„Traband byl splněný sen, ze kterého jsem se probudil,“ říká Jarda Svoboda.

Karel Souček, 15. 08. 2026

Album Traband - Montáž 1996–2014 připomíná dvacet let jedné výjimečné cesty. Nová retrospektiva v dvaceti jedna písních na dvou LP přináší průřez proměnlivou historií Trabandu. Nejen o něm vypráví frontman kapely Jarda Svoboda.

Hudební knihovna: Když si člověk přečte název Montáž 1996–2014, zní to skoro jako název nějaké výstavy nebo strojírenského manuálu. Proč zrovna „Montáž"?

Jarda Svoboda: „Je to montáž hudebních stylů, montáž písní z různých období kapely, z různých studiových desek i z nahrávek, které se na trabandí alba předtím nedostaly."

HK: Když kapela vydává výběrovku, většinou se řekne „Best Of". Tady tento podtitul není. Jak jste tedy těch 21 písniček na desku vybírali?

JS: „Pro mě jako pro autora a interpreta většiny písní bylo strašně složité najít klíč k výběru písniček. Mám svoje osobní preference, ale ty se často nepotkávají se vkusem posluchačů. Nebo kdybych měl vybírat skladby podle koncertní obliby, bude se posluchač muset potýkat se spoustou věcí, které možná na koncertech fungovaly dobře, ale na studiovém záznamu jsou nuda. Uvažoval jsem i o výběru podle aktuálnosti písní, jestli se dají použít jako komentář k současné době atd. Nakonec je to výběr "od všeho trochu”, ale s důrazem na to, aby 4 strany dvojvinylů zachytily 4 hudební podoby Trabandu."

HK: Výběr obsahuje věci, které lidi doteď nikde nemohli slyšet. O jaké písně se jedná a jak vznikly? Proč dosud nebyly vydany?

JS: „Montáž obsahuje několik bonusových skladeb a rarit. První z nich je píseň Sáro!, snad nejoblíbenější píseň Trabandu. Je to písnička, kvůli které kapela vlastně vznikla. Roku 1995 jsem přihlásil Sáru do autorské soutěže Porty, postoupil s ní do finále a měl ji zahrát v Plzni v Lochotíně. Jenomže jsem neměl doprovodnou kapelu, tak jsem ji narychlo sestavil z muzikantů, které jsem měl okolo sebe, a tak vznikl Traband. Portu jsme sice nevyhráli, ale odstartovali jsme tím dvacetileté hudební dobrodružství, které trvalo až do roku 2016. Písnička Sáro! nás provázela celou tu dobu. Její úplně první studiová verze je z roku 1996 a vznikla v plzeňském studiu Avik, kde nahrávala mj. Znouzectnost. Ve studiu s námi byl Přemek Haas, kapelník Navzájem, producent a zvukový mistr, výborný muzikant a kamarád, který nahrávku vyšperkoval nádherným kytarovým sólem.

Další raritou je písnička Pátek podvečer na text Michala Horáčka. V roce 2003 jsme spolu vytvořili album Tak to chodí (Michal Horáček slova, Jarda Svoboda hudba). Původní myšlenka byla taková, že všechnu hudbu nahrajeme s muzikanty z Trabandu, ale nakonec dostali přednost zkušenější borci z ASPM Honzy Spáleného. Traband nahrál jen píseň Pátek podvečer, ale ani tuto verzi jsme s Michalem Horáčkem na desku nepoužili, a tak se na veřejnost dostává až teď, po třiadvaceti letech.

Přibližně v té samé době Traband fungoval jako doprovodná kapela Vaška Koubka, se kterým jsme nahráli několik jeho písní na desku Každej pes. Jednou z nich je i píseň Milá - milá vzpomínka na naše kabaretně šramlovité období. Mrzí mě, že jsme těch studiových nahrávek tenkrát nepořídili víc - nikde nejsou například zaznamenané písničky, které zpíval Vláďa Javorský a které jsme hráli v představeních divadla Na voru. Nebo ty, které vznikly pro divadlo bratří Formanů."

HK: Na vinylu je úplně jiný obrázek než na CD. Proč to není stejné?

JS: „Obal byl původně koncipovaný pro větší rozměr LP desky. Kdyby se ten samý obrázek zmenšil na rozměr CD, nebylo by vůbec možné poznat, o co tam jde. Figurky muzikantů jsou na obalu montované z dílků stavebnice Merkur, a já chtěl zachovat aspoň přibližně tu velikost, tak jsem na CD použil jen jednu figurku, zatímco na LP jsou čtyři."

HK: Skladby na albu nejsou řazeny chronologicky. Je v tom nějaký záměr?

JS: „Písničky jsou řazené tak, aby vystihovaly 4 důležitá období v tvorbě kapely, čtyři její tváře. První je countrypunková - příběhy, vyprávěné na jednoduchém písňovém půdorysu s jednoduchým hudebním doprovodem. Druhá podoba Trabandu je dechovková, inspirovaná klezmerem, instrumentálně bohatší a taneční. Třetí zachycuje zklidňující a meditativní období, které stavělo na zvuku šlapacího harmonia, a čtvrtá je opět energičtější, mixující různé hudební vlivy a inspirace "world music”. Chronologie v případě Trabandu nedává moc smysl. Například písničku O malém rytíři jsme na koncertech hráli už od roku 1995, ale nahráli jsme ji až na čtvrté album v roce 2004. Nebo Princezna Lada, ta měla vyjít už na albu Road movie v roce 2002, ale vyšla až o devět let později."

HK: Poslední koncert v roce 2016 byl rozlučkou za dvacetiletou cestou Trabandu. Jak se na těch dvacet let s odstupem díváš?

JS: „Jako na radostnou hudební jízdu, která včas skončila. Jako na báječné spojení energií několika muzikantů, kteří měli to štěstí, že mohli cestovat po světě, hrát, bavit se a hudbou a kamarádstvím naplňovat svoje životy i životy druhých. Byl to můj sen, který se splnil. Poslední koncert proběhl 25.6.2016 v České Lípě na náměstí. Zahráli jsme asi dvě písničky, při třetí se spustil liják a obrovská bouře, která smetla pódium, aparaturu, stánky i publikum a kapelu Traband rozfoukala do všech světových stran."

HK: Zvuk Trabandu se průběhu let proměňoval stejně jako počet členů kapely. Dá se říct, že nějaké z těch období je Ti nejbližší?

JS: „Ne."

HK: Neříkáš si u některých starých písniček „panebože, jak jsme tohle mohli nahrát", nebo naopak "tohle se nám fakt povedlo”?

JS: „To první jsem si říkal vždycky, když jsme nahráli novou desku a chystali ji k vydání. To druhé, když jsem si ji po letech poslechl."

HK: V anotaci na album se objevila věta - "nikdy se nesnažili znít dokonale, ale pravdivě”. Dá se nějak vlastně definovat co znamená v hudbě nebo (nebo v případě Trabandu), „znít pravdivě"?

JS: „No, to je takové alibi pro muzikanty, kteří moc hrát neumějí, ne?"

HK: S Trabandem jste procestovali kus světa včetně koncertování v Japonsku. Jaké bylo nejbizarnější místo kde jste hráli?

JS: „Největší bizár bylo myslím to Japonsko. To je tak dokonale jiný svět, jiné myšlení, jiné chápání času, jiné zvyky, jiná kuchyně, jiná kultura atd. Alespoň tenkrát v tom roce 2004 to tak bylo a my si připadali jak na jiné planetě. Setkali jsme se tam s řadou špičkových japonských muzikantů, kteří nám předskakovali na koncertech, jamovali s námi a velice neokázale nás podporovali. Veliká škoda, že jsme s nimi tenkrát nic nenahráli ve studiu."

HK: Kdyby měl člověk, který vás vůbec nezná, dá se z téhle kompilace pochopit, co byl Traband zač?

JS: „To doufám."

HK: Otázka, která se objevuje na profilu všech muzikantů Trabandu. Bude někdy návrat Trabandu na koncertní pódia?

JS: „Nemám potřebu se vracet. Říkal jsem, že Traband byl splněný sen. Ale taky to byl sen, ze kterého jsem se probudil. Nevylučuju nějaké příležitostné hraní, pár takových koncertů už proběhlo. Ale návrat k běžné každodenní existenci potulných muzikantů myslím není reálný. Kdo by o to stál? A kdo by to platil?"

HK: Jaká je hudební vize a budoucnost Jardy Svobody?

JS: „Nemám vize a budoucnost nepředvídám:)"

Foto: Karel Cudlín, Tomáš Fomas Setikovský

GALERIE