Syrové, sebeironické, energické. Branko's Bridge pokřtili své nové EP Geezer Complex.

31. říjen, Meetfactory, oslavovaní vydání druhého alba kapely Island Mint za předskokanského doprovodu pražské čtveřice Branko's Bridge. O necelý rok později se role obrátily a zatímco se rozehřátí sálu pro změnu ujali Island Mint, Branko's si nechali hlavní prostor pro uvedení nového materiálu. Jak tedy křest EP Geezer Complex dopadl? Obstály nové písně naživo?    

Island Mint otevřeli večer poměrně nenápadně, ale jejich set se postupně rozrůstal do mnohem vrstevnatější podoby. Hřejivost jejich zvuku ale není bezstarostná. Pod barevnými melodiemi je přítomná melancholie a určitá rozostřenost, díky které jejich skladby nepůsobí jako jednoduchý nostalgický výlet, ale spíš jako vzpomínka na něco, co možná nikdy úplně neexistovalo.   

Oproti loňskému křtu už jejich vystoupení  nestálo na očekávání, co vydaná deska přinese. Album, které Island Mint v MeetFactory loni představovali jako novou kapitolu, už mezitím dostalo své pevné místo v jejich repertoáru a v pátek tak bylo zajímavé sledovat především to, jak tento materiál funguje s odstupem. Zůstává v něm lehkost a rozměrnost, ale zároveň je patrné, že kapela nechce být uvězněná v jedné podobě vlastního zvuku. Island Mint umějí být zasnění i špinaví, melodicky přístupní i lehce psychedeličtí a právě tahle neochota držet se jednoho žánrového mantinelu kapele sluší.   

Geezer Complex není radikálním odklonem od toho, co dělali Branko's Bridge doposud, ale spíš dotažením jejich vlastní estetiky. Kapela na něm rozvíjí zvuk nastolený debutem Hobby Horse Cowboy a zároveň otevírá témata, která jsou překvapivě méně „cool", než by mohla jejich stylizace naznačovat. Čtyřskladbové EP se pohybuje kolem témat vyhoření a tlaku na výkon – sebejistá póza se v něm neustále střetává s pochybnostmi, co vlastně znamená být úspěšný, relevantní a „dostatečně chlap".   

Hudebně přitom Branko's Bridge zůstávají věrní tomu, čím si vybudovali své místo na české scéně. Výrazný hlasový projev frontmana kapely, dvě kytary, klávesy a syntezátory, baskytara a bicí vytvářejí prostor pro kombinaci psychedelie, surf rocku, garage, disco a post-punku. Své písně nehrají jako uzavřené artefakty, ale nechávají je trochu přetékat přes okraje. Melodie mohou být chytlavé, skoro až filmové, vzápětí je ale rozbije nervózní kytara, taneční groove nebo rytmický zlom. Jejich hudba dokáže být stejně přístupná jako neklidná, stejně hravá jako podivně znepokojivá.   

Naživo tahle poloha dostává ještě jiný význam. Zatímco na nahrávce se dá soustředit na texty a jejich absurdní obrazy, koncertní provedení stojí především na fyzické stránce hudby. Syrové kytary, rytmická přímočarost a výrazné melodické motivy ženou skladby dopředu a vytvářejí přesně ten druh kontrolovaného chaosu, se kterým byste si Branko's Bridge spojili. Pulpová obraznost, surfová lehkost a postpunková nervozita se tu nepotkávají podle přesně daného návodu, ale spíš do sebe narážejí a právě z těchto nárazů vzniká jejich charakteristický zvuk.   

Je příznačné, že se Island Mint a Branko's Bridge v MeetFactory potkali znovu. Přestože jejich hudba vychází z odlišných nálad, obě kapely spojuje podobná potřeba míchat zdánlivě nesouvisející věci a nespoléhat na jeden pevně daný žánr. Opakování stejné dvojice přitom nepůsobilo jako recyklace loňského večera. Obě kapely se za uplynulý rok posunuly, a jejich společný koncert tak fungoval mimo jiné jako skvělý průřez tím, kam se pražská kytarová scéna může ubírat.

Autorka textu a fotografií: Marie Saláková