Avenged Sevenfold na Rock for People splnili povinnost s úsměvem

První den festivalu Rock for People hlavní KB stage uzavíral koncert amerických Avenged Sevenfold. Jedná se o kapelu, o kterou si fanoušci festivalu psali dlouhá léta. Vlastně od samotných začátků této alternativně metalové formace, která se v raných nultých letech těšila nesmírné popularitě. Jenže populární A7X do Evropy často nejezdí a když ano, tak se České republice vyhnou. Před festivalem u nás hráli jen dvakrát a od toho druhého koncertu uplynulo už jedenáct let. Mezitím jejich popularita postupně klesá. Nebo neklesá? Jak dopadl jejich vytoužený koncert?

Od poslední návštěvy kapela připravila desky „The Stage” a „Life Is But a Dream…”. Zatímco obě byly kritiky přijaty velmi kladně, je zřejmé, že druhá jmenovaná nahrávka z roku 2023 je výrazně jiná. Více kytarová, více progresivní, více experimentální. Co je však nejdůležitější, je bez hitovosti, bez výrazných momentů, bez zpěvných pasáží. To se na samotném koncertě viditelně projevilo. Naštěstí z aktuální desky zazněly pouze čtyři skladby. Naneštěstí tři z nich patří mezi pět nejdelších na desce. Jen skladba „Cosmic” má sedm a půl minuty. Najednou je tedy nemastných neslaných skladeb 30% celého koncertu a to už fanoušek na dynamice pozná. Koncert začal tak, jak začíná celé album, tedy dvojicí „Game Over” a „Mattel”. V úvodu tedy žádná velká exploze emocí nebo nostalgie a kapela na startu zařadila neutrál (ačkoliv „Game Over” začíná velmi svižně). Ale kdo by z koncertu odcházel po dvou skladbách, že ano?

Hned vzápětí přišel velehit „Afterlife” a byla jasně vidět (a slyšet) ta úleva. Ten „jo, to znám” efekt. Kromě nových skladeb byl setlist rozprostřený poměrně rovnoměrně mezi všechna zbývající alba. Tedy až na debutovou desku, kde kapela nepříliš úspěšně koketovala s metalcorem. Představoval bych si však, že se kapela bude více věnovat starším deskám. Především „City of Evil” a eponymní „Avenged Sevenfold”, protože ty hity doslova přetékají. Proč? Protože jejich koncerty v Evropě jsou tak vzácné. S klidným srdcem bych si tipnul, že i fanoušci, co chodí na koncerty deset let tuto kapelu nikdy neviděli (pakliže pravidelně nejezdí na festivaly do Německa nebo Francie). Jestliže mám možnost vidět Avenged Sevenfold jednou za deset let, chci slyšet hity. Nutno podotkout, že z „Life Is But a Dream…” do setlistu vybrali ty lepší skladby. Ale „Cosmic” na koncert opravdu nepatří. Pardon.

Pánové byli během koncertu nesmírně příjemní. Všichni rádi a často využívali můstku k lidem, a to do takové míry, že na jeho konci na kytaristy čekaly připravené mikrofony. Těch využíval zejména kytarista Synyster Gates, který se celý koncert popichoval s baskytaristou Johnny Christem a druhý kytarista Zacky Vengeance fungoval jako takový mediátor. Všichni byli ve skvělé náladě a chemie v kapele působila velmi dobrým dojmem. Samostatnou kapitolou byl zpěvák M. Shadows. Vystoupil se slušivým mulletem ve stylu Coreyho Taylora, ale hlavně fantasticky zpíval. Jeho vokální výkon byl bezchybný jako na slavných deskách před dvaceti lety a spolu s výborným zvukem nejde hudebně vůbec nic vytknout. Shadows skvěle komunikoval s publikem a vtipkoval. „Vypadám jako starý pán?”, ptal se, když představoval hit „Bat Country” z dvacet let staré desky „City of Evil”. Právě k 20. výročí jejich průlomové desky se vydali do Evropy na turné. Přesto zahrají jen jednu skladbu? No, dobře.

Avenged Sevenfold předvedli naprosto profesionální vystoupení. Nikoliv tak, jako před dvěma lety Fall Out Boy. Narozdíl od nich byli opravdu příjemní, usmívali se, běhali po pódiu jako za mlada. Přesto jsem doufal, že budou trochu vřelejší k publiku. Poděkování přišlo jen na samotném konci koncertu, první řady nikdo nenavštívil a krátký proslov proběhl jen jednou. To však byl zajímavý moment. Shadows si možná uvědomoval, že nejsou na domácí půdě nebo že jsou na multižánrovém festivalu, kde nemusí všichni kapelu dobře znát. Skladbu „So Far Away” věnoval Revovi (James Sullivan, původní bubeník, který v roce 2009 zemřel, pozn. red.) tak, aby každý pochopil, že nejde jen o nějaký love song, ale že jde o skladbu pro zásadního člena kapely a mapující zásadní moment v historii kapely. Představil ji s pokorou, bez povyšování se nebo sarkasmu. Nemluvil příliš ani moc málo. Zkrátka dělal svou práci jako frontman kapely.

S tím souvisí i skladba „Unholy Confessions” v závěru koncertu, kdy se na pódiu objevil Sullivan King. Zpěvák a kytarista, který míchá rock a dubstep s Avenged Sevenfold loni odjel americké turné a na festivalu vystupoval o den později. Hlavní hvězda pro něj je největší hudební inspirací a jméno Jamese Sullivana si vybral jako svůj pseudonym. M. Shadows s ním i bez něj neustále hecoval publikum a i on strávil velkou část koncertu na můstku. Bylo to při „Hail to the King”, „Nightmare”, „Buried Alive” i závěrečné „A Little Piece of Heaven”. Nedá se říct, že by vynechali mnoho hitových skladeb. Publikum jemu i dalším zobalo z ruky a myslím, že se koncert velmi povedl.

Avenged Sevenfold ke své show nepotřebovali přebytečné rekvizity nebo jiná pozlátka. V průběhu celého koncertu byly promítané projekce po celé šířce a výšce pódia, které přibližovali charakter písní. Některé projekce byly roztomilé, některé smutné, a některé trošku zneklidňující. Například při skladbě „The Stage”, která pojednává o tom, jak se k sobě lidé v historii chovali a vypráví z pohledu člověka uvědomujícího si zkaženost světa. Kapela přivezla svoje hity, představila nejnovější tvorbu a předvedla se ve velmi sympatickém světle. Zda budeme mít další možnost je u nás vidět je ve hvězdách. Závěrečná slova Shadowse, že se uvidíme znovu až budou moci přijet, příliš nadějná nejsou.

Autorem fotografií je Petr Klapper.