Guns n Roses na Rock for People oživili hard rock i s nedostatky

Narozeninový den festivalu Rock for People zakončil velkolepý tříhodinový koncert velikánů Guns n’ Roses. Ti uzavřeli celou produkci na hlavní KB stage a také ukázali, že jejich repertoár dokáže zaujmout a zabavit i po mnoha letech a i přes slyšitelné nedostatky. Tomu ostatně odpovídá i název turné „Because what you want & what you get are two completely different things". Kapela letos slaví čtyřicet let na scéně a jejich vystoupení si chtělo odškrtout velké množství diváků. Ti se do areálu sjížděli už od dopoledních hodin, kdy opačným směrem mířily domů tisíce vyčerpaných festivalových návštěvníků. Jak si hard rockoví veterání vedli? A jak je to s tím zpěvem?

Plnohodnotný venkovní galavečer s jednou z nejzásadnějších rockových kapel historie začal s asi dvacetiminutovým zpožděním, což je vzhledem k reputaci zpěváka Axla Rosea velmi solidní úvod. Kromě kytaristy Izzyho Stradlina a bubeníka Stevena Adlera se aktuálního turné účastní všichni ze slavné éry kapely v 90. letech. To je samo o sobě velkou událostí, i s přihlédnutím k neshodám mezi zpěvákem a ikonickým kytaristou Slashem. Kapelu dále doplnil bubeník Isaac Carpenter a Melissa Reese, která se věnovala syntetizátorům a vypomáhala Axlovi s vokály. To však neznamená, že by si kapela nějak výrazně vypomáhala elektronikou nebo samply. Pánové a dáma udělali vše pro to, aby divákům nabídli autentický zážitek a rockovou show hodnou značky Guns n’ Roses.

Povedlo se to i díky známým tvářím. Baskytarista Duff McKagan i kytarista Slash jsou stejným synonymem této kapely, jako jejich zpěvák. Oba pánové se předvedli ve skvělém světle, pobíhali po pódiu ze strany na stranu a hnali rockovou show kupředu. Ačkoliv si Slash už nedopřával typickou cigaretu během svého hraní, jeho charakteristický klobouk a tmavé brýle nechyběly. Zásadní roli v tvorbě americké kapely mají pochopitelně i klávesy, o které se nepřetržitě stará Dizzy Reed. Vedle Axla nejdéle sloužícím muzikantem v kapele, i když mnohdy trochu v pozadí. Posledním do party je kytarista Richard Fortus, který sice divoké devadesátky s kapelou nezažil, ale už je stálým členem více než dvacet let. Netuším, zda je to jen shoda okolností, ale svou vizáží nápadně připomíná právě původního kytaristu, a rozdílu si tak mnozí možná ani nevšimli. Co se sestavy týče, vše je v naprostém pořádku.

A pak je tu Axl Rose. Není žádným tajemstvím, že jeho vokální forma už není ideální a díky videím na internetu si všichni mohli dopředu dvakrát rozmyslet, zda je koncert Guns n’ Roses stále lákadlem. Tady se však zpěváka a kapely musím zastat. Samozřejmě, jeho vokál už má hodně za sebou a v roce 2025 se o něj nemůže tolik opřít, jako v dobách největší slávy. Výšky a jeho charakteristický ječák už zkrátka uzpívat neumí. V nižších a středních polohách však Axl zpíval stále velmi solidně a v těchto místech mu to sedělo nejvíc. Bohužel, ty nejrychlejší skladby a největší hity jsou posazeny právě do těch pozic, kde už zpěvák komfortní není. Velmi potěšující byl však fakt, že si to moc dobře uvědomoval. Kapela je plná nesmírně zkušených muzikantů a člověk nemusí být Sherlock, aby to poznal. Navzdory jeho reputaci darebáka si ze sebe uměl udělat srandu, když po jednom z nepovedených vokálů prohlásil: „ale ne, teď jsem zněl jako kdyby někdo šlápl na mládě tuleně”.

Koncert tradičně zahájili hitem „Welcome to the Jungle”, po kterém si obrázek mohli udělat už všichni. Právě z legendární debutové desky „Appetite for Destruction” zahráli nejvíce. Nechyběly nesmrtelné skladby „Nightrain”, „Paradise City”, „Rocket Queen”, a pochopitelně ani „Sweet Child o' Mine”. Velkou porci čtyř skladeb obstarali obě nahrávky „Use Your Illusion” a trojici písní jsme dostali i z poslední, již sedmnáct let staré „Chinese Democracy”. Guns n’ Roses skvěle umí i balady, o čemž jsme se přesvědčili díky „Patience”, „Estranged”, „Better” nebo „November Rain”. Jejich setlist obsahoval i hodně coverů, což mi přišlo trochu zbytečné, ale například „Knockin' on Heaven's Door” k nim již nemyslitelně patří. Skladbu hrají už od roku 1987 a dokonce častěji, než sám autor Bob Dylan. Zásadní součástí koncertu byly i fenomenální Slashovy sóla, která stále zvládá s naprostým přehledem.

Koncert Guns n’ Roses byl přehlídkou těch nějslavnějších hitů. Skupina, která za posledních dvaatřicet let vydala jen jednu desku a většinu svého repertoáru nahrála v devadesátých letech, z něj stále může čerpat. Jejich muzika osloví všechny generace a je jasné, že kvalitní hard rock jen tak nezestárne. Takto má vypadat návrat ikonické kapely. Výlet do hudebních dějin se povedl i přes jasné nedostatky. Ze všech účinkujících sála radost, všichni se snažili podat ten nejlepší možný výkon a zejména Rose všem připomněl i ikonické lascivní pohyby. Pánové ze Sex Pistols by se nad sebou měli zamyslet. Návštěvnost koncertu navzdory předpokladům nebyla až tak výrazná, ačkoliv velké množství diváku tuto přehlídku rockové historie pojala v odpočinkovém, až piknikovém režimu. Kdy vám naposled hrál „November Rain” k večeři?

<<< Linkin Park

<<< Den Pátý