Třpytivý večer a kožené bundy na The Neighbourhood

Popové jaro je v plném proudu a svým přispěla i kalifornská kapela The Neighbourhood. Do Česka se vrátili po sedmi letech a pro velký zájem hráli v Praze rovnou dvakrát. Dva večery za sebou se tak holešovická Fortuna zaplnila davy, oba koncerty byly zoufale vyprodané. Komu nestačila show 30.4., pokoušel se sehnat vstupenku i na 1.5.

Každá tramvaj přijíždějící na Výstaviště vyplivla skupinku, ze které šlo okamžitě poznat, kam míří. Všude třpytky, na sobě kožené bundy v kombinaci se silonkami, kamínky (a když ne vše dohromady, tak minimálně ta kožená bunda). Taková je totiž přesně estetika The Neighbourhood, černá, třpytící se stříbrná a návrat do roku 2013 a tumblr éry. Díky tomu každou chvíli v aréně blýskal blesk, ti vybavenější dorazili i s retro foťáčky.

Koncert, na který se každý těšil, mnohé ani nenapadlo, že by ho skutečně navštívili. Očekávání byla obrovská, a proto se Fortuna zaplňovala velmi rychle. Večer zahájil umělec Noise Dept., dj, který nás ale překvapil i svým pěveckým výkonem. Jeho hypnotické beaty byly uklidňující a fanoušci si show patrně velmi užili. V jeden moment velká část publika rozsvítila baterky na telefonech, což umělce velmi dojalo a jeho děkování bylo upřímné. Zároveň celé vystoupení Noise Dept. v sobě neslo sílu a poslání.

Druhými předskokany se stali Night Tapes, kterým musím pochválit primárně bravurní bubny, které se rozléhaly celou arénou. Výborně nazvučené bicí v kombinaci s kytarovými vyhrávkami podpořily snovou atmosféru. Ta navíc byla doplněna o zpěvaččiny vysoké tóny.

Napětí se dalo krájet a jakmile zhasla světla, všichni byli rázem ve střehu. Kdo měl lístky na sezení, vyskočil ze sedaček. Vzápětí robotický hlas Iris publikum vyzval k tleskání a pohybu. Hned ze začátku The Neighbourhood odehráli Hula Girl z poslední desky (((((ultraSOUND))))), po které frontman Jesse Rutherford prohlásil, že zatím neměla lepší reakce publika než tento večer. Následně zazněla OMG, také z poslední desky. Diváci o něco víc ožili při Cry Baby, která patří mezi jedny z nejpopulárnějších písní. Publikum bylo zcela dobrovolně "zmanipulováno”, cokoliv Jesse Rutherford řekl, to jako na povel všichni udělali. Pozitivní odezvu mimo jiné zpěvák získal v moment, co si sundal bundu a tričko.

Celá show byla doplněna o krásné vizuály a světelnou práci, osvícení také napomohli fanoušci s baterkami telefonů, které například během Prey zářily ze všech stran. Nad stage také byl světelný box, který pomocí barevných laserů chvílemi uzavíral kapelu na podiu. Od začátku do konce koncertu navíc všichni znali texty písní, například Reflections zněla arenou ze stovek úst. Krásný moment byl, když ke konci písně Jesse začal ukazovat na fanoušky v předních řadách se slovy "I see myself in youand you and you” [vidím se v tobě, a v tobě, a v tobě]. Velkým překvapením byla píseň Wires původně z EP I’m Sorry…, která ale později vyšla v deluxe výroční verzi desky I Love You. Z výše uvedeného alba jsme slyšeli rovnou čtyři písničky, mimo jiné i populární Afraid. Velký potlesk ze strany publika si také vysloužila kšiltovka s nápisem Praha, kterou kapela vytáhla. Za zmínku také stojí skladba Devil’s Advocate, vyšperkovaná o ohně a hru na bubínek.

Na další část show nás robotická Iris připravila doporučením přichystat si kapesníky. Jednalo se totiž o "sekci balad”, které kralovala hra na kytaru a melancholická nálada. Hned jako druhou zahráli The Beach s přenádhernými vizuály moře. V této části nejednomu diváku ukápla slza během Pretty Boy nebo Cherry Flavoured, všichni ale zase patrně ožili s Daddy Issues a Private.

V poslední části koncertu nás čekaly další pecky, nová Lovebomb, nejznámější Sweater Weather a na úplný závěr Softcore. Ještě, než znovu symbolicky zazářilo naposledy logo kapely, se na celou arenu spustila nahrávka Red Flag, při které si všichni naposledy zaskákali a zazpívali.

Koncert The Neighbourhood se prokázal jako jedinečná akce, kterou není radno vynechávat. Toto jaro se opravdu plní sny, mezi něž tato show určitě patří.

Foto: Zuzana Sosnovská