Fall Out Boy na Rock for People předvedli profesionální show. Až příliš profesionální.

Jestliže o premiéře Royal Blood o den dříve během dne moc nebylo slyšet, skladby Fall Out Boy jsme v areálu i ve stanovém městečku slyšeli neustále. Dalo se to přirovnat k mánii okolo italských Måneskin během Rock for People Hope. Bylo tedy nad Slunce jasné, na co se v pátek fanoušci těšili nejvíce. Po dvaceti letech existence americké rockové kvarteto vyrazilo na první návštěvu České republiky s nůší celosvětových hitů a měli jediný úkol: Potvrdit pozici rockových sympaťáků, kteří se nebojí udělat si ze sebe srandu.

V prvé řadě je nutné pochválit pódiové efekty a komplexní show, kterou na festivalu předvedli. Působivé, leč jednoduché aranžmá plné projekcí a speciálních ohňových efektů na pódiu i vedle něj opravdu dávalo najevo, že probíhá koncert hvězdy první velikosti. Dále je potřeba ocenit setlist. Poslední deska „Mania” vyšla v roce 2018, od té doby jsme se dočkali jen jednoho singlu „Dear Future Self (Hands Up)”, který ovšem nezazněl. Zazněly převážně slavné rockové hity a to zejména z úvodu jejich kariéry. Bylo patrné, že si na výběru skladeb při jejich vzácných evropských návštěvách dávají záležet.

A tak jsme si hned v úvodu mohli zazpívat „Sugar, We're Goin Down”, „Irresistable”, „Uma Thurman” nebo „Dance, Dance”. Zažít tyto skladby naživo, pakliže nežijete v zámoří, se vám nepoštěstí příliš často a tak si jen málokdo mohl stěžovat. Já však nějaké negativní dojmy mám, jelikož příliš mnoho dalších věcí se pochválit nedá. Nazvučení se pro Fall Out Boy povedlo jen zčásti. Skvěle byl slyšet fantastický zpěvák Patrick Stump, kytara Joe Trohmana a do jisté míry Pete Wentz. Nicméně zatímco pódium vypadalo jako pro velký rockový koncert, zvuk tomu vůbec neodpovídal. Fakt, že rock’n’roll má být nahlas je sice klišé, ale v případě Fall Out Boy to rozhodně platí. Když při refrénů jednoho z největších hitů slyšíte 50 metrů vzdálenou zpívající fanynku více než zpěváka kapely, něco je špatně.

Velmi příjemné zklidnění přišlo při skladbě „Save Rock and Roll”, kterou Patrick odehrál u hořícího piána a vkusně imitoval Eltona Johna. Poté následovala i jediná skladba z desky „Mania”, kterou byla „The Last of the Real Ones” a jak se blížil závěr koncertu, zvyšovala se i kadence velkých hitů. V poměrně krátkém sledu následovaly hity „This Ain't a Scene, It's an Arms Race”, „I Don't Care” a „Thnks fr th Mmrs”. Odchod kapely z pódia po tomto hitu byl velmi náhlý a kapela nechala publikum velmi dlouho čekat. Nadšený pískot a žádosti o přídavek tak po několika minutách vystřídaly zmatené pohledy a otrávené obličeje. Kapela se nakonec přece jen vrátila, zahrála „Centuries” a „Saturday” a stejně kvapně odešla podruhé bez nějakého velkého loučení. Tímto se dostávám k největší kaňce celého koncertu.

Snad až na zpěváka Patricka Stumpa celá kapela vypadala, jako by jí spadly hračky do kanálu. Někdejší idol dívčích srdcí, tvář celé kapely a hlavní protagonista Pete Wentz se několikrát pokusil k divákům promluvit, ale výsledkem byl jen velmi nucený proslov a vtipné připomínky, kterým se smál jen on. Když jeho zvláštní promluva nezpůsobila nadšené reakce, podivoval se, zda-li vůbec rozumíme anglicky. Asi usoudil, že tomu tak není a raději přestal komunikovat úplně. Patrick Stump je vynikající zpěvák a kytarista, ale není to showman a frontman. Tím je a vždycky byl Pete Wentz, který tuto roli vůbec nezvládl. Nebo se mu vůbec nechtělo.

První koncert Fall Out Boy u nás tak okamžitě vzbudil ohnivé diskuze. Nešlo však o nadšené výměny zážitků. Spíše se krčilo rameny a tázavě dívalo na prázdné pódium. Vypadalo to, že kapela si to tu chce co nejdřív odehrát a vyrazit zase dál na cestu, aby to evropské turné měla co nejdříve za sebou. Během koncertu neprobíhala žádná chemie, ani mezi kapelou a diváky a už vůbec ne mezi samotnými muzikanty. V porovnání s prakticky každou jinou kapelou, která na festivalu vystupovala by měřítko emocí nevydalo ani čárku a to by si člověk myslel, že po tak dlouhé době bez živých koncertů budou nadšení sdílet obě strany. V případě amerických velikánů tomu tak vůbec nebylo.

Jediné zadostiučinění, které si z koncertu můžeme vzít, tak byly skladby samotné. Koncert byl odehraný perfektně, skladby odzpívané na jedničku a výběr ani počet skladeb nelze kritizovat. Nezbývá než doufat, že se jednalo o nějaké aktuální rozpoložení kapely a Fall Out Boy přijedou znovu, aby si napravili reputaci, kterou si prvním koncertem paradoxně pošramotili.

Autorkou fotografií je Monika Jetelová.

Den Čtvrtý >>>

Green Day >>>