Alien Ant Farm konečně dorazili v roli hlavní hvězdy

Evropská letní festivalová sezóna může někdy způsobit pozitivní vedlejší účinky v podobě menšího „výplňového” koncertu. Kapely, které mají při přejezdech mezi festivalovými areály pár dní volna někdy vyhledají možnost klubového koncertu místo potřebného odpočinku. Nedávno takové možnosti v Brně využila řecká kapela 1000Mods, tentokrát podobný program zvolila americká alternativně rocková parta Alien Ant Farm, kteří vzali téměř vyprodaný klub Rock Café na výlet do minulosti. Společnost jim dělala brněnská skupina Rabies.

Ty jsem bohužel na pódiu nezastihl vlivem pozdního příjezdu a tak jsem dorazil rovnou na hlavní chod večera. Šlo o první samostatný koncert Alien Ant Farm u nás a jelikož nešlo o standardní turné, kromě lokálního supportu žádný další akt nevystoupil. Svou premiéru u nás si odbyli v roce 2019, kdy koncertovali po boku P.O.D.. Letos měli pozici o poznání komfortnější, ale nevyužili ji naplno. V programu měli pohodlný prostor devadesáti minut, ale loučili se už po hodině. Těžko spekulovat, zda za tím stojí nějaké nedorozumění, či organizátoři nabídli kapele více času, o který nestála.

Alien Ant Farm začali velmi z ostra, a to hned snad nejpopulárnější deskou „ANThology” a písněmi „Courage” a „Wish”, kterou zpěvák Dryden Mitchell uvedl nadšeným výkřikem „Tony Hawk Pro Skater, bejby!”. Mitchell celý večer fungoval jako ideální frontman. Po každé písni teatrálně koukal do davu s gesty imitující dalekohled nebo baterku, jako by si nechtěl připustit, že je ve sklepě s maximálně dvěma stovkami fanoušků. S nimi interagoval prakticky po každé písni a rád vyprávěl příběhy. „ANThology” doprovázela dvacet let stará deska „Up In The Attic”, ale také stále novinka „Mantras” z predloňska, na kterou jsme čekali devět let. Vedoucí kapely se sám přiznal, že se cítí jako bychom se vydávali na nostalgickou cestu do minulosti. Před tím, než přišel na řadu právě jeden z těch novějších songů, oznamoval jej skoro až s omluvnym gestem.

Takových momentů však příliš nebylo. Brzy hráli hitovou „Movies”, při které seskočil z pódia, skladbu „Flesh and Bone” nebo další slavnou „These Days”. Oblíbený je i videoklip k této písni, který miluje hlavně Mitchellova dcera. Jeho máma má zase ráda skladbu „Attitude”, která je o uvědomění se a životní změně. Sám frontman se pochlubil, že je už čtyři roky čistý bez konzumace alkoholu a kokainu. Jeho spoluhráči nijak nekomunikovali. Tedy až na momenty, kdy zpěvákovi pomáhali doprovodnými vokály. Zpívali všichni, kromě bubeníka Michaela Cosgrovea, který se za svou bicí soupravou trochu ztratil. Doprovodný zpěvák Michael Anaya pomáhal jen ojediněle a kytarista Terence Corso s basákem Timem Peughem se starali hlavně o své nástroje. Koncert si ale zjevně užívali, zejména ten druhý jmenovaný.

Závěr patřil písním „Storms Over” a „Glow”, a bylo jasné, že se koncert chýlí ke konci, a že devadesát minut trvat nebude. Úplně jej ukončila píseň, kterou si na pódiu pánové naoko přivlastnili, a která jim jistě pomohla k velké popularitě v zámoří. Cover skladby „Smooth Criminal” se jim opravdu mimořádně povedl. Přestože koncert probíhal ve velmi přátelské a intimní atmosféře, jeho konec byl poměrně nenadálý. Bez velkých slov díků, bez společné fotky, ba i bez rychlého rozloučení. Myšlenka, že se za chvíli vrátí a budou pokračovat se ukázala jako mylná.

Alien Ant Farm dokázali svým alternativním pop rockem oslnit Ameriku. V Evropě fanouškovskou základnu tak rozšířenou nemají. V Česku se vešla do klubu Rock Café. Je ale moc fajn, že si pánové při své letní návštěvě čas na pražský koncert našli a mohli oslavit třicetileté výročí i u nás. V malém klubu daleko od domova, jen s hrstkou těch pravověrných.

fotky Alice S.