you grow up on?

Tomas: "I'm a bit older than the other guys..." (smile)

Michael: "We are actually very, very different in style and liking. We have a few guys that are totally into grindcore, hardcore, death metal, the classics, and stuff like that. I personally just really love Corrosion of Conformity, Alice in Chains, stuff like that. Guns N' Roses, and then the heavier stuff like Testament."

Tomas: "I grew up with the Bay Area thrash metal bands like Testament and all those guys. Of course Megadeth, Slayer..."

Michael: "Some of the guys are really into Meshuggah as well."

Tomas: "And then, of course, everything that came along with that old school British metal."

It's very interesting that all the bands that started, you know, back in the 80s and 70s, are still alive and inspiring so many others...

Tomas: "Yeah, that's great."

Michael: "Exactly, it's crazy."

That brings me to the question about Ozzy Osbourne. I don't know if you watched the last farewell show with all the guests and Black Sabbath. Sadly, he passed away recently, but is it fair to say that even Ozzy Osbourne and Black Sabbath inspired you to play heavy music?

Michael: "That is completely fair. Actually, that's like the foundation of it all, and we just grew from there. I mean, when they started up, there were very, very few genres of heavy music. People didn't even know what to think, and now it has just grown into such a complex genre."

Everything sparks from that...

Michael: "Exactly. Totally, yes."

Tomas: "You can't escape going back there and checking it out because of the simplicity, but at the same time, the very melodic and the raw energy. The honesty in their music."

Michael: "I love some of the latest stuff, though. I mean, the "No More Tears" song. It's just amazing."

Tomas: "Oh, yeah. It grew into history, right? It's been growing since the first album with Black Sabbath, and Dio was part of it too. He had his way. But still, for me, Ozzy Osbourne is the one, he had the voice for Black Sabbath, for heavy metal."

Thank you very much for that. So, you're working on new music, you're going to the studio, so the plans for the rest of the year and for the next year are clear?

Michael: "Yeah, probably. We're gonna play just one more show this year. It's gonna be back in Denmark, in our hometown, actually. Very much looking for that. We're gonna focus solely on writing music now. So, that's what we're gonna do. We're gonna work hard on that, and then hopefully... Probably not in the winter, but spring next year, we're gonna be ready to do more stuff, come out and play festivals next summer."

Tomas: "Exactly. We've been kind of taking things easy and are picking what shows to play. High-quality shows, and it really happened for us. Great success with each and every show. Great fans out there. We are positively surprised by the turnout and the love we are getting every time. It's very cool, actually."

Michael: "It's amazing, yeah."

Amazing, good to hear that. Thank you very much for the interview. Wish you good luck with your upcoming record.

Michael: "Thank you."

Tomas: "Thanks a lot."

The title photo comes from the official Facebook profile of the band Mnemic.