Vzestupy a pády Ozzyho Osbourna

Svět opustila hudební ikona. Ozzy Osbourne nebyl jen průkopníkem nových žánrů, ale stal se i tou nejznámější tváří rocku i metalu, kterou dnes rozpozná snad každý. Jeho nezaměnitelný hlas, drogové excesy, alkoholové večírky a nespočet kontroverzí z něj udělal synonym rockové hvězdy. Hvězdy, která 22. července 2025 vyhasla.

 

John Michael Osbourne se narodil 3. prosince 1948 a v poválečné Anglii neměl příliš mnoho vyhlídek nebo příležitostí. Už jako teenager vystřídal několik zaměstnání a měl nakročeno k tomu, aby se stal průměrným pracujícím členem společnosti. Jeho otec v něm ale viděl něco víc. Mladému Ozzymu řekl: „Buď budeš něčím výjimečný nebo skončíš ve vězení”. Ozzy nakonec zvládl oboje. Osmnáct měsíců pracoval na jatkách, odkud byl vyhozen poté, co železnou tyčí zranil několik svých kolegů, protože si z něj dělali srandu. Několikrát se pokusil krást, ale nakonec skončil ve vězení ještě před dovršením 18 let. Po propuštění se jeho pozornost upnula k hudbě. Byl velkým fanouškem The Beatles nebo Fleetwood Mac a do místního hudebního obchodu si vylepil inzerát. Ačkoliv neměl žádné zkušenosti, uváděl se jako zkušený zpěvák, který hledá aktivní kapelu. Jeho otec ho podpořil. Vzal si půjčku a koupil Ozzymu vlastní aparaturu.

 

Je těžko uvěřitelné, že hned první člověk, který na inzerát reagoval byl Terence „Geezer" Butler. V roce 1968 spolu začali hrát v kapelách Music Machine a Rare Breed. S první jmenovanou však žádný koncert neproběhl a kýžený úspěch se nedostavil ani posléze. Ozzymu bylo teprve 20 let v době, kdy svůj sen o hudební kariéře vzdával a inzerát z obchodu vyhodil. O několik měsíců později však u jeho dveří zazvonila dvojice Tony Iommi a Bill Ward. Originální a nejslavnější sestava Black Sabbath byla na světě.

 
Zrození heavy metalu

 

Původní záměr hrát tvrdý jižanský blues vedl k názvu Polka Tulk Blues Band. Později se kapela přejmenovala na Earth a odehrála několik turné po Velké Británii. Fakt, že již existuje jiná skupina s tímto názvem, zjistili až při jednom z koncertů, kdy pořadatel omylem booknul čtveřici Osbourne, Iommi, Butler a Ward. Black Sabbath je italský hororový film z roku 1963, jehož plakát měla kapela ve zkušebně. Ještě pod názvem Earth kapela nahrála první autorskou píseň „Black Sabbath” a tento název si nechali. Málo se ví, že takto pojmenovala jednu ze svých písní americká okultní rocková kapela Coven v roce 1969 na debutové desce „Witchcraft Destroys Minds & Reaps Souls”. Baskytarista Coven je dokonce uveden pod jménem Oz Osborne. Britská čtveřice si naposledy změnila název krátce po vydání debutové desky Coven. Tony Iommi později uvedl, že se o existenci Coven dověděli až po vydání debutové desky „Black Sabbath”.

 

Debutový singl vyšel v době, kdy hitparádám dominoval především pop a blues. Umělci jako The Beatles, Marvin Gaye, The Rolling Stones nebo Frank Sinatra. Britské čtveřici uhranul hororový žánr a okultní témata natolik, že zlověstný zvuk a temné texty začlenili hned na svou první skladbu „Black Sabbath”. Chtěli tak vytvořit hudební ekvivalent hororových filmů, jejich atmosféru a náladu. Eponymní debutová deska vyšla v pátek, 13. února 1970. Dostala se na 8. místo britské hitparády a zůstala tam 42 týdnů. Bodovala dokonce i v americkém žebříčku Billboard Hot 100, kde se umístila na 23. pozici. Ještě v roce 1970 pánové vydali druhou desku. 18. září 1970 vyšla deska „Paranoid”, která je obecně považovaná za jednu z nejlepších desek všech dob. Zatímco hudební kritici úvodní desky poplivali, u fanoušků Black Sabbath sbíraly úspěchy. Jen desky „Paranoid” se prodalo přes 12 milionů kusů. Heavy metal se oficiálně dostával do mainstreamových hitparád a Ozzy Osbourne započal svoje dobrodružství destrukce a chaosu s neuvěřitelnou půl století trvající kariérou.

 
Princ Temnoty, Madman, Kmotr Heavy Metalu, Manžel

 

Prvních deset let s Black Sabbath Osbourne zažíval raketový vzestup. Jako první heavy metalová kapela historie začala cestovat po celém světě a vydala hned několik nejvlivnějších a nejlepších desek hudebních dějin. Ikonická byla třetí deska „Master of Reality”, velmi vřele přijatá „Vol. 4” nebo pátá „Sabbath Bloody Sabbath”, kterou konečně přijali i kritici. Ohromný úspěch prakticky přes noc, 8 let neustálého cestování a nahrávání však nebylo zadarmo. Zpěvák v 70. letech nezřízeně pil a bral drogy, což vedlo k neschopnosti se soustředit, nespolehlivosti a konfliktům v kapele. S Black Sabbath stihl vydat neuvěřitelných 8 desek s desítkami nesmrtelných hitů. Ne vždy šlo všechno jako po másle. Několikrát si kapela dala krátkou pauzu kvůli tvůrčí a kreativní neschopnosti, které drogy a alkohol tentokrát příliš nepomáhaly.

 

V zákulisí kapely se hromadila frustrace, hádky i otevřené fyzické násilí. Iommi vzpomíná: "Byli jsme všichni úplně zfetovaní. Každý den jsme byli úplně mimo a byli jsme neschopní cokoliv udělat." Vše vyústilo 27. dubna 1979, kdy byl Ozzy Osbourne z Black Sabbath vyhozen. Bránil se, že přece nefetuje a nepije o nic víc, než všichni ostatní, ale nebylo mu to nic platné. Přátelství šlo na dlouhou dobu k ledu. Hned v úvodu své divoké kariéry se v roce 1971 stihl poprvé oženit. Vzal si Thelmu Riley, se kterou měl dvě děti a třetí adoptoval. Později manželství označil za „strašnou chybu”, vzhledem k jeho excesům, závislostem, zanedbávání a nevěrám. Odchod z Black Sabbath odstartoval Ozzyho sólovou kariéru. Zatímco popularita původní kapely po krátkém úspěšném působení zpěváka Ronnieho Jamese Dia v průběhu 80. let začala postupně skomírat, sólová kariéra Ozzyho Osbourna zvěčnila jeho status hudební legendy.

 
Šel do toho hotelu umřít

 

„Myslel jsem, že se mnou po odloučení ze Sabbath bude konec. Myslel jsem, že se vrátím do Birminghamu a budu pracovat v nějaké továrně,” uvedl následně zpěvák ve vzpomínce na konec 70. let. Údajně jako „odstupné” obdržel téměř 100 tisíc liber, ale byl naprosto zlomený. Následné tři měsíce strávil v hotelovém pokoji v Los Angeles, kde každý den konzumoval obrovské množství alkoholu a drog. Herečka Jessica Barden, která hrála v Ozzyho klipu ke skladbě „Under the Graveyard” toto období okomentovala slovy: „Šel do toho hotelu umřít. Nezbylo mu vůbec nic.” Barden ztvárnila postavu Sharon Arden.

 

V roce 1974 se manažerem Black Sabbath stal kontroverzní a nechvalně známý Don Arden. Člověk přezdívaný „popový Al Capone" známý tím, že by pro zisk zaprodal i své děti. A nakonec přesně to i udělal. Přestože v roce 1979 podpořil rozhodnutí kapely Osbourna vyhodit, doufal, že se dá do pořádku a ke kapele se vrátí. Poslal svou dceru Sharon do zmíněného hotelu, aby se o něj starala a dala ho do pořádku. Nechtěl přijít o svou investici. Díky neúnavné péči, náklonnosti a lásce, kterou Osbourne do té doby nezažil, se to Sharon podařilo. Osbourna zachránila před téměř jistou smrtí předávkováním. Právě videoklip „Under the Graveyard” o tomto období pojednává. Do kapely Black Sabbath se zpěvák však nevrátil a zahájil úspěšnou sólovou dráhu. Sharon a Ozzy spolu začali chodit i přesto, že Osbourne byl stále ženatý se svou první ženou Thelmou Riley. Osbourne si Sharon nakonec vzal 4. července 1982 a nadále zůstala jeho manažerkou až do zpěvákovy smrti.

 
Reputace problémového břídila

 

Už na začátku 70. let, kdy se Ozzy a Sharon potkali poprvé, se sobě zalíbili. Stala se Ozzyho manažerem a dělala vše pro to, aby jej dostala ze spárů svého otce. Don Arden nebyl nadšený, že si jeho dcera s Ozzym začala a taky ji začal otevřeně pomlouvat, aby s ní zpěvák skončil. Není nutno dodávat, že jejich vztah se zásadně zhoršil a nezlepšil se až do Ardenovi smrti. Sharon se však do jisté míry potatila. Měla skvělé marketingové schopnosti a i díky tátovi výborné kontakty v hudební branži. Ozzymu řídila kariéru s instinktem zabijáka a nikdo na něj nesměl sáhnout. Na začátku to však neměla vůbec jednoduché. Poté, co dostala Osbourna z hotelového pokoje se jí podařilo uzavřít smlouvu s vydavatelstvím Jet. To však bylo řešení pouze jednoho problému. Přestože mohl hrát skladby Black Sabbath, potřeboval vlastní materiál. K tomu potřeboval první sólovou desku a na to potřeboval kapelu. To ale nebylo tak jednoduché, jak se může zdát.

 

Nikdo s ním nechtěl hrát. Měl otřesnou pověst. Muzikanti o práci s ním nestáli. Mnoho z nich nevěřilo, že by ještě nějak mohl prorazit, jiní si mysleli, že už je mrtvý. Sharon využila svých kontaktů a vybírala pečlivě. Studiové muzikanty a profesionály, kteří nemají černou minulost, nemají závazky nikde jinde a hlavně budou „poslušní". V úvodu jeho sólové kariéry to byli baskytarista Bob Daisley a kytarista Jake E. Lee. Prvně jmenovaný tvrdil, že kolegové v branži brali Osbourna za líného zoufalce, kterého nikdo nerespektoval. „Upřímně, kdyby se Ozzy neobklopil schopnými a zodpovědnými muzikanty, daleko by to nedotáhl," vzpomínal Daisley. Kytarista Lee se rozpovídal o tvorbě muziky na třetí a čtvrtou sólovou desku: „Byla jasná domluva: když budeš psát písničky, budeš uvedený jako jejich autor. Když jsem dostal smlouvu k podpisu, bylo v ní napsáno, že všechny písně složil Ozzy a já své písničky nemůžu hrát, ani o nich nemůžu mluvit a nemám s nimi nic společného. Pokud nepodepíšu, dostanu padáka a nahraje je někdo jiný." Pro kytaristu to byla tvrdá lekce šoubyznysu a škola Sharon Osbourne.

 
Zázrak jménem Randy

 

Po boku Sharon Arden dával Ozzy kapelu dohromady už na konci roku 1979, aby se během následující dekády stal nejslavnější metalovou postavou planety. V kapele Ozzyho Osbourna se objevilo více než čtyřicet muzikantů. Jedno jméno však vyčnívá nad všemi. Randy Rhoads. Nevídaný kytarový talent pomohl zpěvákovi k prvním sólovým deskám „Blizzard of Ozz” v roce 1980 a „Diary of a Madman” v roce 1981. Oběma deskám patří podle hudebních kritiků přední příčky nejlepších metalových alb vůbec. Na sólové dráze měl zpěvák možnost mluvit do tvůrčího procesu, což mu podle jeho slov kolegové v Black Sabbath nedovolovali. Randy Rhoads se podílel i na psaní hitu „Crazy Train” s jedním z nejikoničtějších metalových riffů.

 

V tuto dobu se začalo rodit i celoživotní přátelství s další metalovou ikonou. Lemmy Kilmister byl frontmanem londýnské kapely Motörhead a ačkoliv spolu v kapele nikdy nebyli, s Osbournem spolupracoval na několika skladbách. Těmi nejznámnější jsou patrně hity „Hellraiser” a „Mama, I'm Coming Home". 80. léta patřila Ozzymu. V této dekádě vydal další tři desky a zažíval celosvětovou slávu, o kterou od dětství stál. Jeho fanoušci mu byli naprosto oddaní i v momentech, kdy vydával méně povedené desky. Jeho podporovatelé nebyli jen fanoušci Ozzyho muziky. Byli zejména fanoušci Ozzyho Osbourna. 80. léta jsou zároveň obdobím, kdy zpěvák zažíval to nejdivočejší období, ve kterém se odehrály ty největší průsery a nejšílenější historky. Hned v úvodu této dekády však Ozzy zažíval nejtěžší chvíle svého života.

 
19. březen, 1982

 

Kapela se na Floridě připravovala na turné k desce „Diary of a Madman”. Zatímco po dalším divokém večírku Ozzy, Sharon a další členové spali v autobuse, kytarista Randy Rhoads, kostymérka Rachel Youngblood a řidič/pilot Andrew Aycock si chtěl dlouhou chvíli zkrátit letem v pronajatém letadle. Při čtvrtém průletu kolem autobusu pilot Aycock zavadil křídlem o autobus a strom, a následně s letadlem narazil do přilehlého domu. Všichni tři cestující byli na místě mrtví. Rhoadsovi bylo teprve 25 let, ale už tehdy byl považován za naprosto přelomového hráčem na kytaru. „Upřímně věřím, že kdyby nezemřel, byl by mezi nejlepšími kytaristy na světě. Byl naprosto fenomenální,” uvedl na jeho adresu Osbourne. Ten po ztrátě svých přátel a revolučního kytaristy spadl do hluboké deprese. Turné k desce však proběhlo. „Byli to dva z těch nejlepších lidí, které jsem v životě měl. Tohle mě nezastaví. Já tu jsem pro rock’n’roll a rock’n’roll je tu pro lidi. A já miluju lidi. Budu pokračovat, protože Randy i Rachel by to tak chtěli. Nikdy neskončím, protože nemůžete zabít rock’n’roll.”

 

Jeho přátelství s Kilmisterem bylo divoké. To proto, že Kilmister údajně pil ještě více než Ozzy. Ten o něm řekl: „Nikdy jsem neviděl, že by někde upadl opilý, chápete? Ani po dvaceti nebo třiceti pivech. Nechápu, jak to dělá.” S dalším velikánem metalové scény také vyrazil na turné a jeho stav se opět rapidně zhoršoval. To už bylo příliš i na Sharon Osbourne. Jeho vztah s manželkou se začal rozpadat, hádky kvůli jeho extenzivní drogové závislosti začaly nabírat na intenzitě a oba k sobě byli otevřeně násilní. Zpěvák vlastně nikdy neskončil s výtržnostmi, silnou závislostí na drogách a alkoholu, kterou si vytvořil v úvodu 70. let s Black Sabbath. Ani tohle však Prince Temnoty nezastavilo.

 
Dekáda prožitá v drogovém opojení

 

V 80. letech Ozzy zaznamenal vrchol své kariéry. Jeho hudba slavila úspěch po celém světě, ale sám zpěvák díky svému stylu života více a více ztrácel kontrolu nad svým životem. V roce 1981 měl při rozhovoru s CBS Records vypustit pár holubic. Při rozhovoru se však nudil a aby rozhovor zpestřil, ukousl oběma holubicím hlavu. Podobný nechvalně známý incident se stal o rok později. 20. ledna 1982 při koncertě v Des Moines jeden z fanoušků hodil na pódium netopýra. Ozzy si myslel, že se jedná o plastovou hračku a ukousl mu hlavu. Informace o tom, zda byl netopýr živý nebo mrtvý, se různí. Následně byl hospitalizován a dostal očkování proti vzteklině. Moment, který se nesmazatelně zapsal do mytologie nejen Osbourna, ale i celého žánru. Symbol netopýra mu zůstal celou kariéru. Tyto situace jen podtrhly jeho kultovní status, kdy fanoušci nosili na koncerty živé či mrtvé ptactvo, ještěrky a plazy. Jeden z fanoušků dokonce na pódium hodil živého hada. K žádné amputaci tehdy ale nedošlo.

 

V roce 1982 se v Texasu v šatech Sharon na mol opilý vymočil na památník padlých vojáků v bitvě u Alama. Byl zatčen a dostal desetiletý zákaz vstupu do města San Antonio. V roce 1984 byl znovu opět opilý zatčen za močení na veřejnosti v Memphisu. Stejný rok při poslechu skladby „Suicide Solution” spáchal sebevraždu teenager John McCollum a jeho rodina Osbourna žalovala za „podněcování k sebevraždě.” Podobná situace se stala už v roce 1991. V pozdějších rozhovorech dále přiznal, že v průběhu 80. let zastřelil 17 svých domácích mazlíčků. Nejhorší incident se však stal v roce 1989, kdy se pod vlivem alkoholu a drog na hotelovém pokoji pokusil uškrtit svou manželku. Svůj čin si nepamatoval. Po šestiměsíční odvykací kůře znovu získal její důvěru a žena mu odpustila.

 
Cesta k nápravě

 

Tohle všechno se dělo v době, kdy se na scénu dostávaly kapely jako Guns N’ Roses, Van Halen, Metallica nebo Mötley Crüe. Právě s nimi měl Ozzy velmi divoký vztah, kdy se navzájem trumfovali v různých šílenostech a podivnostech. Mimo jiné v jejich přítomnosti Ozzy olizoval vlastní moč nebo šňupal mravence. Tyto výstřednosti přispívali k jeho imagi jednoho z nejšílenějších umělců na světě. Zároveň si i díky nim stále udržoval relevantnost a veřejný zájem. Zatímco mnoho kapel a umělců jeho doby pomalu upadaly, on si stále udržoval nesmírný zájem o jeho osobu díky svému charismatu. Zájem vyrostl i 13. července 1985 díky charitativnímu koncertu Live Aid, kde zahrál společně s původními členy Black Sabbath. To zopakoval i na krátkém koncertě v roce 1992. Na konci 80. a na začátku 90. let probíhala změna v žánrové popularitě. Na výslunní se dostávaly nové žánry jako grunge, alternativní rock a britpop, které začaly dominovat.

 

90. léta znamenala změnu i u Ozzyho Osbourna. Metalový divoch měl na starosti tři dospívající děti, které se narodily v první polovině 80. let. Dcery Amy a Kelly a syn Jack udržovaly Madmana na uzdě. Na začátku 90. let konečně přichází rozhodující okamžik, kdy se Osbourne začíná dávat do pořádku a vyráží na dlouhou cestu k střízlivosti. Na cestu, která mu s největší pravděpodobností zachránila život. Začínal více zvládat své závislosti a začal se více orientovat na svou rodinu. Podstoupil několik odvykacích léčeb a ačkoliv se objevovaly abstinenční příznaky, měl je více pod kontrolou. Kromě toho nepřestával vydávat fantastické desky. „No More Tears” z roku 1991 i „Ozzmosis” z roku 1995 patří mezi vrcholy jeho sólové kariéry.

 
Otec, podnikatel, herec, globální superhvězda

 

Začal upřímně litovat svého chování v minulosti, které negativně ovlivnilo jeho ženu Sharon i jeho děti. Věděl, že musí udělat zásadní změny, pokud chce vidět své děti vystudovat a zažít jejich svatby. Ozzyho nová image a přístup k životu byl reflektovaný i v jeho muzice. Jako příklad lze uvést skladby „Mama, I'm Coming Home” nebo „Changes”, kterou v roce 2003 přezpíval s dcerou Kelly. Byla to příležitost stát se opravdovým otcem a překonat své závislosti. Byl čas si konečně přiznat, že má vážný problém a jeho děti to věděly. Více než 20 let byl metalovým šílencem a jeho tělo vystavoval nelidským limitům. Tato nová cesta byla pro Ozzyho záchranným lanem. Byla to pro něj druhá šance konečně najít v sobě rovnováhu a klid. Přesto stále velmi aktivně koncertoval po celém světě navzdory tomu, že v roce 1992 ztratil motivaci k hraní a odjel turné No More Tours. Po tříleté pauze však pokračoval dalších 26 let.

 

Největším Osbournovým finančním úspěchem byl v 90. letech projekt Ozzfest, který založila a řídila jeho manželka a manažerka Sharon. První Ozzfest se konal v Yorku v Pensylvánii 20. září 1996. Ozzfest se stal okamžitě hitem u metalových fanoušků a pomohl mnoha začínajícím skupinám k široké publicitě a komerčnímu úspěchu. V roce 1997 na Ozzfestu ve městech Bristow a West Palm Beach vystoupili i samotní Black Sabbath v původní sestavě (na několika koncertech chyběl bubeník Bill Ward). Od vzniku festivalu do roku 2005 se Ozzfestu zúčastnilo více než čtyři miliony lidí a za toto období vydělal přes 170 milionů amerických dolarů. Festival pomohl propagovat mnoho nových hard rockových a heavy metalových interpretů z konce 90. let a začátku roku 2000. Ozzfest pomohl Osbourneovi stát se první rockovou hvězdou, která dosáhla 50 milionů dolarů v prodeji zboží.

 
Triumfální návrat do Black Sabbath

 

Po úspěšném návratu Black Sabbath na Ozzfestu v roce 1997 se stalo to, v co někteří fanoušsci snad už ani nedoufali. Kapela se dala znovu dohromady v původním složení a vyrazila na turné. Navíc spolu nahráli novou desku „Reunion", která jim díky re-edici hitu „Iron Man" zajistila jejich první cenu Grammy. Návrat v původním složení vydržel do roku 2006. Všichni členové už měli své projekty. Tony Iommi vydal své první sólové album „Iommi" v roce 2000 a Ozzy pracoval na nové desce „Down to Earth", která vyšla v roce 2001. V tomto roce Black Sabbath pracovali i na nové společné desce. Ta však zůstala nedokončená. Iommi to komentoval takto: „Prostě to skončilo. Je to škoda, protože ty skladby byly velice dobré. Teď už je nahrávání jiné. Máme toho za sebou hrozně moc. V našich začátcích nezvonil mobil každých pět vteřin. Když jsme začínali, neměli jsme nic. Všichni jsme pracovali pro společnou věc. Teď mají všichni spoustu dalších věcí. Je to pořád velká zábava a dobře si pokecáme, ale snažit se vydat společně album je prostě jiné."

 

Nové milenium zastihne Prince Temnoty a jeho rodinu ve zbrusu nové éře jejich hvězdných kariér. Rodina se vrhla do televizní zábavy, když 5. března 2002 televize MTV odvysílala první epizodu show Osbournovi. Exkluzivní pohled za oponu osobního života vykresluje Ozzyho život jako nikdy předtím. Televizní show pokračovala do roku 2005 a skončila po čtyřech sériích. Ještě před premiérou seriálu Osbournovi vydává Ozzy živák „Live at Budokan" z koncertu v Tokyu. Toto DVD bylo důkazem, že Madman ani v novém tisíciletí neztratil nic ze svého živelného vystupování, do kterého se stále pouští s vervou a bezprostředností, s kterou se proslavil v 70. a 80. letech. Po jeho boku exceluje i další z Ozzyho osudových hudebních partnerů. Kytarista Zakk Wylde. S ním zpěváka poutalo opravdové rockové přátelství, respekt a důvěra. Wylde se podílel na devíti deskách a po tragické ztrátě Randyho Rhoadse byl tím hlavním autorským motorem jeho kariéry.

 

Nultá léta byla relativně úspěšným obdobím, byť možná klidnějším. Popularitu si zpěvák držel díky seriálu Osbournovi, euforii z návratu k Black Sabbath, povedeným nahrávkám „Down to Earth" a „Live at Budokan" a následně velmi úspěšnou desátou sólovkou „Black Rain" z roku 2007. Byla to však i kapitola, která předznamenávala začátek konce. V prosinci roku 2003 přišel úraz na čtyřkolce, který byl téměř fatální. Zlomená klíční kost, osm zlomených žeber, která tlačila na životně důležité orgány a poškozený krční obratel. Po nehodě přestal dýchat a život mu tehdy zachránil jeho někdejší bodyguard Sam Ruston. Osbourne strávil 8 dní v kómatu a lékaři mu do těla voperovali několik železných tyčí, které způsobovali bolest zad a nepohodlí. Ani tohle však nezastavilo Prince Temnoty. Následující rok už zase hrál na Ozzfestu s Black Sabbath.

 

Novou dekádu začal nepříliš kladně přijatým albem „Scream" v roce 2010. Fanoušky potěšil mnohem více, když se následující rok ještě jednou vrátil ke své kapele Black Sabbath s Iommim, Butlerem a Wardem. Poslední jmenovaný však byl potížista a s kapelou odehrál jen pár koncertů. Dalších 6 let spolu oživili vzpomínky na divoké začátky a ba co víc, nahráli poslední desku Black Sabbath. Vrátili se k materiálu, který nahráli v roce 2001 a vydali třináctou desku, která dostala název „13". Ta znamená konec kreativních aktivit jedné z nejdivočejších kapel světa. 4. října 2017 v Genting Aréně doma v Birminghamu ukončili poslední turné The End posledním koncertem. Tedy prozatím. S Osbournem, Butlerem a Iommim odehrál poslední turné bubeník Tommy Clufetos a nad první heavy metalovou kapelou se zavřela voda.

 

Ozzy už byl unavený. Ve své předposlední dekádě příliš nekoncertoval a vrátila se jeho nechuť z roku 1992, kdy poněkud předčasně ohlásil poslední turné. V roce 2018 vyrazil na opravdové poslední turné No More Tours II a od té doby odehrál jen několik písní při dvojici vzácných přílěžitostí v roce 2022. „Nikdy nepřestanu dělat muziku. Víte, kdy půjdu do důchodu? Až mě zatlučou ocelový poklop do rakve. A pak dám přídavek. Jsem Princ Temnoty!". Na začátku roku 2020 Osbourne vydal dvanáctou desku „Ordinary Man", kterou kritici považují za jeho nejlepší práci od dob Black Sabbath a začátku jeho kariéry v 80. letech. Ve stejném roce však zároveň oznámil, že trpí Parkinsonovou chorobou. Ocitl se i na jendotce intenzivní péče kvůli zápalu plic. O rok dříve navíc upadl a obnovil si zranění způsobené nehodou na čtyřkolce. Jeho tělo už nemělo sílu. Ani tohle však nezastavilo Prince Temnoty.

 

Přesto, že jeho koncertní plány už podruhé ukončil, stále měl naplánovano mnoho koncertů. Ty nejprve odložil v roce 2019 kvůli úrazu a znovu pak o rok později kvůli pandemii. Turné definitivně zrušil v roce 2023 kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu. Osbourne sice už nemohl cestovat a bez pomoci těžko chodil, stále však tvořil. V roce 2022 vydal třináctou sólovou desku „Patient Number 9".  Album bylo označeno za deváté nejlepší toho roku a Osbourne si za něj odnesl dvě ceny Grammy. Na člověka, který se už pomalu ani nezvedne z postele docela slušný výkon. Přestože údajně ještě v roce 2024 nahrával to, co mělo být další album, „Patient Number 9" uzavřelo bohatou kariéru Ozzyho Osbourna. Zpěvák však stále doufal, že se jeho stav zlepší a bude schopný udělat ještě jednu desku. Ještě jedno turné. Ještě jeden koncert. Ještě…něco.

 
Zpět na začátek

 

Sharon Osbourne zužitkovala svoje fenomenální manažerské schopnosti a využila kontaktů k tomu, aby svému manželovi darovala jeden poslední dárek. Dárek Ozzymu, Black Sabbath a celému metalovému světu. Koncertní akce Back to the Beginning se uskutečnila v Birminghamu na stadionu fotbalového klubu Aston Villa 5. července 2025. Akce, která posloužila jako Ozzyho rozloučení s vystupováním, fanoušky, svou kapelou a světem, který v průběhu svého života vytvořil. Naposledy vystoupil s Iommim, Butlerem a Wardem a uzavřel tak jednu dlouhou, šílenou éru. Po jeho boku se loučil i Zakk Wylde, Tommy Clufetos a desítky dalších muzikantů, včetně kytaristy Jakea E. Leeho. O Back to the Beginning jsem psal krátce po jeho skončení.

 

Sedmnáct dní po tomto velkolepém koncertu Ozzy Osbourne zemřel. Odešel obklopen rodinou s vědomím, že svůj poslední koncert zvládl. Že se stihl rozloučit a zažít to ještě jednou. Odešel za svých podmínek. Vévodil jedné z nejhonosnějších hudebních akcí historie, naposledy poděkoval fanouškům za podporu a s klidem na srdci se vydal na další cestu. Iommi po jeho smrti komentoval jeho stav: „Nevypadal dobře během našich zkoušel. Myslím si, že se opravdu snažil vydržet kvůli tomu poslednímu koncertu. Spolu s Geezerem jsme se na tom shodli. Chtěl udělat ten poslední koncert. Jsme za něj rádi, zvládl to, rozloučil se s fanoušky, a bylo to."

 
Otisk na každé skladbě po roce 1970

 

Ozzy Osbourne žil svůj život naplno. Život, který byl naprosto šílený a plný absolutně absurdních situací, které by běžného smrtelníka zabily. To je ostatně potvrzené i vědecky. Genetik Nathaniel Pearson uvádí, že Ozzyho genom je nadmíru zajímavý a obsahuje dříve neobjevené genové variace. Tyto geny tvoří enzym, který pomáhá odbourávat alkohol a zbavovat se jej mnohem rychleji, než je tomu u běžného člověka. Zároveň dodává, že na základě těchto variací je šestrát více pravděpodobnější, že Osbourne bude na alkoholu závislý. Ozzy je ztělesněním toho, co se vžilo jako představa nespoutaného života rockové hvězdy. Unikátní tvorba, nevídaná sláva, alkohol, večírky, drogy, trauma, tragédie, vykoupení a nakonec nesmrtelnost. Stal se zásadní postavou moderní popkultury.

 

Ozzy Osbourne za svůj život nazpíval přes 700 skladeb. S Black Sabbath nebo na sólové dráze pomohl vytáhnout později ikonické kapely jako Yes, Alice Cooper, Blue Öyster Cult, Kiss, Status Quo, Slade, Lynyrd Skynyrd, AC/DC, Van Halen, Ramones, Nazareth, Motörhead, Anthrax, Pantera, nebo Mötley Crüe. Na jeho adresu míří kondolence od stovek kapel a muzikantů jako Slayer, System Of A Down, Marilyn Manson, Pantera, Judas Priest, Anthrax, Lamb of God, Slipknot, Machine Head, Yungblud, Green Day, Rolling Stones, Kiss, Pearl Jam, Bon Jovi, Twisted Sister, Alice Cooper, Aerosmith, Led Zeppelin, Whitesnake, Rage Against the Machine, Deftones, Rob Zombie, Korn, Opeth, Bush, Steve Vai, Lita Ford, Ghost, Mötley Crüe, Guns N' Roses, AC/DC, Motörhead, Limp Bizkit, Iron Maiden nebo Queen. Všichni se shodují, že bez jeho hlasu by tyto kapely neexistovaly. Jeho vliv byl tak globální, že zasáhl i interprety jako Elton John, Ice-T, Eminem, Lady Gaga, Coldplay nebo Lucie Bílá a Marie Rottrová, která přezpívala jeho hit „She's Gone". Každý muzikant, který po roce 1970 vzal hudební nástroj do ruky byl nějakým způsobem ovlivněný Ozzy Osbournem. Bez nadsázky se dá říct, že hudební svět, především tedy ten rockový a metalový, by pravděpodobně vypadal úplně jinak, nebýt Ozzyho a Black Sabbath. Nejen, že vytvořili heavy metal, ale položili základy všech metalových žánrů, které známe dnes.

 
Nikdo už nebude jako Ozzy

 

Ozzy byl ztělesněním rockového klišé „Sex, drogy a rock'n'roll". Miloval vystupování. Koncerty pro něj byly vším a nikdy s nimi nechtěl přestat. Neustále tvořil, neustále plánoval a neustále se pouštěl do nových výzev. Bez ohledu na svůj zdravotní stav a překážky, který mu jeho destruktivní život přinášel. Sám tvrdil, že už měl být mrtvý několikrát. Sám se divil, že tohle všechno vydržel. Měl neuvěřitelnou vnitřní sílu se vždy zvednout ze dna a začít znovu. Život mu změnil setkání s Geezerem Butlerem, Tony Iommim a Billem Wardem, ale klíčovou postavou jeho života byla Sharon Osbourne. Nejen, že mu na konci 70. let zachránila život, ale následujících téměř 50 stala po jeho boku přes všechny úskalí a svým buldočím úsilím a manažerskými schopnostmi dávala jeho kariéře směr. Stojí i za Osbournovým vystřízlivěním v 90. letech. Významnými hudebními životními partnery pro něj pak byli Randy Rhoads, Lemmy Killmister a Zakk Wylde. Ohromný dojem udělal však na všechny, kteří se v jeho okolí objevili. Oslavovaný je i jeho humor, showmanství a laskavost. Madman byla jeho role na pódiu, v civilu byl vtipný, vřelý a otravně upřímný. Navzdory obviněním ze satanismu i oddaným křesťanem.

Poslední komentář a vzpomínku nechám říct jeho dlouholetého přítele Tonyho Iommiho: „Chodili jsme do stejné školy a pamatuju si, že jsme si ho hodně dobírali. Budu si ho pamatovat jako vtipálka. Ozzy je prostě Ozzy. Nikdo už jako Ozzy nebude. On byl jediný. Vždy bude jen jeden Ozzy. Byl to velmi speciální člověk. Vždy říkal, co si myslí. Často jsem mu říkal, ať někdy mlčí, ale vždycky se ke všemu velmi upřímně vyjadřoval. Byl nesmírně vtipný. Opravdu. Dělal spoustu scének, byl zkrátka bezprostřední. Hudbu jsme samozřejmě brali vážně, ale i na pódiu jsme se hodně nasmáli. Dělal jednu věc, kdy ke mně vždy přišel a začal dělat obličeje. Lidi to nemohli vidět, ale vždycky jsem se rozesmál. Pak šel za Geezerem a udělal mu to stejné. Byl prostě takový. Byl to šašek. Byl opravdu unikátní. Tak to je. Nikdy jsme netušili, co v dané situaci udělá. Ani po tolika letech, co jsme ho znali."

 

Díky za všechno Ozzy.