Výlet do vesmíru nálad v Satanově malé raketce

Na úterní večer v pražském Rock Café si kapela Satanova malá raketka přivezla hned další dvě formace. Večer sice začal s mírným časovým skluzem, ale potom už to byl kalup.

Skvělá kapela pro začátek vlastně trojkoncertu se silnou fanouškovskou základnou. Kapela nabídla svižný set plný rozmanitých nálad, aniž by během něj jakkoli vyměkla. Skvělý zpěv a výborná angličtina zpěvačky a kytaristky Rozálie provázejí celou performance. Publikum přijímá každou skladbu s narůstajícím nadšením a dává průchod emocím tancem, což je publikum, pro které se kapele dobře hraje. 

Tvrdá muzika v čele se zpěvačkou a dupající rytmikou. Hlavou mi jen běží oč dynamičtější by výkon byl, kdyby Rozálie nemusela hrát na kytaru, ale mohla se volně pohybovat po podiu. Možná snad malinko zakulhala sólová kytara v par okamžicích, ale týkalo se to složitějších partu a taky faktu, že v Rock Café není úplně ideální světlo jak na focení, tak zřejmě i na orientaci po hmatníku. Nutno ale podotknout, že si toho všiml málokdo a celkovému výrazu to rozhodně nijak neuškodilo.   

Kluky jsem poprvé viděl vlastně částečně, a to když doprovázeli Tomáše Varteckého a jeho K25A v Malostranské besedě. Byl jsem hodně zvědavý, jak to s muzikou myslí ve vlastním pojetí. A by to byl nátěr hned od prvních tónů! Začali sice takovým nenápadným samplovaným intrem, ale jakmile nastoupila kapela, bylo jasné, že tahle show bude nekompromisní. Frotman vletěl na pódium jako by tady bydlel a přivítal nás nebo se nás snažil vyhnat, ale rozhodně tady byl pan domácí - to je bez diskuse!   

Přímočarost je druhé jméno téhle party. Ale to neznamená že by nebyla hudba víc než nápaditá. Jejich muzika se jen hemží riffy a efekty, skvěle sehranými změnami, kde si nástrojově „povídají" mezi sebou, a ještě to celé vypadá jako kdyby o nic nešlo. Satanova malá raketka vás přitom vezme s sebou na výlet, kam si zamane. Klidně se s nimi dostanete třeba rovnou do vesmíru, ale jenom proto, abyste vzápětí spadli na tátovu zahrádku a za chvíli jeli zase tramvají. Energie a jistota z nich je doslova cítit a je dost nakažlivá.   

Ve čtyřech vás roztancují stejně dobře jako smetou… mají dostatek talentu, názoru, ale i humoru v textech. Jedinou chybou je, že na konci setu máte chuť ještě na jednu raketku, ale není čas, protože třetí kapela už je na značkách. Naprosto profesionální výkon kapely od začátku až do konce. Takže rozhodně příště na viděnou a do té doby aspoň na poslech, třeba na streamu nebo na YouTube… „tak táto klepni krtka!!!"    

Začít set jenom s kytarou a bicíma bez basy s tím, že se basa neobjeví ani ke konci songu, a přitom nasadit takovou dávku energie, která nepadá ale narůstá, není odvážné, ale učiněná sebevražedná riskantní taktika, která v Rock Café vyšla na 100%. Po takovém začátku už jen čekáš, co se v tomhle večeru ještě může stát. Jedu v tom s nima, usmívám se a hlavou mi běží: „Kde jste tyhle tři kluky vzali?!" Energii kapela nenechá opadnout ani u druhého songu, kde už frontman hraje na basu. Vizuálně nekonečně nadšený bubeník vás ujistí, že na téhle párty jste správně! Následuje pár songu se zkreslenou kytarou, aby je vystřídala kytara čistá. Energie kupodivu neubývá.   

Tohle power-trio ovládá naprosto funkční aranže tak, aby vám prostě nedovolili jít pro drink dříve než na konci jejich setu. Svérázná parta, které věříte každé slovo, ať už jde o sdělení, nebo vlastně jednoduchou hříčku třeba o Zdeňkovi Mahdalovi… Kupodivu to není vůbec blbé, ale je to v jejich podání nabuzující. Nechybí tomu drzost ani nakažlivá hravost. Trochu se tu pije, ale na výkon to nemá vliv. Set "dýchá” rychle i pomalu, tvrdě i měkce. Kluci proste vědí, jak si udržet svoje publikum stále v pohotovosti a aktivní! 

Bohužel v polovině setu se něco stalo a začalo se to malinko "sypat”…. možná drinky, možná záměr nechat vydechnout … na rozjeté publikum to výrazný vliv nemělo, a i to je kouzlo finišující kapely…. Jak to mohlo dopadnout nebo jaké by to mohlo být… to se ale dozvím až příště. Teď odcházím, protože si chci ponechat ten dojem skvělého nástupu a ataku, kterým mě Dduckies na začátku dostali. 

Autor textu a fotografií: Lukáš Vondra