We Came As Romans opět dobyli srdce pražského publika

Text: Anička Stoklásková, foto: Klaudia Ligačová

Podzimní klubová nabídka, která je i letos neuvěřitelně pestrá, zavála na pražský Žižkov trojici zajímavých kapel. Sestava v čele s We Came As Romans přilákala množství nadšených metalových fanoušků, kteří odměnili všechny vystupující vřelým přijetím.

Všední den ani lokalita nedovolily žádné časové prostoje, což byla smůla pro nás všechny, co jsme zvolili cestu vlakem a lehkomyslně spoléhali na časovou rezervu hodiny a půl. Už krátce po sedmé hodině se představila australská mladá pětice Heavensgate a zatímco já jsem ještě poslouchala nádražní hlášení, publikum v Akropoli už se rozehřívalo při prvních tónech. Úvodní koncert skončil přesně mým příchodem, ale podle spokojených reakcí po jejich vystoupení předvedla kapela poctivý moderní metalcore a mají našlápnuto stát se novou, výraznou součástí scény. I když patří mezi nováčky pod hlavičkou labelu Pure Noise Records, mají před sebou ještě podzimní tour po Americe s Like Moths To Flames nebo australskou tour s Thornhill. Určitě o nich ještě uslyšíme.

Skvělá atmosféra pod pódiem i na něm

Následně po krátkém intru s ústředním songem seriálu Pokémon nastoupila kanadská deathcorová mašina Brand of Sacrifice. Zpěvák Kyle Anderson s kolegy vletěl na pódium s energií, kterou by mohl leckterý headliner závidět. Jejich mix deathcoru se symfonickými a elektro prvky, brutálními breakdowny a screamy, spolu s neskutečně silným a osobitým vystupováním frontmana, přiváděl publikum do euforie. I kdybyste nebyli fanoušky deathcoru, tak si tuhle bandu rozhodně zapamatujete. Kapela zahrála mimo jiné i své největší hity „Eclipse”, „Lifeblood” nebo „Exodus” a mosh se prakticky nezastavil. Příjemným překvapením bylo i hecování ke crowdsurfingu a stagedivingu, což u klubových akcí už nebývá moc zvykem. Pár odvážlivců se osmělilo a užívalo si setkání s kapelou, aniž by byli nekompromisně vyvedeni bokem. Pouze jeden nadšenec strávil na pódiu déle času, než bylo vhodné. Naštěstí zpěvák jen naznačil, že už je čas jít a tak se fanouškův zážitek obešel bez nějaké strkanice s ochrankou.

Bylo velice pozitivní vidět v publiku nejen zkušené metalové harcovníky, ale i spoustu mladých tváří. A co bylo po dlouhé době ještě větším překvapením, tak natáčení mobilním telefonem bylo v menšině. Většina opravdu koncert prožívala a nekoukala na něj skrz displej. Jediným drobným nešvarem byl místy nepříjemně přepálený zvuk, který rezonoval v uších. Nešvar festivalů se projevil i tady a hlasitost byla občas na úkor kvality a srozumitelnosti textů/projevu zpěváka. To však byla jen malá kaňka, kterou vzhledem k atmosféře celé akce rádi odpustíme.

Nová éra v rukou jediného frontmana

Po krátké pauze už nastoupila hlavní hvězda večera We Came As Romans. Pro mě osobně to bylo setkání s detroitskou kapelou po velmi dlouhé pauze od dob jejich vystupování v rámci Never Say Die Tour. Letošní tour k nejnovější desce „All Is Beautiful...Because We’re Doomed” jsem si už ale nechtěla nechat ujít za žádnou cenu a byla jsem zvědavá i na živé vystoupení nyní už sólového frontmana Davea Stephense. Nekompromisní čas jedné hodiny nedovolil moc prostoru na velké promluvy a kapela střídala songy nejen z nejnovějšího, ale i ze starších alb „Darkbloom” nebo „Cold Like War”, a publikum zpívalo z plných plic od začátku do konce. Jejich show a promyšlený mix tvrdých pasáží a riffů s elektronickými prvky, screamem i melodickým zpěvem, přesvědčil každého, že kapela je silnější než kdy dříve. Příjemným překvapením bylo přizvání zpěváka z Heavensgate na song „b2tm”. 

Před „Learning to Survive” se krátce zavzpomínalo i na bývalého frontmana Kyla Pavonea, od jehož smrti letos uběhlo 7 let, a jeho kolegové nikdy nezapomenou na krátkou a srdečnou připomínku. Jedinou další pauzou pak byla Daveova promluva o snech, důležitosti jejich naplnění, selháních, která přicházejí a taky o tom, jak bychom neměli žádný sen vzdávat. Ačkoliv to může znít jako pódiové klišé, byla to lidská a opravdu upřímná vsuvka, po které následovala skladba „no rest for the dreamer”.

We Came As Romans po songu „Black Hole” sice tradičně opustili podium, aby se vzápětí vrátili, a to se skladbou „Darkbloom”, která sice už v průběhu večera jednou zazněla, ale tentokrát jsme ji slyšeli v tvrdším hávu s featuringem zpevaka z Brand of Sacrifice. Na závěr zazněl ještě song „Daggers” a byl čas se rozloučit. Na všech účastnících bylo vidět, že kdyby koncert trval další hodinu, nikomu by to nevadilo. Výběr Paláce Akropolis se ukázal být skvělou volbou a Obscure si nemohl vybrat lépe. Komornější prostředí umocnilo celkovou atmosféru, která byla opravdu srdečná a všichni si tak odnesli s sebou z celé show příjemný pocit, který zahříval i navzdory chladnému říjnovému počasí.