Letošní Colours of Ostrava odstartovaly sprintem k Pilotům

První den letošních Colours of Ostrava se nesl především ve znamení Twenty One Pilots. Přestože se brány festivalového areálu otevřely až v pravé poledne, nejvěrnější fanoušci prvního headlinera čekali před vstupem už od brzkých ranních hodin. Nervózně přešlapovali, kontrolovali čas a odpočítávali poslední minuty. Jakmile se přesně ve 12 hodin brány otevřely, poklidné čekání vystřídal hromadný sprint směrem k hlavní stage. Cíl byl jasný: zabrat si co nejlepší místo a následujících několik hodin ho za žádnou cenu neopustit. 

Počasí přitom festivalu od začátku přálo. Obloha zůstávala zatažená, ale bez deště a úmorného vedra, takže podmínky byly téměř ideální jak pro pobíhání mezi scénami, tak pro celodenní čekání v prvních řadách. 

Jedním z prvních výraznějších jmen programu byli irští The Mary Wallopers. Na hlavní scénu přinesli tradiční irský folklor, výrazný přízvuk, akordeon, banjo i energii hospodského koncertu, při kterém už chyběly snad jen půllitry létající vzduchem. Jejich čas a umístění však byly trochu nevděčné. Před pódiem už totiž stály první řady fanoušků Twenty One Pilots, kteří byli připraveni bránit svá místa až do večera. Část publika tak kapelu sledovala spíše z povinnosti než z vlastního rozhodnutí. Ani to ale Irům nezabránilo postupně lidi roztleskat. 

The Mary Wallopers zároveň ukázali, že jejich hudba není jen nostalgickým návratem k tradičnímu folkloru. V textech i průvodním slovu reagovali na současné politické a společenské problémy a jednu z písní dokonce věnovali Elonu Muskovi. Nebyla to ovšem pocta, kterou by si pravděpodobně nechal zarámovat. 

Oficiální zahájení třiadvacátého ročníku proběhlo symbolicky na hlavní scéně. Festival přivítal návštěvníky písní Holding on to You od Twenty One Pilots – a přední část publika okamžitě začala zpívat. Na otázku, jestli se někdo těší na večerního headlinera, odpověděl dav způsobem, který nenechával prostor pro pochybnosti. 

Po krátkém představení hlavních partnerů a tradiční otázce, co pro ně Colours of Ostrava znamenají, následovalo společné odpočítávání a první déšť konfet. Festival byl oficiálně zahájen a hlavní scéna se mohla připravit na českou kapelu, která se rozhodla, že ji jen tak něco nezastaví. Ani základní pravidla požární bezpečnosti. 

Na koncert Mirai čekala část fanoušků rovněž od rána. Kapela přivezla propracovanou scénografii připomínající interiér bytu, pyrotechniku, konfety a v podstatě všechno, co lze během jednoho festivalového vystoupení vystřelit, zapálit nebo poslat mezi lidi. 

Při hitu Když nemůžeš, tak přidej se roztančila velká část publika a další konfety potvrdily, že s jejich spotřebou se letos rozhodně šetřit nebude. Mirai si navíc pozvali několik lidí z publika na pódium, aby si s nimi zahráli na nástroje, a frontman se později vydal přímo mezi fanoušky. Nechyběla ani tradiční plavba na matraci po rukou davu. 

Samostatnou kapitolou byly plameny. Ty působily efektně, ale v některých chvílích šlehaly tak blízko prvních řad, že se návštěvníci instinktivně krčili a schovávali obličeje. Zážitek tak místy připomínal kombinaci koncertu a velmi intenzivního kurzu požární bezpečnosti. Přes pyrotechniku na hranici únosnosti však Mirai předvedli velmi dobrou a především zábavnou show. Publikum znalo texty, reagovalo na každý pokyn a kapela dokázala vytvořit dojem velkého samostatného koncertu. 

Zatímco se u hlavní stage držela místa pro večerní headlinery, na menších pódiích se během prvního dne střídaly podstatně komornější, ale žánrově pestré koncerty. Blair Davie přivezl citlivý písničkářský pop, Favorite Obsession domácí alternativní energii a kolumbijští Ghetto Kumbé proměnili areál v taneční směs afrických rytmů a elektroniky. Prostor dostali také RO_MA 4E nebo britský básník, rapper a performer Joshua Idehen. 

Výraznou domácí zastávkou byli Good Times Only, kteří na Colours přijeli také s materiálem z nové desky. Jejich koncert byl tak ukázkou toho, kam se kapela v poslední době posunula. Právě o nové desce, proměně jejich zvuku i fungování kapely jsme si s Good Times Only před koncertem povídali také v rozhovoru. 

Od začátku dne ale bylo zřejmé, komu bude patřit večer. Americké duo Twenty One Pilots nastoupilo v pozdních večerních hodinách a prakticky od první chvíle rozehrálo přesně koordinovanou show, při které člověk chvílemi nevěděl, zda sledovat pódium, projekce, vedlejší konstrukce, nebo dokonce ruské kolo. 

Koncert kombinoval nové skladby s klasikami, na které čekali dlouholetí fanoušci. Vedle písní jako Ride, Heathens nebo Stressed Out zazněly také novější skladby Center Mass, RAWFEAR a emocionálně silná Drag Path. Tempo koncertu bylo mimořádně svižné. Jednotlivé momenty na sebe navazovaly bez dlouhých prostojů a show ani na okamžik neztratila dynamiku. 

Tyler Joseph (frontman) si během RAWFEAR půjčoval sluneční brýle a další ozdoby od lidí v publiku a při skladbě Ride se rozhodl využít jednu z nejvýraznějších dominant areálu. Nastoupil do kabiny vyhlídkového kola a část písně odzpíval přímo během jízdy nad areálem. Po jízdě si Twenty one pilots pozvali na pódium fanouška Filipa a zeptali se ho, zda zná text. Odpověď „I think I heard it" rozesmálo jak kapelu, tak celé publikum. Filip se pozice zhostil na výbornou a píseň zazpíval bez zaváhání, což si vysloužilo ohromné skandování publika. 

Duo se během večera několikrát přesunulo z hlavní scény přímo mezi návštěvníky. Oba hudebníci hráli na samostatných platformách nesených davem a bubeník Josh Dun se vydal ještě výš. Vylezl na konstrukci vedle hlavního pódia a rozehrál bicí vysoko nad hlavami publika. Josh se navíc chopil i mikrofonu a ukázal, že jeho úloha zdaleka nekončí u bicích. Během večera zazněla rovněž píseň Seven Nation Army od The White Stripes, kterou publikum okamžitě poznalo a doprovodilo zpěvem. 

Twenty One Pilots uzavřeli své vystoupení tradičně skladbou Trees, kdy se znovu vydali na platformy do publika. Na závěr vypustili opět množství konfet, zamávali a stage opustili. Publikum následně postávalo u bariér ještě několik desítek minut a zpracovávalo nezapomenutelný zážitek. 

První den Colours of Ostrava tak skončil přesně tak, jak začal – ve znamení Twenty One Pilots. Ranní sprint fanoušků k hlavní scéně se nakonec ukázal jako oprávněný. Kdo u pódia vydržel celý den, dostal za několik hodin čekání show, která se neodehrávala jen před publikem, ale také přímo v něm a vysoko nad ním. 

Autorka textu: Anna Kubelková

Foto: Adéla Horelicová, Marie Saláková