Legendární Kreator na novince (melodicky) drtí současný svět

Letošní rok je definitivně ve znamení thrashmetalových legend! Už loni metalový svět překvapili novými a vynikajícími počiny legendární Testament z Bay Area a také kultovní švýcarští borci Coroner, jejichž studiovému comebacku po více než 30 letech málokdo věřil. Obě fošny byly více než vydařené, a to jak po zvukové, tak i po kompoziční a nápadité stránce. O žánrové prvenství letos bude bojovat několik dalších slovutných jmen, například američtí Exodus nebo Forbidden. V lednu již však rozčísli thrashové vody vůdci evropské scény, němečtí Kreator, a také (bohužel se) loučivší Megadeth s věčným rebelem Davem Mustainem. Pojďme se dnes podívat na evropské titány z německého Essenu, kteří metalovou scénu brázdí neskutečných 40 let a jejichž čerstvá, již 16. studiová deska Krushers of the World spatřila světlo světa v polovině ledna. 

Nalejme si čistého vína už od začátku. Kreator v roce 2026 nemohou a ani nechtějí být těmi zuřivými a (tehdy) agresivními kultovními thrashovými titány z druhé půle osmdesátých let minulého milénia! Srovnání s nejslavnějším obdobím, které zdobily fošny Pleasure to Kill, Extreme Aggression nebo Coma of Souls - se však velký fanda prostě nevyhne. Jestliže první alba provázela špinavá, leč na svou dobu přitažlivá rychlost a nesmiřitelné texty, jichž se však slovutná banda snaží držet i v moderním věku, novinka je opravdu výrazně podřízena melodickému vyznění v (často) bombastické produkci Jense Bogrena. 

Již v úvodní epické skladbě Seven Serpents zní řada efektů, líbivé intro, pomalu a chytlavě se přibližující, avšak stále štěkající vokál frontmana Milleho Petrozzy. Kytary uhánějí zuřivě dopředu jakoby se nechumelilo, protože druhý kytarista Sami se rovněž činí, zvuk je nádherně vybalancován, a sólům se prostě nedá odolat. V druhé části znějí epické chorály na pozadí Ventorových bicích. Kapela pokračuje v rychlé kanonádě a našlapaném tempu i v dalších sonzích, videoklipově opatřených Satanic Anarchy, Krushers of the World a Tränenpalast; čtvrtá skladba zní možná zpočátku podobně jako úvodní song, ale rozhodně má klidnější vsuvky, četné melodické momenty, a především ji zpestřuje svébytný brutální vokál vokalistiky Britty Görtz z bandy Hiraes. 

Melodičnost refrénů celkově stoprocentně překvapí leckterého z fanoušků, kteří si možná mysleli, že se legendární němečtí borci vydají zpět do agrese minulého století. Ale jak jsem psal na začátku, o tomhle to letos není! A nevyčítejme si (množná do uší) bijící vlivy starších alb Dragonforce, kde působil basák Frédericq. To jsou liché domněnky. Od páté neklipovky Barbarian se totiž Mille a spol. snaží ještě více šlápnout na plyn a drajv, se kterým se hrne do dalších pasáží, prostě ohromí s úctou k tomu, že kapela paří na kolbišti už přes 40 let! Slyšte totiž do speedu hozenou skladbu Blood of Our Blood, která dává na frak pochybovačům, že Kreator nemohou znít tvrdě. V Combatants zní agresivní refrénovité sbory, toť vynikající kousek na koncertní máničkování, s melodickými dvojsóly a perkusovými hrátkami. 

Jemně klišovitá introvitost se nevyhne ani songu Psychotic Imperator, který možná okatě napodobuje předchozí struktury, čímž lehce začnou pochybnosti, jestli to není až moc opakovatelné. Závěr alba je ale strhující, jak Deathscream, kde si Mille výtečně neodpustí svůj pověstný výkřik, tak Loyal to the Grave mají punc „kreativity", když znějí nejen rychle, ale i nepředvídatelně. Právě „Loyal…" je zajímavou heavymetalovou písní, kde by thrash sice pohledal, avšak budete si ji broukat jako chytlavou hymnu. Epické sbory v závěru? Proč ne, Kreator to takhle chtějí a umějí to podat po svém. Kapela svůj nový kotouč poskládala vlastně tak, že pomalejší věc hned rozeženou dvě téměř kulometné sekačky! 

Krushers of the World je výrazně chytlavé a kompozičně jedinečné album, kterým kapela udělala (opět) krok jiným směrem, aby nezněla stejně! Tohle nemůže nikdo Millemu a spol. upřít, že jde neustálým vývojem, ač mohou poslední alba zní více melodicky a (v nejlepším slova smyslu) bombasticky. Při podrobnějším poslechu starších desek lze vystopovat kořeny nálad na (tehdy přelomovém) disku Phantom Antichrist, které tehdy rovněž zvučil Jens Bogren. Aktuální placka čerpá z jejího odkazu, ale po svém navazuje i na předchozí Hate Uber Alles, přičemž ho v mnohém překonává. Ty tam jsou však dny Hordes of Chaos a monstrózních thrashových děl Gods of Violence, ty zřejmě zůstanou v třetím tisíciletí nepřekonány. 

Sice se ani asi nevrátí experimentální devadesátky – i když po letech znějí desky Renewal, Endorama, ale i Outcast stále novátorsky a prostě úžasně! -, o to však nejde. Mille se na novince vydává (možná lehce) komerčním hudebním směrem, co mu ale navždy zůstane, je agresivní textová masáž. Když na konci poslední desky zpíval o umírající planetě – Dying Planet -, nebylo silnějšího slova. Koláž textů novinky s ohledem na výše zmíněné rovněž hovoří za vše: Satanská anarchie, Smrtelný chropot, Krev naší krve nebo titulní Drtiči světa. 

Kreator zůstávají i nadále nejkreativnější a nejsilnější bandou velké německé čtyřky; v očekávané světové letošní thrashové explozi však budou muset čelit novinkám Exodus, Forbidden či dalších, což teda vůbec nebudou mít lehké. 

Pro české fandy je ale povinností pražský koncert ve Foru Karlín, který se nezadržitelně blíží. Už 12. dubna 2026 se díky agentuře Pragokoncert Bohemia a ve společnosti výše zmíněných Exodus, britských řezníků Carcass a amerických brutalistů Nails němečtí thrasheři představí jako headlineři domácímu publiku. Očekávání jsou velmi vysoké, tohle bude thrashová událost roku a Hudební knihovna u tohoto samozřejmě nebude chybět!