Návrat ikonických hitů - Pussycat Dolls roztančily pražskou O2 arenu

Pražská O2 arena se 23. září zaplnila fanoušky, kteří dorazili na koncert Pussycat Dolls - skupiny, jejíž hity se před dvaceti lety staly nedílnou součástí popkultury. Už před začátkem bylo jasné, že se publikum nemůže dočkat. V aréně se potkávaly různé generace fanoušků a atmosféra postupně houstla s každou minutou čekání na trojici Nicole Scherzinger, Ashley Roberts a Kimberly Wyatt. 

Ještě před hlavní show se o pořádnou dávku energie postarala Lil' Kim. Už na první pohled zaujala výrazným světle fialovým outfitem, který rozhodně nešel přehlédnout. Její vystoupení ale nestálo pouze na extravagantním vzhledu. Velkou pozornost si zasloužili také talentovaní tanečníci, kteří ji po celou dobu doprovázeli a dodávali vystoupení potřebnou dynamiku. Lil' Kim navíc překvapila svým hlasem - zejména čistými a plnými vysokými tóny, které vynikly v kontrastu s výrazným rapovým projevem, se kterým si ji fanoušci běžně spojují. Její set tak publikum příjemně naladil na hlavní část večera. 

Pussycat Dolls otevřely svůj set skladbou When I Grow Up a hned první tóny dokázaly zvednout energii celé arény. Tři zpěvačky se objevily na pódiu obklopené početným týmem tanečníků a od prvních sekund bylo zřejmé, že tentokrát půjde o mnohem víc než jen o zazpívání známých písní. Propracované choreografie, rychlé změny scén a výrazné vizuální efekty vytvářely dojem nepřetržitého představení, ve kterém se pořád něco dělo. Plameny, jiskry i tři změny outfitů pak jen doplňovaly show, která byla od začátku do konce postavená na detailech. 

V přibližné polovině koncertu dostala každá ze zpěvaček prostor sama pro sebe. Ještě před jejich jednotlivými sety se na obrazovkách objevily osobnější výpovědi o tom, co je v životě dělá šťastnými, co je motivuje a co je naplňuje mimo pódium. Kimberly Wyatt své vystoupení postavila na kombinaci zpěvu, tance a pohybu, zatímco Ashley Roberts nabídla výrazně emotivnější moment. Při jejím sólu se na obrazovkách promítaly záběry z dětství, kdy tančila, bruslila nebo zpívala s kapelou. Před skladbou Woman Up se potom atmosféra znovu změnila a Ashley se svým tanečníkem předvedla působivé akrobatické prvky a náročné zvedačky. 

Největší prostor dostala Nicole Scherzinger, která svůj sólový set zahájila na pohyblivé části catwalku. Zatímco se pomalu pohybovala směrem do prostoru arény, mohli ji zblízka sledovat fanoušci prakticky ze všech stran. Její část večera ale nebyla jen přehlídkou hlasu a choreografie. Nicole během emotivního projevu otevřela téma svého psychického zdraví a mluvila o tom, že v minulosti si kvůli němu nedokázala naplno užít období strávené na turné. Tentokrát však působila, jako by si každý okamžik před publikem chtěla opravdu vychutnat. Silný moment přišel i během samotného vystoupení, kdy část písně odzpívala nesená na rukou tanečníků. 

Po sólových pasážích se všechny tři zpěvačky znovu spojily a koncert postupně směřoval ke své největší části. Nechyběly skladby Hush Hush; Hush Hush ani další známé písně z jejich diskografie. Na Club Song měly připravenou výraznou choreografii, při které tanečníci manipulovali s konstrukcemi připomínajícími obrovskou krabičku pro panenky. Právě podobné momenty ukazovaly, kolik práce se skrývá za show, která na první pohled působila naprosto samozřejmě a plynule. 

Při každém dalším hitu bylo čím dál zřetelnější, že pro publikum nejde jen o nostalgii. Lidé v aréně zpívali, tančili a reagovali na známé refrény stejně bezprostředně, jako kdyby od jejich vydání neuplynuly roky. Když se pak rozezněly první tóny Don't Cha, energie v O2 areně dosáhla vrcholu. Právě tato skladba se stala přirozeným vyvrcholením celého večera a fanoušci dali hlasitě najevo, že právě na ni čekali nejvíc. Bylo v tom něco z návratu do doby, kdy tento hit zněl z rádií, klubů i televizních obrazovek a znal ho téměř každý. 

Pussycat Dolls v Praze ukázaly, proč jejich show fungovala už před dvaceti lety a proč má jejich hudba stále schopnost zaplnit velkou arénu. Z koncertu tak nakonec nezůstával v hlavě jen jeden hit, nebo jedna choreografie, ale především pocit večera, během kterého se publikum společně vrátilo k hudbě, která pro něj znamenala kus vlastního dospívání.    

Autorka textu: Julie Potužilová

Foto: Marie Saláková