Poslední koncert Black Sabbath byl oslavou heavy metalu

Uplynulý víkend bylo anglické město Birmingham opět středem pozornosti metalového světa. Zatímco v zimě roku 1970 se stalo centrem kritiky, kontroverze a nesouhlasu, o neuvěřitelných 55 let později bylo hostitelem nepochybně největší ryze heavy metalové události hudební historie. Důvodem byli pánové Geezer Butler, Bill Ward, Tony Iommi, Ozzy Osbourne a kapela Black Sabbath. Datum 5. července 2025 jistě vstoupí do metalových dějin.

Black Sabbath se oficiálně rozloučili posledním turné v roce 2017. Ozzy Osbourne pokračoval se svou sólovou kapelou o rok déle a další turné si naplánoval na rok 2020. Do těchto plánů však zasáhla pandemie a následně i zdravotní stav zpěváka, který vzápětí oznámil, že trpí Parkinsonovou chorobou. K žádnému turné už bohužel nedošlo a za posledních sedm let Ozzy odehrál jen dva krátké koncerty v USA a doma v Birminghamu. A právě v Birminghamu se rozloučil nadobro i se svou původní kapelou. Ta se dala dohromady v původním složení pro událost nazvanou Back to the Beginning. Zpět na začátek. Do Birminghamu, kde kapela Black Sabbath vznikla. Na fotbalový stadion, kam muzikanti chodili na fotbal a kde hraje klub Aston Villa, který všichni bezmezně milují. Lepší místo na poslední sbohem pro tuto čtveřici neexistuje.

Na oslavu Ozzyho, Black Sabbath a heavy metalu jako takového se sjela hudební smetánka a vznikl line-up, který nemá obdoby a svým charakterem se může přirovnávat k charitativním akcím jako Live Aid. Právě na charitu směřovaly veškeré výdělky z akce. Peníze putovaly dvěma dětským nemocnicím a organizaci Cure Parkinson's. Celý večírek byl vyprodaný za 16 minut a zúčastnilo se ho 45 tisíc lidí. Dalších asi 150 tisíc se na koncert nedostalo. Z akce byl však zprostředkovaný živý placený přenos, který sledovalo více než šest milionů fanoušků. Celodenní program moderoval herec a metalový fanoušek Jason Momoa, hudebním ředitelem byl Tom Morello a akci dramaturgicky a technicky řídil Andy Copping z agentury Live Nation a Ozzyho manželka Sharon. Rychlé výměny zajišťovalo rotující pódium, na kterém se vystřídaly legendy metalu a rocku jako Metallica, Guns N’ Roses, Slayer, Pantera, Alice in Chains a řada dalších muzikantů. Každá skupina odehrála několik autorských skladeb a coverů Black Sabbath nebo Ozzyho Osbourna.

Celý večírek zahájila skupina Mastodon. Američané, ke kterým se nově trvale přidal kytarista Nick Johnston jako náhrada za odevšího Brenta Hindse, si vybrali skladbu „Supernaut” ze čtvrté desky „Vol. 4”. S ní jí na bubny pomáhal Danny Carey (Tool), Mario Duplantier (Gojira) a Eloy Casagrande (Slipknot). Pro posledně jmenovaného to bylo jediné vystoupení na celé akci. Američtí rockeři Rival Sons, kteří nedávno zahráli na festivalu Rock for People, si vybrali skladbu „Electric Funeral” z legendární desky „Paranoid”, při které zpěvák Jay Buchanan naprosto exceloval. Už teď prozradím, že tato z této desky zazněly všechny písně. Své zastoupení měla celá thrash metalová čtyřka, počínaje kapelou Anthrax. Ti stihli pouze dvě skladby, jelikož si za svůj cover vybrali dlouhou „Into the Void” z desky „Master of Reality”. 

Jedním z mnoha vrcholů bylo vystoupení Lzzy Hale, která se svou kapelou Halestorm odehrála mimo jiné slavnou skladbu „Perry Mason” z repertoáru Ozzyho Osbourna a jeho desky „Ozzmosis”. Její výkon byl fenomenální, což potvrdila ještě jednou hned vzápětí. Kritiků celé akce nebylo mnoho. Ti, kteří se negativně vyjádřili však často kritizovali fakt, že Lzzy Hale byla pouze jednou ze dvou žen, které se během celé akce představily. Přitom je z čeho vybírat. Skvělý výkon předvedla francouzská Gojira, která kromě coveru „Under the Sun” ze čtvrté desky Black Sabbath zahráli i „olympijskou” skladbu „Mea Culpa (Ah! Ca ira)” se zpěvačkou Marinou Viotti. Svou roli skvěle zvládli i Alice in Chains, včetně kytaristy Jerryho Cantrella. Ten odehrál výborný koncert na festivalu Rock for People a se svou kapelou kromě velkých hitů zahráli cover „Fairies Wear Boots”.

Mnohem zábavnější však byli tzv. superskupiny. Dva bloky, kdy se na pódiu pro každou píseň střídali více či méně ikoničtí muzikanti byly plné napětí. Podruhé se na pódiu představila zpěvačka Lzzy Hale, která zazpívala Ozzyho skladbu „The Ultimate Sin”. Mikrofon předala Davidu Draimanovi (Disturbed) pro skvělý cover Ozzyho skladby „Shot in the Dark” a „Sweet Leaf” od Black Sabbath. Whitfield Crane (Ugly Kid Joe) vzápětí odzpíval Ozzyho song „Believer” a vrcholem prvního bloku bylo představení zpěváka Yungbluda, který fantastickým výkonem odzpíval hitovku Black Sabbath „Changes”. Pro mnohé to byl nejlepší cover celého dne. Na nástroje se v prvním bloku vystřídali Mike Bordin (Faith No More), David Ellefson (Megadeth), Scott Ian a Frank Bello z Anthrax, bubeník Sleep Token a muzikanti Jake E. Lee a Adam Wakeman z kapely Ozzyho Osbourna. V prvním i druhém bloku se objevil i Nuno Bettencourt z kapely Extreme. Ten byl na pódiu překvapivě nejčastěji, ačkoliv původně v seznamu hostů vůbec nefiguroval.

Druhý blok odstartoval zpěvák Billy Corgan (The Smashing Pumpkins) a na pódiu se objevil i sám Tom Morello (Rage Against the Machine). Přítomen byl i někdejší dlouhodobý kytarista Judas Priest K.K. Downing a právě jejich hitovku „Breaking the Law” skupina zahrála. Před předáním štafety došlo ještě na „Snowblind” od Black Sabbath. Dvě skladby si střihl Sammy Hagar (Van Halen), a to cover „Flying High Again” a skladbu „Rock Candy” jeho první kapely Montrose. Při písni „Bark at the Moon” se představil Papa V Perpetua, tedy Tobias Forge z kapely Ghost. Všechny však naprosto s přehledem zahanbil sedmasedmdesátiletý Steven Tyler. Jeho kapela Aerosmith zrušila plánované turné kvůli patrně trvale poškozeným hlasivkám zpěváka, ale v Birminghamu to tak vůbec nevypadalo. Tyler nezpíval skladby Black Sabbath ani Osbourna. Zvládl tři skladby a kromě své „Walk This Way” to byly covery bluesového zpěváka Tiny Bradshawa „Train Kept A-Rollin” a „Whole Lotta Love” od kultovních Led Zeppelin. S ním se na pódiu objevil mimo jiné Osbournův baskytarista Rudy Sarzo, producent Andrew Watt a Ronnie Wood (Rolling Stones). V druhém bloku to byli i Adam Jones (Tool), Vernon Reid (Living Colour) nebo bubeníci Travis Barker (Blink 182), Chad Smith (Red Hot Chili Peppers) a Danny Carey (Tool). Posledně zmínění si to mezi sebou rozdali i v bubenickém souboji.

Seznam coverů si kapely pravděpodobně nesdílely, a tak některé skladby zazněly dvakrát. Třeba když americká Pantera po poměrně nevýrazném coveru pomalé skladby „Planet Caravan” zahráli „Electric Funeral”, který už dříve hráli Rival Sons. Lehce nevýrazné bylo i vystoupení progresivních Tool. Ti si pro svůj cover vybrali píseň „Hand of Doom” a přidali dvě vlastní skladby. Nevýrazný blok podtrhla kapela Slayer, která se loni vrátila, aby zahrála hrstku jednorázových koncertů. Thrashová ikona měla poměrně dost času, ale vyplnila jej téměř výhradně svými písněmi, kterých zahráli hned pět. Pro svůj cover si vybrali „Wicked World” z debutové desky „Black Sabbath” z roku 1970. Pro fanoušky thrash metalu to však musela být lahůdka.

Mezi samotnými koncerty pro fanoušky na místě i pro diváky streamu probíhaly zdravice od obyčejných fanoušků i muzikantů. Promítaly se zprávy od kapel AC/DC, Def Leppard nebo Judas Priest a zprávu poslali i Billy Idol, Jonathan Davis (Korn), Dolly Parton, Cyndi Lauper, Elton John, Marilyn Manson a sestra Randyho Rhoadse Kathy. Speciální zprávu poslal Fred Durst (Limp Bizkit), který odehrál akustickou verzi skladby „Changes” s violoncellistkou Telalit Charsky. Překvapením byla i nahrávka od Jacka Blacka, který nahrál skladbu „Mr. Crowley” spolu s dětskými muzikanty Revelem Ianem (syn Scotta Iana) a Romanem Morellem (syn Toma Morella), bubenicí Yoyokou Soma, klávesistou Hugo Weissem a humorem jemu vlastním. Zbytek času vyplňoval Sid Wilson (Slipknot) svým DJ setem.

Ještě před večerním vyvrcholením patřilo pódium dvěma velkým legendám. První byla rocková ikona Guns N’ Roses, kterou před měsícem hostil i Hradec Králové. Ti byli jedni z mála, kteří se věnovali především coverům. Všechny patřily Black Sabbath a kromě méně známých „It’s Alright” a „Never Say Die” to byly i hitovky „Junior’s Eyes” a hlavně „Sabbath Bloody Sabbath”. Druhou legendou, která zkompletovala vystoupení celé thrash metalové čtyřky byla Metallica. Ti naopak hráli více svých skladeb, ale nechyběly covery „Hole in the Sky” a „Johnny Blade”.

Večer samozřejmě gradoval s vystoupením Ozzyho Osbourna. Před začátkem této akce jeho manželka Sharon apelovala na fanoušky a kritiky, aby příliš neřešili vokální výkon zpěváka. Dle očekávání se zpěvák vynořil z útrob pódia na černém trůnu, ke kterému mu pracovníci přinesli drobné občerstvení a léky. Osbourne nejprve představil několik hitů ze své sólové tvorby a zvládl jich hned pět. Nechyběly „I Don’t Know”, „Mr. Crowley”, „Suicide Solution” a „Crazy Train”. Na pódiu ho doprovodil jeho dlouhodobý kytarista Zakk Wylde, bubeník Tommy Clufetos, klávesista Adam Wakeman a baskytarista Mike Inez z Alice in Chains, který s Osbournem hrál krátce v 80. a 90. letech. Nejsmutnějším momentem celého koncertu byla srdceryvná skladba „Mama, I’m Coming Home”, při které se rozplakali i ti největší tvrďáci. I samotný Osbourne byl viditelně dojatý.

To samozřejmě platilo i při koncertě samotných věhlasných Black Sabbath. Ozzyho na pódiu doplnili bubeník Bill Ward, kytarista Tony Iommi a baskytarista Geezer Butler a společně si naposledy zahráli ve složení, v kterém v roce 1970 začali psát hudební historii. Společně zahráli ty nejikoničtější skladby Black Sabbath, na které během dne nikdo nesměl sáhnout. Zatímco hit „War Pigs” před koncertem jako poctu oficiálně nahrála kapela Judas Priest, ostatní skladby zůstaly netknuty. Byly to skladby „N.I.B.”, „Iron Man” a „Paranoid”. Posledně jmenovaná se tak stala historicky poslední skladbou Black Sabbath, která zazněla naživo od jejich autorů. Po této písni už proběhl pouze ohňostroj a poněkud zbrklý odchod muzikantů. Alespoň tak to vypadalo pro diváky zmíněného streamu. Tony Iommi a Geezer Butler později uvedli, že chtěli, aby si poslední momenty užil Osbourne na pódiu sám. Zpěvákovi následně přinesli dort a celá kapela se společně rozloučila s diváky na místě.

Ozzy Osbourne svou rozlučku zvládl skvěle. Jeho tělo je sice zesláblé, avšak jeho vokál je stále stejně silný a temný jako před 50 lety. Rozloučení to však bylo smutné. Zpěvák pravidelně děkoval všem zúčastněným, učinil několik srdcelomných prohlášení a bylo vidět, že se zoufale chce zvednout ze svého trůnu a běhat po pódiu jako za mlada. To už však bohužel nebylo možné. Během koncertu se u něj střídaly emoce. Úsměvy, nervozita, vděčnost, žal, ale i jeho typická teatrálnost. Jeho spoluhráči jsou stále fyzicky zdraví a své party odehráli velmi precizně. Zároveň trochu v pozadí. Všechny kapely a muzikanti během dne vyjádřili vděčnost a nehynoucí obdiv tomu, co Black Sabbath a Ozzy Osbourne pro hudbu a heavy metal udělali. Počet skladeb, které v Birminghammu 5. července zazněly se zastavil na čísle 69. Právě rok 1969 byl rokem, kdy svět objevil Black Sabbath. Rokem, kdy svět přivítal heavy metal. Rokem, kdy svět poprvé slyšel hlas Ozzyho Osbourna. Člověka, který vešel do dějin jako jeden z nejzásadnějších a nejcharakterističtějších muzikantů, jaký heavy metal má. Děkujeme za všechno Ozzy. Long live Black Sabbath!

Úvodní fotografie pochází z facebook stránky kapely Black Sabbath. Autorem je Ross Halfin.