Druhý den Pop Messe představil několik tváří současné alternativní hudby

Dvě tváře české scény: Athena Chlebová a Dukla

Dvě po sobě jdoucí česká jména ukázala, jak rozdílné podoby může současná domácí alternativa mít. Athena Chlebová vsadila na sebevědomí, ženský rap a výraznou „diva energy", zatímco Dukla se ponořila do melancholie, kytarové performance a lehce chaotické atmosféry.

Athena Chlebova převzala prostor prakticky okamžitě. Její set stál na sebevědomém projevu a energii. Do programu tak přinesla výrazný kontrast k zasněnějším kapelám před ní a ukázala mnohem přímočařejší a dravější tvář české scény.

U Dukly byl prakticky od začátku přítomný zvláštní pocit. Koncert otevřelo dlouhé intro a už první minuty naznačily, že tentokrát nepůjde úplně o standardní kytarový set. Kapela pracovala s pódiovým projevem velmi performativně, kytara se chvílemi stávala skoro rekvizitou a samotné hraní bylo často stejně důležité jako způsob, jakým se členové po stage pohybovali.

Do toho se přidávaly depresivně laděné texty a syrový zpěv, který však ne vždy působil intonačně úplně jistě. Citelná byla také absence živého bubeníka. Bicí Dukla pouštěla ze samplů, což sice jejich hudbě dodávalo specifický minimalistický charakter, naživo ale právě skutečné bicí místy chyběly. Celý set navíc provázelo vazbení na stage, které ještě posilovalo lehce neuspořádaný dojem.

Kuriózní moment přišel ve chvíli, kdy si členové během koncertu prohodili kytary – a paradoxně jako by od té chvíle začala kapela znít o něco lépe. Dukla nabídla melancholičtější, performativnější a podstatně podivnější tvář domácí scény.

Obongjayar ovládl publikum prakticky okamžitě

Jestli během dne někdo ukázal, jak se má pracovat s festivalovým publikem, byl to Obongjayar. Od prvních minut měl obrovské množství energie a prakticky nepřetržitě komunikoval s lidmi pod pódiem.

Jeho hudba často stavěla na repetitivních textech a motivech, které by na papíře mohly působit jednoduše, v živém podání ale fungovaly dokonale. Obongjayar publikum nechával odpovídat, zpívat a postupně ho zatahoval hlouběji do koncertu. Místy působil, jako kdyby jeho vlastní energie byla tak vysoká, že ji ani doprovodná kapela nestíhala následovat.

Do zvuku se promítaly africké hudební motivy, rap, elektronika i pop a během jednoho setu dokázal Obongjayar přecházet mezi několika polohami, aniž by koncert ztrácel soudržnost. Rychlé pasáže střídaly pomalejší, intenzivnější momenty, a právě tahle dynamika udržovala vystoupení neustále živé.

Oklou proměnila koncert v propracovanou scénickou show

Večer přinesl také jeden z vizuálně nejvýraznějších setů dne. Oklou nepřijela pouze odehrát písničky – celé vystoupení působilo jako pečlivě vystavěná performance, ve které mělo své místo světlo, pohyb, kostým i samotná scénografie.

První část koncertu byla velmi atmosférická, jemná a téměř snová. Oklou pracovala s prostorem i tempem a jedním z nejvýraznějších prvků stage byla dokonce houpačka. Všechno působilo promyšleně a vizuálně propojeně s hudbou.

Přibližně v polovině setu ale přišel zlom. Hudba se začala posouvat do výrazně klubovější polohy, beaty zesílily a místo zasněného poslechu přišly skladby, na které se už dalo bez problémů tančit. Proměnu podtrhla i samotná Oklou – odložila část outfitu, rozpustila si vlasy a spolu s hudbou se změnila i její pódiová energie.

Pobavila také krátká interakce s publikem. Když mezi skladbami pronesla francouzské „merci" a připomněla svůj původ, z publika se ozvalo zabručení. Oklou se okamžitě zarazila a s nadhledem reagovala v tom smyslu, že se nezlobí a že publikum má koneckonců právo Francouze nemít rádo.

Páteční program Pop Messe možná nebyl postavený na jednom dominantním momentu, o to zajímavější ale bylo sledovat, jak rozdílně jednotliví interpreti k živému vystupování přistupují. Island Mint a Jadu Heart sázeli hlavně na atmosféru a hudební detail, Athena Chlebová na charisma, Dukla na zvláštní performativnost, Obongjayar na téměř bezchybný kontakt s publikem a Oklou zařadila do performance scénické prvky. Druhý den Pop Messe tak nabídl několik úplně odlišných představ o tom, co všechno dnes může živá alternativní hudba být.