Podzimní sezóna koncertů dostala vysokou laťku

Podzimní sezonu koncertů jsem začal na koncertě Humanity's Last Breath. Jelikož thall vnímám jako potenciální nový fenomén metalu. Proto jsem šel 28. listopadu do MeetFactory s velmi výrazným očekáváním. A to bylo naplněno.

A to i tím, že všechny 4 skupiny, které hrály, by samy mohly mít vlastní headline koncert. A tou první byli Karmanjakah. A jak to popsat? Jako kdyby djent, thall a anděl měli společné dítě. To dítě by z nějakého zvláštního důvodu (není to hate jména, jen by to bylo zvláštní jméno pro dítě) pojmenovali Karmanjakah. Celé vystoupení tohle symbolizovalo – progresivní djent/thall s andělskými podtóny.

Enterprise Earth tímto pohledem z nebe vzaly diváky do pekla. Klasický deathcore – tvrdost, agresivita a úplná změna atmosféry. Z poklidného vlnění na hudbu Karmanjakah se najednou vyrojily moshpity, které zachvátily celý sál Meetfactory. A odpověď na otázku z pozvánky, jestli dojde ke změně setu? Ano, došlo. Set byl sice (logicky) kratší, ale dobrá polovina písní (jako např. Malevolent Force) byla zahrána nově.

Vildhjarta je eeeeh. Hyperaktivní autismus v hudbě. Jako kdybych se přesunul do Bohnic si vyslechnout vrcholné experimentální dílo Bustera Odeholma, který ovšem nehrál, ale chystal se na vrchol večera. Tu hudbu miluju, ale taky jsem asi moc hloupý na to, abych ji chápal. Každá píseň je jeden velký polyrytmus, který zahltí veškeré posluchačovy smysly změtí barev a chaosu. Škoda, že horko a dusno v Meetku bylo tak velké, že jsem musel na chvíli ven. A ještě to, že nebylo zahráno + ? regnet, the ? +. Eeeh, pojmenování hudby Vildhjarty je přinejmenším podivuhodné. Překvapivé, když hudba zní tak, že?

Humanity’s Last Breath je fakticky Vildhjarta, ale mnohem temnější. Oproti hyperaktivní autistické verzi thallu je Humanity’s Last Breath thallem s existenciální krizí a depresemi. Podladěné basy procházejí tělem jako vlny tsunami, každý breakdown kopne víc než deprimovaný člověk na hardcorovém underground koncertu. Jen časem po tom všem začne pomalu docházet k únavě z toho, jak je všechno a všechny skupiny bez přestávky fyzicky progresivně náročnější. A zpěvák Filip Danielsson tuhle atmosférickou masivitu svým hlasem akorát podpoří. Možná tak, že je to chvílemi po tom všem až moc. Ale když na takový koncert přijdete s dostatkem energie a správnou náladou, je to pro vás dokonalá laťka pro vše.