Nothing But Thieves: Dokud nás naše hudba baví i druhý den ráno, děláme svou práci správně

Během festivalu Rock for People jsem si popovídal se zástupci britské kapely Nothing But Thieves. Společně jsme probrali úspěch jejich posledního alba „Dead Club City", i jejich nový singl „Evolution" a připravovanou desku „Stray Dogs". Řeč byla také o tématech, která kapela ve své tvorbě zpracovává, o jejich přístupu ke skládání a snaze nesledovat trendy. Bavili jsme se i o postupném růstu kapely a hledání rovnováhy mezi koncertováním a osobním životem.

Hudební Knihovna: Především vám moc děkuju, že jste si našli čas. Na festivalu Rock for People jste hráli před třemi lety, krátce před vydáním posledního alba „Dead Club City". To se dostalo na první místo britského albového žebříčku. Myslíte, že se vám risk v podobě většího příklonu k popu a syntezátorům vyplatil právě díky tomuto úspěchu?

Joe Langridge-Brown (kytara): „Myslím, že pokud si stojíš za tím, co vydáváš, a věříš v kvalitu toho materiálu, tak to vlastně není až takový risk."

Dominic Craik (kytara): „Jo, souhlasím. Myslím, že pro lidi zvenčí to možná působilo jako větší změna než pro nás. Nám to tehdy připadalo jako to nejzajímavější, co jsme mohli vytvořit. Takže jak říkal Joe, přišlo nám to jako správný směr, kterým se vydat."

Takže vás ten úspěch až tolik nepřekvapil?

Dominic: „Překvapil. Myslím, že mít album na prvním místě je samozřejmě skvělá věc."

Joe: „V té době jsme byli na scéně už deset let, ne? Takže možná šlo jen o postupný růst, který se nakonec dostal do bodu, kdy jsme mohli mít album na prvním místě."

Minulý měsíc jste vydali nový singl „Evolution", který by měl být singlem z připravovaného alba „Stray Dogs". Způsobil pro vás úspěch „Dead Club City" větší tlak, nebo je to spíš motivace?

Dominic: „Když mluvíš o věcech, jako je album na prvním místě, je to samozřejmě moc příjemné, ale není to důvod, proč tuhle hudbu děláme. Ten šílený proces nahrávání není něco, o čem bychom se nějak zvlášť bavili. U téhle desky se snažíme zachytit, jak zníme naživo. Myslím, že jsme to nikdy předtím pořádně neudělali, a právě to pro nás bylo asi nejzajímavější. Nabízely se otázky jak to udělat, jak k tomu přistoupit?"

Poslední deska pojednává o exkluzivitě ve společnosti a pocitu beznaděje ohledně budoucnosti. Považujete ji spíš za varování, nebo předpověď?

Dominic: „Ta poslední byla předpověď. Celá myšlenka byla, že jde o město, které funguje jako obrovský členský klub, a situaci, kdy by ve vládě byli lidi, kteří by byli… No, idioti. Což se v podstatě právě teď děje." (smích)

James Price (bicí): „Vlastně to tak přesně je." (smích)

Dominic: „Takže jo, předpověď, která se ukazuje jako pravdivá. Ta nová deska taková není. Vlastně jsme tohle téma nechali za sebou. Tohle album je hodně jiné."

Dominic: „Jiná témata, jo. Prostě by nás přestalo bavit psát pořád stejným způsobem. Zároveň máme rádi určitou směs různých témat a tohle není jediná věc, o které chceme mluvit."

Spousta vašich skladeb se také věnuje úzkostem a nejistotě. Myslíte, že se vám s časem a věkem o těchto tématech píše snadněji, nebo je pořád psychicky náročné se do nich ponořit?

Dominic: „Může to být náročné, ale tahle deska vznikala úplně jinak než ta předchozí. Předtím jsme většinu skladeb psali na cestách nebo mezi turné. Na psaní desky jsme měli třeba týden tu a tam. Tentokrát jsme spolu pět měsíců v kuse psali ve studiu a to bylo k nezaplacení."

Joe: „Myslím, že se nesnažíš být úspěšný (úsměv). Upřímně si myslím, že o tom to celé je. Musíš se soustředit na něco, čemu sám věříš. Zní to jako strašné klišé, ale pokud odejdeš od hudby, kterou jsi právě napsal, a stydíš se za ni, tak máš problém. Dokud si ji ale druhý den ráno poslechneme čerstvýma ušima a pořád nás baví, děláme svou práci správně. Jen doufáme, že se bude líbit i ostatním. Ale upřímně, nikdy bychom neskládali jen pro lidi. Některé kapely to tak dělají a funguje jim to, což je skvělé, ale my podle mě píšeme hlavně pro sebe. A pokud se to lidem líbí, tak se jim to líbí."

Nemůžete mířit rovnou ke hvězdám, musíte postupovat krok za krokem…

Joe: „Jo. A když to otočím a podívám se na své oblíbené umělce, vlastně ani nevím, co bych od nich chtěl. Nevím, co bych chtěl, aby dělali. Třeba Bowie dával lidem alba, o kterých ani nevěděli, že je potřebují nebo že je chtějí. Takže tu moc musíš přenechat fanouškům."

Jo, to dává smysl. Nemůžete vlastně dělat něco jen podle toho, co si myslíte, že od vás fanoušci chtějí.

Joe: „Žádná kapela by se takhle nikdy neposunula. Kdyby pokaždé vydala stejné album."

I proto si myslím, že kapela v poslední době docela výrazně roste. Když jste tu byli před třemi lety, tak jsem vás tak trochu označil za budoucího headlinera v Evropě. Dnes jste těsně pod headlinery, ale máte pocit, že se tímto směrem opravdu posouváte?

Dominic: „Jo. Velmi, velmi pomalu. Je to neuvěřitelné. Technicky vzato jsme kapela od roku 2011 a první desku jsme vydali v roce 2015. A pořád nejsme headliner, takže… Ale mám pocit, že se posouváme, a myslím, že raději skončím někde tady, protože jsme se cestou spoustu věcí naučili, než abychom se tam najednou ocitli díky nějakým laciným prostředkům."

Jeden z vašich největších hitů „Amsterdam" pojednává o fyzickém i psychickém vyčerpání z neustálého koloběhu turné, album, turné. Jak se s tím vyrovnáváte a myslíte, že si kapela může dovolit trochu zpomalit, třeba si dát rok pauzu?

Dominic: „Jo, myslím, že ano. Víš, určitá svoboda přichází s tím, jak se dostaneš na určitou úroveň. Na začátku jsme museli, nebo jsme měli pocit, že musíme, říct ano úplně všemu. Jezdili jsme na neuvěřitelně dlouhá turné. Jedno za druhým, doma jsme byli pár dní a pak zase vyrazili. V Americe jsme někdy byli sedm nebo osm týdnů. Evropská turné znamenala týdny v dodávce. Tehdy to bylo pro kapelu skvělé, ale není to dlouhodobě udržitelné. Teď hrajeme méně koncertů, ale větších. Máme velké štěstí, že si to můžeme dovolit. Je to rozhodně privilegovaná pozice. Na začátku prostě nemáš takovou flexibilitu."

Jo, teď už si možná můžete dovolit kratší turné? Třeba častěji, ale kratší.

Joe: „Jo, teď se snažíme držet kolem tří týdnů. To je taková ideální délka. Dřív jsme jezdili třeba osm týdnů, takže tři týdny jsou v pohodě."

Teď vás čeká vydání nové desky, po zbytek léta máte evropské festivaly a na konci roku turné. Je něco, na co se po kreativní stránce těšíte v příštím roce? Jaké jsou plány pro Nothing But Thieves?

Dominic: „Teď musíme navrhnout produkci a všechno kolem našich koncertů na příští rok. Právě tím se teď zabýváme. Desku vydáváme, všechno je hotové. Je nahraná a je na cestě. Viděl jsem připravené vizuály a teď se je budeme snažit nějak přenést do živého vystoupení."

Dobře. Moc děkuju za rozhovor a užijte si koncert.

Dominic: „Díky."

Joe: „Děkujeme."

Úvodní fotografie pochází z oficiálního Facebookového profilu kapely Nothing But Thieves.

ENGLISH

During the Rock for People festival, I spoke with representatives of the British band Nothing But Thieves. Together we discussed the success of their latest album "Dead Club City", as well as their new single "Evolution" and the upcoming album "Stray Dogs". We also talked about the themes that the band deals with in their work, their approach to songwriting and their attempt not to follow trends. We also talked about the gradual growth of the band and the search for a balance between touring and personal life.

Joe Langridge-Brown (guitar): "I think as long as you're believing in what you're putting out and its quality, then it's not really that much of a risk.”

Dominic Craik (guitar): "Yeah, I agree. I think for the outside world, it may have felt like a bigger shift than to us. It felt like the most exciting thing we could have produced at that time. So I think, like Joe said, it just felt like the right trajectory for us.”

Dominic: "It did. I mean, having a number one record is obviously a great thing to get.”

Joe: "We've been going for 10 years at that point as well, right? So, maybe it's like slow growth that eventually got to the point where we could have a number one record.”

Dominic: "When you talk about things like a number one record, it's really nice, but it's not something that's the driving pattern why we make these and all that. The crazy process of recording is not something we talk about really. So, this record, the whole idea is that we're trying to capture how we sound live on a record. I think we've never really done that before and that was kind of the most amazing factor. How do we do that? How do we go about that?”

Dominic: "Well, the last one was a prediction. The whole idea was that it was like a record about a city sized members club, and if governments were kind of ruled by people, that would just well be, well, an ass. Which is essentially what's happening now.” (laughter)

James Price (drums): "It's kind of what it is, yeah.” (laughter)

Dominic: "So yeah, a prediction that is proving right. This new record isn't like that. Actually, this record is… We kind of left that behind. This record is very different.”

Dominic: "Different topics, yeah. We would just get bored of writing that way. We like to do a sort of blend as well and this is not the only thing we want to talk about.” 

Dominic: "Can be difficult, but this was the first record. We wrote this record very differently to the last record, because before they were mostly written on the road or in between tours and we had like a week, here or there, writing the record. This time we wrote for solid five months together in a studio and that was priceless.”

Joe: "I think you don't try to be successful (smile). I honestly think that's it. I think you need to focus on doing something that you believe in. It sounds really cliche but if you're walking away from the music that you just wrote and it's embarrassing you then you're in trouble. And as long as we listen to it the next morning with fresh ears and it's exciting, then we are doing our job. We just hope that everyone else likes it but honestly, we would never set out to write just for people. Some bands do that and that works for them and that's great but I think we write for ourselves and then if people like it, they like it.”

Joe: "Yeah. Also, If I was to spin it and look at my favorite artists, I wouldn't know what I want from them. I wouldn't know what I want them to do. Bowie, for example, gave people albums they didn't know they needed, or wanted. So, you have to put the power in the fans.”

Joe: "You would never, no band would ever progress with that. If they did the same album every time.”

Dominic: "Yeah. Very, very slowly. It's been incredible. We've been a band technically since 2011 and we have put our first record out in 2015. And we are still not headlining, so...But it does feel like we're progressing and I think I'd rather end somewhere here, because we've learned a lot of things along the way, rather than just being dumped.”

Dominic: "Yeah, I think so. You know, freedom comes when you get to a certain level. At the start we had to, or we felt that we had to say yes to everything. We were doing incredibly long tours. Back to back, we'd be home for a few days and then go back out. We'd be in the US for seven or eight weeks, sometimes. The European tours would be in a van for weeks on end. And that was great for the band at the time, but it's not necessarily sustainable. So, now we do less gigs, but they're bigger. We're very lucky to be able to do that. It's definitely a privileged position to be in. You don't feel like you have that kind of flexibility at the start of the day.”

Joe: "Yeah, we try to keep it to three weeks now. It's kind of a sweet spot. We used to do like eight weeks, so three weeks is fine.”

Dominic: "We need to kind of design the production and stuff for our live shows next year. That's kind of where our heads are now. We're putting out the record, that's all done. It's recorded, it's on the way. I saw the prepared visual stuff and we’ll be trying to bring it to light live, I guess.”

Dominic: "Thanks.”

Joe: "Thank you.”

The title picture comes from the official Facebook profile of the band Nothing But Thieves.