Jak jsem si užila festival Rock For People s českými kapelami

Na festivaly jezdím ráda z několika důvodů. Většinou je tam velká koncentrace hudebních skupin na jednom místě, a tak můžu vidět víc svých oblíbených kapel najednou. Taky většinou objevím někoho, koho jsme neznala, a stane se mým oblíbencem. A v neposlední řadě uvidím naživo ty kapely, které mám ráda, ale z nějakých důvodů mi samostatné koncerty zatím nevyšly.

Nejinak to bylo na letošním festivalu Rock For People. Většina návštěvníků přijela kvůli velkým jménům, a že letos bylo opravdu z čeho vybírat. Já mám radši ten náš malý český hudební rybníček a objevování skvostů naší hudební scény.

Ale postupně. Line-up byl bohatě naplněný českými jmény každý den.

První den nachodím 20 tisíc kroků

Původní myšlenka oběhat všechny české kapely každý den, se doma jevila jako báječná. Původní záměr také byl, v úterý večer být v Hradci, připravená na značkách.

To jsem musela trochu pozměnit, neboť mě Adel, naše hlavni fotografka, a moje řidička, poučila o tom, že každá noc navíc ve vlastni posteli se počítá.

Takže jsme vyrazily až ve středu ráno a užili si ranní pražskou špičku. Díky tomu plánovaní Poly Noir, country projekt Polyho z kapely Insania, a lda The Young, mladá plzeňská kapela, proběhli bez nás.

Bohužel jsem nestihla ani Rozálii, protože stan se sám nepostaví.

Každopádně The Valentines, tuhle hradeckou směsku indie popu a rocku, jsem už stihla! Dokázali během svého setu vytvořit úžasnou atmosféru, plnou tance, ve vzduchu se vznášely bublinky a nejúžasnější hudební dny roku mohly začít.

Při běhaní mezi jednotlivými stagemi, a fakt že nejsou úplně blízko, jsem zaskočila na Solar stage, kde měli vystoupeni Papir sklo plasty.  Tahle avantgardní kapela z České Lípy je upřímně řečeno i na mě slušně ujetá alternativa. Při písni Rum a putyka dali kolovat do prvních řad lahev rumu. Samozřejmě přelitou v plastu, protože sklo se přece do areálu vnášet nesmí.

Další česká kapela, na kterou jsem zašla, byli Fall From Everest. Tihle Pražáci se pohybují na pomezí post metalcoru, post hardcoru, elektroniky a ema. Z jejich vystoupení sršel obrovský přival energie a dojem dokreslovala světelná show.  Zpěvák Ondřej to odzpíval dokonce v sedě se zraněnou nohou. Určitě na ně někdy zajdu, až budou mít samostatný koncert, myslím, že za to stojí...

Co mě ale mrzelo, nemohla jsem zůstat na celý set, chtěla jsem stihnout Renneho Danga... tohle překrývaní kapel mě občas dost štvalo, ale bohužel se tomu vyhnout nejde.

Na Renneho jsem dorazila až po začátku a přivítala mě úplně narvaná stage i přilehlé okolí. Jeho oblíbenost zřejmě ještě vzrostla po účasti v Survivoru. Sen o hezké fotce Renneho z blízka se okamžitě rozplynul...  Jak jsem se později dozvěděla, tak se mohlo stejně fotit jen první tři písničky a ty jsem stoprocentně nestihla, protože jsem pařila na Everestech.

Renne zazpíval premiérově svou novou píseň V cizí posteli, a posléze došlo i na světýlka mobilů.

Jinak mě jeho vystoupeni trochu zklamalo, chyběla tomu nějaká šťáva, možná větší nasazeni, možná na celkový dojem měl vliv i horší zvuk vzadu... nejsem jeho fanynka a po dnešku asi ani nebudu. Měl jich tam ostatně dost jiných.

Poslední interpret, jehož vystoupeni jsem první den navštívila byl Manene. Předvedl nabušený DJský set před poměrně zaplněnou Evropa2 stagi. Návštěvnici byli po celém dni plni energie, nechyběla ani slečna s mečem, kterou jsem dopoledne viděla na The Valentines.

Manene je opakovaně vyzýval, aby udělali bordel a přední řady se celkem i snažily. Periferie si spíš tak podupávala a potancovávala do rytmu. Postupně se ale rozehřívala, a nakonec se roztancovala celá stage. Teď zpětně můžu hodnotit, že věta, nebo výkřik, „udělejte bordel", byl slyšet poměrně často od různých interpretů, ale třeba v sobotu od popového zpěváka Petrofskiho působil poněkud vtipně a zvláštně.

Druhý den miluju Indie rock

Druhý den jsem začala zvolna. Po včerejších prochozených kilometrech jsem se rozhodla trochu šetřit. Nemusím být všude a všechno vyfotit.

První dnešní českou kapelou, kterou jsem navštívila, byli The Silver Spoons. Na ně jsem se hodně těšila, letos vydali novou desku GroundBreaking Senses, a to byla jedna z věcí, která mi před festivalem často ze Spotify hrála.  Publikum se ze začátku trochu ostýchá, takže tančím sama. Tematicky na píseň Worst Dancer Alive. Mam moc ráda indie rock, pokud je to víc rock a míň indie, což tahle kapela splňuje dokonale, a ještě se na ně dobře tancuje.

Zahráli písně ze starého i nového alba a nesměla chybět ani hitovka He's Got My Money Now, která má skvělý klip s Richardem Genzerem v hlavní roli. To už zpívalo i tančilo celé publikum. Při tanci totiž nejlépe zapomenete na bolavé kyčle a přelomená záda ze stanu.

Dokonce došlo i na pokus o moshpit.

Cestou do pressu jsem si poslechla kousek vypsaný fiXy. Tu kapelu jsem už slyšela na různých festech tolikrát, že jsem neměla potřebu se nějak zdržovat.

Potom jsem poměrně dost času strávila natáčením obsahu na sociální sítě, protože nehrála žádná moje oblíbená česká kapela. Nebo ne blízko abych to nějak stihla. Člověk se musí naučit plánovat čas i kroky a bohužel někdy něco oželet.

Po jídle jsem se cestou na Branko‘s Bridge stavila na ČTart stage na Kašpárka v rohlíku. Čekání si krátili fanoušci sezením na zemi a pár jich mělo i bejbypankáčské oranžovorůžové čapky. Čekala jsem víc dětí, ale okolo mě jich moc nebylo. Bohužel jsem se nemohla zdržet dlouho, ale jejich vystoupeni si drží stálou úroveň. Na podiu jich bylo tradičně plno a hraní mělo punkovej odpich.

A Branko‘s? Ti jsou vždy na živo skvělý. Viděli jsme je v prosinci, kdy měli společný koncert s kapelou I Love You Honey Bunny a dnes s nimi dokonce stejná kapela zahrála poslední písníčku Big City Life od Mattafix jako překvapení. Stejně jako tehdy v Cafe V Lese. A byl to konečně ten slušnej bordel.

Branko‘s umí vždy dostat fanoušky do varu, aby tančili nebo tleskali. A zpěvákovi neubírala na charismatu ani čerstvě prodělaná nejhorší nemoc pro může, rýmička. Jak sám přiznal.

Potom jsem měla velké plány. Na večer se nakumulovalo spousta dobrých kapel, co jsem chtěla vidět. Past. Manon Meurt. A samozřejmě kultovní Klubovni poustěčka na Conference stage. Ale nevyspání z první noci ve stanu si bohužel vybralo svou daň.

 

Třetí den dělám rozhovor

Třetí den už je kolem znát únava. Lidé se pohybují pomaleji a vypadají hůře. Až na výjimky samozřejmě.

Já začínám zvolna v půl dvanácte na Evropě s mými oblíbenými ILHB. Ty můžu vidět pořád dokola a pořád mě to baví. A nejsem jediná. Když se kytarista Martin ptal, kdo je tu poprvé a kdo přijde zas, zvedl se les rukou.

Měli s sebou dokonce dva pomocníky na zpěv a ke konci se rozjel parádní circle pit.

Cestou do press centra, kde jsem v průběhu dne vždy dobíjela telefon a psala si poznámky,  jsem se stavila na velké stagi mrknout na Hentai Corporation. Měli tam hodně lidi, byli svoji, drsní, svým způsobem vtipní, každopádně jsem zůstala jen chvíli. Program je tak nabity, že není čas ztrácet čas.

Dále na velké stagi zahráli Horkyže Slíže. Mám je ráda, ale nemám ráda velké stage. Takže si je raději užiju někde v klubu až budou hrát, jako že hrají u nás v Česku celkem často. Přednost dostal oběd a těšení se na Marii Rottrovou.

Marii přivítalo velké množství lidí i samotný ředitel festivalu. Jako první píseň zazněla Štěstí.

 

Marie je pořád stejně krásná a elegantní. Každou píseň provázely ovace a pískot. Byla prostě skvělá. Dokonce jsem viděla slzy v očích některých fanynek.

Po každé písničce přicházel velký aplaus. Při Řece lásky už fanoušci zpívají a mě vlhnou oči. Je to velký zážitek. Par odvážlivců zkouší crowd surfing.

Zazněla i píseň S tím bláznem si nic nezačínej, kterou původně zpívala s Pavlem Bobkem. A jako poslední Skořápky ořechů. Její vystoupení byl dojemný prožitek, napříč generacemi, a jsem ráda, že na festivalu Rock For People mají místo i takovéto legendy.

Potom se snažím sehnat kluky z ILHB na domluvený rozhovor a Ewu Farnou vynechávám. Jednak velká stage a taky ji jde fotit naše fotografka Adel takže fotky budou. Já osobně proti ní nic nemám, je skvělá zpěvačka a je obdivuhodné, kam se až dopracovala, ale po tolika videích s Dua Lipou mám pocit, že jsem ji vlastně naživo viděla. A KB stage ma letos tak skvělý zvuk, že ji vlastně slyším zpívat jako bych tam byla.

Při tom všem běháni kvůli rozhovoru mi utekla Mucha. No nic tak snad na ni zajdu někde v Praze.

Co se týče jídla na festivalu, nejsem příznivce smažených stánkových lahůdek, proto jsem ocenila přítomnost prodejny Tesco v jednom z hangárů. Daly se koupit základní čerstvé potraviny včetně ovoce a zeleniny, takže vitaminy bylo možné doplnit. A z teplého jídla jsem byla jednoznačně nadšená veganským stánkem firmy Chutnej. Mají restauraci a kavárnu v Praze na Letné, takže pokud půjdete kolem, určitě se stavte.

Další česká kapela na programu byla Dukla. Měli zaplněnou Conferenci stage a byla to taková příjemná, kytarová pohodička zpívaná česky.

A další na Conferenci, Mad House Expres. Psychedelie v barevném hávu, světelná show doplněná videoprojekcí před plnou stagi. Vystoupení, které vás plně vtáhne do sebe.

Cestou pryč se náhodou stavuji na Solar stagi. Ta byla velkou část dne prázdná, takže natrefit na projekci byla spíš klika. A kapela, co tam zrovna hrála,  Šufunky Gang, byla skvělá. Úplně mě uchvátila jejich síla. Zpěvák byl neustále v pohybu a tu energii předával i publiku. Pořád na ně mluvil a nutil k interakci. A taky si furt převlíkal trička. Vtipné texty bavily a chytlavá rytmika způsobila, že za chvíli tancovalo veškeré publikum. Já tancuju taky, až mi spadne filtr z objektivu. Myslím, že s tímhle poznatkem se mi bude skvěle usínat, na ně určitě musím někdy zajít.

 

Čtvrtý den užívám naplno a brečím, že už je konec

Čtvrtý den je už znát, že je čtvrtý. Nechci být všude a vidět všechno. Kollera míjím jen tak cestou. Hrál, když jsem byla malá a hraje vlastně pořád stejně. Dobře.

Mým cílem je indie rocková kapela Midnight Swimmers. Naživo je to taková indie pohodička. Dost toho Indie, možná ležet u toho v trávě a popíjet cider.

Dalším indie rockovým zástupcem tady na festivalu jsou The Prostitites.  Dle jejich slov jsou tady zpátky po 14 letech. Jejich vystoupení bylo fajn, ale asi mě ani nenadchli ani nezklamali. Indie rocku je tu plno a moji favoriti asi zůstanou I Love You Honey Bunny a The Silver Spoons.

Dalším, koho jsem tady chtěla vidět je dvojice Annet X a Nobody Listen.

Ti mají plnou stage, a je na nich vidět že se mají rádi a rádi spolu dělají muziku. Možná bych si je líp užila někde v klubu, ale Anett se celkem snažila komunikací lidi dostat do varu. Pro člověka, který má rád tenhle styl hudby, to bylo povedené vystoupení.

Celou dobu festivalu je krásné počasí, je teplo a svítí sluníčko, ale tím pádem pobyt venku je hodně náročný. Po krátkém odpočinku a posilnění jsem se rozhodla vydat na Mata213.

Cestou jsem se náhodou zastavila na Solar stagi, kde zpíval Petrofski. Nebyl ani v mém užším výběru, tento styl hudby úplně neposlouchám, ale musím uznat, že má krásný sametový hlas. A dobře vypadá. A je milý. Což jsou předpoklady k tomu, aby byl miláčkem fanynek.

Oproti němu je Mat213 taky mladý a taky vypadá dobře, a ještě navíc je drsňák. Stage měl plnou mladého publika, zpívali, tancovali a točili si videa. Tahle muzika asi teď u mladých frčí. Mat je známý i pro svůj podcast. Mělo to energii, drajv a elán. Zpívá procítěné osobni texty, klidně o obyčejných věcech, jako je jízda tramvaji. Kombinuje češtinu a angličtinu a došlo i na naší státní hymnu.

A taky bylo fajn, že stage je pod střechou tak tu byl i příjemný chládek. Pro mě příjemné rozšíření obzorů, v tomhle je proste festival skvělý, člověk pozná něco, čemu by třeba návštěvu samostatného koncertu ani nevěnoval. Takže Matyho stahuju do Spotify!

Tím víceméně můj favorite list tady na festivalu končí... večer bych ještě chtěla vidět Maellu. Ale vydržím, nebo ne?

Šílenství okolo Linkin Park se neúčastním, nemám ráda davy, a že ty davy tam budou. Celý den se stahovaly a už se to tam kupí. Kolik hysterie vyvolá oblíbenost hudební skupiny.

Určitě téma vhodné k zamyšlení...

Stejně tak, kolik emocí vyvolá jeden hudební festival…

Tolik zážitků…

Kdo nezažil, nepochopí...