Savatage: impresivní vrchol moravsko-krumlovského Rock Castle 2026

Legendárních kapel jako jsou floridští Savatage by člověk pohledal. Ještě před několika lety se to zdálo neuvěřitelné, že by kultovní parta kolem zpěváka, klávesisty a původního frontmana Jona Olivy mohla ještě něco spáchat. Šuškalo se v kuloárech, že on sám připravuje velký studiový návrat po 25 letech – poslední nahrávku Poets and Madmen vydala v roce 2001 (!) – a že se se znovuzrozenou sestavou v čele se zpěvákem Zakem Stevensem, který Savatage proslavil v 90. letech a jediným původním členem, baskytaristou Johnnym Lee Middletonem, vydá brzy na turné po Evropě. Velký sen o návratu Savatage na hudební scénu, tedy alespoň (zatím) v živé podobě se opravdu plní, neboť Zak a spol. skutečně od začátku léta křižují Evropu a předminulý víkend k nám také dorazili, po druhé po neskutečně dlouhých 28 letech!   

Jejich památné live v pražském klubu Belmondo v roce 1998, kdy vypustili vrcholné dílo The Wake of Magellan, musí pamětníci rozhodně vzpomenout! Kapela byla tehdy v kreativně nejbohatší formě; heavymetalový sound a bouřlivé štěkoty Jona Olivy z osmdesátek ustoupily symfoničtější formě, progresivním pasážím a hlubšímu vokálu Zaka Stevense, kapela se tehdy pyšnila dvojicí kytarových kouzelníků: Chrisem Cafferym, který v plné míře zdědil sugestivní hru po nebožtíkovi Crissovi Olivovi, bratrovi výše uvedeného Jona, a Al Pitrellimu, kterého jsem po tak dlouhé době na živé scéně v Krumlově nemohl rozpoznat. Je to neskutečné, že se kromě vokalisty Jona tato legendární sestava sešla na comebackovém turné v Evropě i v letošním roce; v Moravském Krumlově se o minulém víkendu nemohlo tleskat jiné bandě tolik jako právě Savatage.   

Ti po našlapaném a „buldozerovém" metalu bandy Black Label Society v čele s ikonickým Zakkem Wyldem nastoupili před půlnoci jako hlavní hvězda závěrečného dne 6. ročníku dynamicky se rozvíjejícího festivalu. Jestliže byl celý sobotní den naplněn různorodě znějícími kapelami jako ambiciózní tuzemští syntheři Alia Tempora, čarodějnicky vyhlížející Warkings – maskovaný powermetalový klon mnohem charismatičtějších Serenity – , moravská stálice Citron – oproti novému vokalistovi stejně mnohem silněji vynikla hostující ikona Tanja – anebo folkově šmrncnutí d´Artagnan, kteří bravurně zvládají rockové covery, večerní zadostiučinění v podobě floridských rockmetalových bardů bylo skutečně vrchovaté.     

Triumf kvinteta Zak Stevens – Jeff Plate – Johnny Lee Middleton – Al Pitrelli – Christopher Caffery, které navíc podpořili i dva klávesisté, byl prostě famózní. Playlist, který prý v německých lokalitách obnášel přes 2h špičkových dlouho neslyšených tracků, byl kvůli festivalovému timingu sice osekán na 70 minut, leč nechyběly v něm téměř všechny stěžejní hity 80. a 90. let této US legendy, tedy Hall of the Mountain King, Gutter Ballet, Handful of Rain nebo Edge of Thorns. Překvapením bylo zařazení Sirens, Mentally Yours či Dungeons are Calling právě s vokálem Zaka Stevense, neboť tyto zabijácké titulní hymny zpíval vždy původní frontman Jon Oliva. Budiž čest, že je Zak dokáže i po více než 30 let zapět tak sugestivně, že to nikomu nevadí.   

Kdybych zvolil, spoiler hned teď, tak řeknu, že Savatage po 28letech opět připluli, emocionálně zabouřili a po svém zvítězili! Nehráli hymnu The Hourglass z mého pohledu top alba The Wake of Magellan, ale titulní track ano a ten okamžitě ještě před půlnocí rozproudil mořeplaveckou krev v žilách! Když právě v roce 1998 vyloženě nadchli pražský klub Belmondo - tam dokonce zahráli akustický set!, vzpomene si na to někdo?- , byl s nimi i legendární frontman Jon Oliva, kterého jsem onen krumlovský večer postrádal, ale Zak Stevens ho prostě tak skvěle zastoupil! 

Díky Prozřetelnosti, že se vrátil od i tak výborných CircleIICircle zpět domů do pověstné Sava family! Jeho verze Sirens mi ještě duní v hlavě, ale ještě více masívní Hall of the Mountain King, která zůstane neochvějným monolitem 80-kového heavy metalu jednou provždy; to posvátné sólo od Crisse Olivy totiž dnes z partesu perlí Chris Caffery, který se dříve často šklebil, ale při Rock Castle se tak šťastně usmíval, že jsem mu naplno věřil, že prožívá nejkrásnější okamžiky života. Kdybych nebyl za hradbou, skočil bych na repráky před pódiem a zapařil jak s nejpůvodnějším basákem Johnym Lee Middletonem, tak se zpěvákem Zakem, který pěl všechny hity kapely bez ohledu na složité složité sborové pasáže, jež kultovní band tehdy složil s producentským nebožtíkem Paulem O'Neillem.   

Epická Chance neměla opět chybu, byla tvrdá i navýsost melodická, možná i díky dvojím klávesám, a stejně tak Edge of Thorns, kde kytaru opět nádherně rozvibroval Chris Caffery. Bicmen Jeff Plate bubnoval perfektně, a vůbec celá kapela zněla nejen upřímně energicky, ale i tak procítěně emocionálně, protože refrénovitě chytlavá pecka This is the Time mi vehnala upřímné slzy do očí. To bylo, když jsem si vzpomněl na válku v Jugoslávii v roce 1995, o které bylo album Dead Winter Dead. Další hity? Nářezovka Lights Out, veskrze hymnická Power of The Night a samozřejmě šlágr Gutter Ballet, který zůstane Top songem kapely navždy.   

V Krumlově jsem sobecky chtěl ještě další hodinu, další hity jako When the Crowds are Gone, Summers Rain, Miles Away anebo jednoduše celou desku Handful of Rain, na které tehdy kouzelně hrál Alex Skolnick z Testament - pánové pořadatelé, nešlo ty kapely letos zařadit do stejného dne? (pozn. Testament vystoupili o den dříve) - a třeba i pár pasáží ze superskupiny Trans-siberian Orchestra! Nicméně i zde sdílím za HK vřelé díky za přenádherný hudební zážitek, který nezkalily ani opravdu zaneřáděné Toiky na parkovišti Střelnice či drncavý odjezd přes kočičí hlavy z města. Savatage byli nesporně vrcholem celého ročníku RC a příští rok by si rozhodně zasloužili samostatné česko-slovenské turné!

Foto: David Frei, Web Savatage, Facebook