Čtvrtý den Colours: ranní peozie, ženský rap a rituální vystoupení Lorde

Čtvrtý den Colours of Ostrava začal překvapivě klidně. Po třech dnech velkých produkcí, pyrotechniky, deště a přesunů mezi scénami stačil Pokáčovi k ovládnutí publika jen mikrofon, kytara a texty, které balancovaly mezi generačním komentářem a hospodskou filozofií.

Do areálu se navíc díky volnému vstupu vydalo přibližně patnáct set seniorů, takže poslední den získal o něco pestřejší publikum než ty předchozí. Celkem festival letos navštívilo také více než 4 250 dětí. Od dopoledního písničkářství se přitom program postupně posunul přes domácí rap až k dvojici velkých zahraničních koncertů, které čtyřdenní festival uzavřely.

Sokrates 21. století s kytarou

Pokáč si získal publikum prakticky okamžitě. Vystupoval sám, bez propracovaných vizuálů a velké kapely, ale jeho kombinace jednoduchých melodií, sebeironických poznámek a absurdních textů fungovala i v otevřeném festivalovém prostoru.

Místy působil jako Sokrates 21. století, který místo athénského náměstí obchází festivaly a vysvětluje lidstvu zásadní otázky pomocí písniček o vztazích, zvířatech nebo víně. Některé texty jsou schválně přitažené za vlasy, jindy už mohou působit trochu problematicky, právě jejich přímočarost je ale důvodem, proč na ně publikum reaguje tak rychle.

Jeho účast na festivalu přitom nebyla úplně bez komplikací. Kvůli zatopené příjezdové cestě se na vystoupení musel dostávat jako na gondole.

Ženská síla, Zuzana z davu a host z P/ST

Úplně jiný druh energie přinesly Hihihahaholky. Jejich rapový set byl sebevědomý, přímočarý a vizuálně sladěný do černobílých outfitů. Vystoupení stálo na chemii mezi členkami, nadsázce a energii, která se rychle přenesla i pod pódium.

Jedním z nejzábavnějších momentů bylo pozvání „Zuzany z crowdu" na stage. Z původně náhodně vybrané návštěvnice se během několika okamžiků stala součást show a s interprety pak tančila před celým publikem. Hostovat přišel také člen P/ST, čímž se koncert na chvíli posunul k tvrdší a syrovější poloze.

Když selže autotune

Gufrau přilákali početnou fanouškovskou základnu, která znala texty a reagovala na každou změnu v programu. Na tři skladby si pozvali Marii April, jejíž příchod patřil k nejvýraznějším momentům jejich setu.

Ne všechno ale proběhlo hladce. Jednu z písní museli zastavit, protože se jim porouchal autotune. Situaci sice vzali sportovně a koncert pokračoval, zároveň tím ale vznikl trochu neplánovaný pohled do zákulisí zvuku, na kterém jejich vystoupení výrazně stojí.

I po technickém problému si udrželi publikum, které bylo evidentně naladěné na jejich vlnu. Pro náhodného kolemjdoucího mohl set působit poněkud chaoticky nebo jednoduše „mimo", pro fanoušky před pódiem ale šlo o jeden z koncertů, na něž očividně čekali.

Lorde otevřela večer skladbou Royals a převzala celou scénu

Nejočekávanější vystoupení posledního dne patřilo Lorde. Koncert zahájila skladbou Royals, tedy písní, která ji kdysi představila světu, a už během prvních minut bylo jasné, že prostor hlavní stage dokáže zaplnit téměř sama.

Kapela zůstávala převážně v pozadí a tanečníci připomínali spíš scénické herce, kteří pomocí pohybu rozehrávali kolem zpěvačky samostatné situace. Celé vystoupení proto chvílemi působilo víc jako divadelní představení než klasický koncert.

Lorde pracovala s vyvýšeným pódiem, které ji zvedalo nad scénu, výraznými světly, kouřem, barvami i fyzickým pohybem. Show byla propracovaná, smyslová a v některých okamžicích až rituální.

V jednu chvíli mluvila o tom, jak zvláštní pro ni je představit si, že skladby, které tvořila daleko odtud, poslouchali lidé v České republice třeba cestou do školy. Nikdy si prý nepředstavovala, že ji život zavede právě sem. Jednoduchá věta vytvořila na obrovském pódiu překvapivě intimní moment.

S postupujícím koncertem byla show stále fyzičtější a intenzivnější. Lorde si oblékla bundu s lasery, nechala se pomazat modrou barvou a poslala nad publikum obrovskou vlajku s nápisem „I don’t belong to anyone". Tento motiv dobře shrnoval celou estetiku vystoupení: svobodu, tělesnost, vzdor i odmítání jednoduchého zařazení.

Při skladbě Girl, so confusing se scéna proměnila v chaotickou párty plnou tance a kouře. Právě v této části už bylo místy slyšet, že náročná choreografie i celý průběh koncertu začínají zpěvačce ubírat síly a hlas ne vždy držel stejnou jistotu jako na začátku. Na výsledné energii setu to ale nic zásadního nezměnilo.

Lorde dokázala vytvořit show, v níž nebylo nejdůležitější bezchybné odzpívání každého tónu, ale celkový fyzický a emocionální zážitek. Zakončila skladbou Ribs, která po předchozím vizuálním a tanečním náporu působila jako návrat k něčemu osobnějšímu a zranitelnějšímu.

Teddy Swims poslal festival domů hlasem

Po Lorde čekal hlavní stage ještě závěrečný koncert Teddyho Swimse. Po výtvarně propracované a téměř divadelní show Lorde přinesl jiný typ velkého finále – postavený především na hlasu, soulové energii a bezprostředním kontaktu s publikem.

Jeho vystoupení nabídlo výrazný kontrast. Místo rozsáhlého scénického vyprávění stál v centru pozornosti zpěv, který dokázal přecházet od jemnějších poloh k mohutným refrénům. Teddy Swims uzavíral festival způsobem, který byl méně konceptuální, ale o to přímočařejší. Dav reagoval především na emoce v jeho projevu a na známé skladby, které se v závěru čtvrtého dne proměnily ve společný zpěv.

Třiadvacátý ročník Colours of Ostrava znovu ukázal, že jeho síla neleží jen ve velkých jménech na hlavní scéně. Během čtyř dnů se Dolní Vítkovice měnily z obřího koncertního prostoru v taneční klub, komorní posluchárnu, divadelní scénu i místo pro nečekaná setkání. 

Za nejsilnější zážitek považuji především koncert Twenty One Pilots, kteří využili celý prostor hlavní scény i její okolí. Velmi silně ale zůstane v paměti také Mobyho vzpomínka na Davida Bowieho, taneční déšť s Tata Bojs a propracovaná show Lorde. 

Letošní ročník nebyl kvůli proměnlivému počasí jednoduchý. Přesto se podařilo program udržet v chodu a odbavit i rozsáhlé produkce velkých zahraničních interpretů. Za organizaci, práci pořadatelů, techniků, brigádníků, dobrovolníků i všech lidí v zákulisí proto patří velké poděkování.

Z Colours si letos odvážím unavené nohy, několik párů bot poznamenaných ostravským bahnem, spoustu hudebních objevů a zážitky, které se budou ještě dlouho vracet při poslechu jednotlivých skladeb. Děkujeme za čtyři dny hudby, rozhovorů a tance. A protože příští ročník proběhne od 21. do 24. července 2027, pomalu se můžeme začít těšit znovu.