The Rumjacks přivezli Irsko do Brna

Jedna ze vzácných příležitostí navštívit brněnský klub První Patro se naskytla v polovině září díky organizátorům festivalu Mighty Sounds. Do moravské metropole poslali zahrát australskou celtic-punkovou skupinu The Rumjacks při jejich letošním Balkans to Baltics Tour. Domácí společnost jim dělala punk-rocková čtveřice Rabies.

Ti si minulý měsíc zahráli v pražském Rock Café i před americkými Alien Ant Farm, ale v Brně se mohli těšit z více domácího publika. Už i jako předkapela vystupovala před plným sálem, ačkoliv zpěvák Marek několikrát pobídl fanoušky před pódiem k větší aktivitě, kterou nakonec později odstartoval sám. Rabies se prezentují výtečným punk-rockem, který hned na první dobrou evokuje léto a bezstarostné bytí. Nakonec, i témata jejich skladeb k tomu napomáhají. Kromě absolutní novinky „Just a Cliché” hráli i z loňské desky „High on Sugar”, ze které zazněly napřiklad skladby „Luke Skatepunker”, „Instant Karma” nebo „Pocket Guitar”. Frontman několik z nich i představil, a to mimo jiné i proto, aby dal kytaristovi a zpěvákovi Matoušovi nějaký čas se vypořádat s problémy s jeho kytarou. Ty vznikly záhy a nějaký technický problém ho doprovázel po zbytek koncertu. Všechno proběhlo v pořádku, i když kytarista nebyl úplně spokojený se zvukem. Ze starších desek zazněly i pecky „No News” nebo „Heroes”, kterou zpěvák věnoval všem přítomným za podporu klubové scény. Rabies jako support zahráli skvěle a vytvořili pozitivní náladu, která kulminovala asi o hodinu později.

Takto dlouho totiž trvalo, než na pódium vtrhla australská parta. Čekání se ale vyplatilo a dav v sále ještě zhoustl. The Rumjacks se k nám vrátili po roce a půl a zpěvák Mike Rivkees téměř okamžitě náležitě ocenil aktivitu fanoušků i jejich počet. V Brně se představili po pěti letech a dokázali zaplnit výrazně větší prostor, jelikož naposledy hráli v klubu Melodka na jejich původním místě. Loni kapela vydala šestou desku „Dead Anthems”, ale mnohem více materiálu zaznělo z předchozí nahrávky „Hestia”. Zdá se, že ani půl dekády od jejího vydání se pánové tohoto „covidového dítěte” nemohou nabažit. Koncert nabíral rychlost relativně pomalu. Po úvodní dvojici „Come Hell or High Water” a „They Kick You When You're Down” z aktuální desky zazněl hit „A Fistful O' Roses”, ale další skladby udržovaly stálé tempo. Zvedla jej až populární skladba „Sainted Millions” z desky „Hestia” a zlom přišel po pravděpodobně nejslavnějším singlu kapely, kterým je „An Irish Pub Song”.

Před třemi lety se ke kapele přidal hráč na akordeon Kyle Goyette, a zpěvák Mike Rivkees tak získal dalšího krajana z Bostonu. Zbytek kapely, až na bubeníka Pietra Della Saly (rodák z Milána, pozn. autor.), pochází ze Sydney. I na tento fakt poukazoval banner nad Pietrovou soupravou a vše nasvědčuje tomu, že se kapela pomaličku chystá k oslavám dvaceti let na scéně. I přes postupné doplňování sestavy to této šestici hraje skvěle, jsou výborně sehraní a tahají za jeden provaz. To předvedli i diváci. Když po lehce vlažném společném zpěvu v jedné z písní  Rivkees oznámil, že při včerejším koncertu to bylo lepší, okamžitě se k chorálům přidal úplně každý. Snad i barmani ve vedlejší místnosti. Nutno dodat, že frontman zmínil i místo včerejšího koncertu, kterým byla Bratislava. Neúmyslně tak fanoušky poškádlil k rivalitě s našimi slovenskými kolegy.

To už však koncert pomaličku gradoval s písněmi „Lizzie Borden”, lehce pomalejší „Rhythm of Her Name” a další hitovce „Bloodsoaked in Chorus”. Bylo sympatické, že k promluvám k fanouškům se přidal i baskytarista Johnny McKelvey, tedy jeden ze tří původních členů. Poděkování, vděčnost a pokora byla všudypřítomná. Pánové ocenili i dlouholetou podporu kapely u nás a samozřejmě i české pivo. Jedinou kaňkou na celém koncertě byl zvuk. Těžko hledat viníka, ale zejména vokál zpěváka Rivkeese se nepříjemně odrážel a vytvářel zvláštní ozvěnu, což jeho snažení výrazně znevažovalo. Goyettův akordeon nebyl téměř slyšet a i mandolína Adama Kennyho mohla hrát větší roli. Nejvíce zřetelná nakonec byla zpěvákova píšťalka, tak typická pro irský punk. The Rumjacks nebyli nijak limitovaní časem, a tak si dovolili zahrát i delší skladbu „The Pot & Kettle”. Závěr patřil opět desce „Hestia” s její eponymní skladbou a hymnickou písní „Light in My Shadow”.

The Rumjacks se s brněnským publikem vůbec nepárali. Hráli jednu skladbu za druhou a nakonec se dotkli všech dosud vydaných desek. Ani dvacet skladeb fanouškům nestačilo a tak se šestice ještě vrátila s ideální závěrečnou skladbou „Goodnight & Make Mends”, kterou doplnila ještě krátká folklorní skladba „I'll Tell Me Ma”. Bylo zřejmé, že tato parta u nás už má svou pevnou základnu a většina přítomných na McKelveyův dotaz, kdo The Rumjacks už viděl, zvedla ruku. Pověst je předchází a pánové dělají svým irským kořenům čest. Jen doufám, že příště se ten zvuk povede vyladit lépe.

Úvodní fotografie pochází z oficiálního Facebookového profilu kapely The Rumjacks.