Čtvrtý den: Když Sziget ukázal, že největší show nemusí být jen o hudbě

Čtvrtý den Szigetu přinesl na Main Stage několik naprosto rozdílných podob hudebního vystoupení. Od sebevědomé Karen Dió přes jemnější pop norské Sigrid a britský rap Skepty až po večerní headline show Bring Me The Horizon. Právě poslední jmenovaní ukázali, jak daleko může koncert zajít, pokud se hudba propojí s propracovanou vizuální stránkou, příběhem a interakcí s publikem. 

Den na Main Stage otevřela Karen Dió, která přišla s obrovskou energií a dokázala dav rozproudit hned od prvních minut. Velkou část vystoupení věnovala komunikaci s publikem a mezi jednotlivými skladbami vyprávěla příběhy o tom, jak její písně vznikaly. 

Karen Dió pochází z Brazílie a svou rodnou zemi během koncertu rozhodně nezapírala. Když v davu zahlédla brazilskou vlajku, poděkovala fanouškům ze své domoviny, kteří ji přišli podpořit. Výraznou součástí její stage presence byl také outfit– potetovaná zpěvačka vystoupila v krátké sukni a fishnet silonkách a znovu ukázala, že styl vyjadřování interpreta může být podobně důležité, jako samotná hudba. 

Velmi povedeným momentem byla skladba Stupid, její singl z roku 2023. Fanoušci během ní opakovali melodie společně se zpěvačkou a vytvořili tak příjemný moment mezi pódiem a publikem. Na to, že Karen Dió byla první interpretkou dne na Main Stage a v Evropě zatím nemá takové jméno jako doma, přinesla sebevědomí a energii hodnou mnohem většího prostoru. 

Po ní přišla norská zpěvačka Sigrid, která přinesla trochu klidnější podobu popu. Její tvorba nepůsobí jako klasické „rádiové" hity postavené pouze na co největším refrénu. Naopak staví na jemnějším zvuku a příjemném hlase, který se velmi dobře poslouchal. Její severské rysy navíc dokonale zapadaly do celkového dojmu. 

U skladby Jellyfish měla Sigrid pro fanoušky připravený jednoduchý taneček, který se s ní většina publika ochotně naučila a následně ho opakovala při každém refrénu. U Fort Knox zase ukázala, že se nebojí ani plnějšího instrumentálu a náročnějších vokálů. Na začátku setu působila Sigrid trochu nervózně, postupně se ale její nejistota vytratila a vystoupení začalo působit naprosto přirozeně. Přeci jen je rozdíl předskakovat někomu jako Ed Sheeran a stát samostatně na Main Stage Szigetu před vlastním publikem. 

Mezi zpěváky navíc přišla patnáctiminutová taneční vsuvka Ill -Abilities, skupiny tanečníků s různými tělesnými postiženími. Na Main Stage předvedli energický breakdance a zároveň dokázali ukázat, že žádné omezení nemusí člověku zabránit dělat to, co ho naplňuje. Tanečníci vystupovali například o berlích, některým chyběla končetina nebo měli jednu končetinu kratší než druhou. Přesto dokázali předvést působivá sóla a zároveň si ze své situace udělat legraci. Jedním z jejich vtipů byla například věta: „My všichni dohromady dáváme dokupy jedno celé tělo." 

Každý z tanečníků dostal prostor pro vlastní krátké sólo. Na obrazovce se za ním následně objevilo jeho jméno, krátký citát a informace o tom, odkud pochází. Celé vystoupení sklidilo velký potlesk a po společné fotografii s publikem se tanečníci rozloučili. Ze všech mezivstupů mezi jednotlivými interprety šlo jednoznačně o jeden z nejpovedenějších. 

Po tanečnících přišel na řadu Skepta, jeden z nejznámějších britských rapperů. Jeho publikum tvořili převážně muži a ti rozhodně nepatřili k nejtišším částem davu. Během koncertu hlasitě reagovali, skákali a dávali najevo, že přesně na tento set čekali. Skepta měl výraznou stage presence a s publikem často komunikoval nebo vyprávěl příběhy spojené s jednotlivými písněmi. Na pódiu měl několik velkých stříbrných kufrů, na kterých seděl nebo po nich lezl. Společnost mu dělal také producent a DJ, který se staral o doprovodnou hudbu a efekty v průběhu celé show. 

Jedinou výraznější kaňkou bylo pozdější vystoupení na stage. Skepta přišel později, než měl, a jeho set tak byl přibližně o dvě písně kratší. Fanoušky to pochopitelně příliš nepotěšilo, samotný rapper se ale se zkráceným časem dokázal vypořádat obstojně. Skeptova tvorba navíc není jen hudební záležitostí– jeho album získalo Mercury Prize a v roce 2024 obdržel Visionary Award. Spolupracuje také se značkami jako Puma nebo Burberry. 

Večer už patřil hlavním hvězdám dne – Bring Me The Horizon. Už podle tmavých outfitů a výrazného make-upu v publiku bylo jasné, že velká část davu dorazila právě kvůli nim. Přestože fanoušci BMTH mohou na první pohled působit trochu děsivě, během koncertu se ukázalo, že atmosféra mezi nimi byla překvapivě ohleduplná a příjemná. 

Samotná show byla neuvěřitelně propracovaná. Pro Bring Me The Horizon typické vizuály, videa a prostřihy doprovázely téměř celý koncert. Obrazovky neukazovaly pouze záběry fanoušků, jak bývá na velkých koncertech zvykem, ale především vlastní animace, které publikum provedly jakousi apokalyptickou hrou o přežití. 

Celá show působila, jako by se návštěvníci právě ocitli uvnitř videohry. Postavička, která měla během promítání hlavní hlas, například komentovala dav slovy jako „vidím málo potenciálních moshpitů" nebo naznačovala, že by některým fanouškům mohli trochu pozměnit vlasy. Vizuální stránka tak nebyla jen doplňkem hudby, ale skutečnou součástí celého příběhu. 

Samozřejmě nechyběl ani oheň, konfety nebo výbuchy. Do detailu byly propracované dokonce i stojany na mikrofony v podobě démonických kozích koster. Právě podobné drobnosti ukazovaly, kolik pozornosti kapela věnovala každému detailu show. Velkým překvapením byla skladba Antivist, během které si zpěvák Oliver Sykes vybral z publika jednoho fanouška a pozval ho na stage, aby si s ním zazpíval. Fanoušek všechny přítomné překvapil svým hlasem, který se k Sykesovi skvěle hodil a svou kvalitou se podle všeho blížil profesionálnímu výkonu. Vtipné bylo, že se vybraný fanoušek nacházel uprostřed prostoru mezi barikádami. Sykes na to reagoval slovy ve smyslu: „Nevím, jak ses tam dostal, ale když už tam jsi, tak pojď rovnou na stage." 

Emotivnějším momentem byla Follow Me, během které se Oliver Sykes objevil na catwalku. Text písně dokázal některé fanoušky dohnat až k slzám. Ještě silnější kontakt s publikem pak přišel ve chvíli, kdy Sykes probíhal kolem barikád a čas od času se položil zády do davu, který s ním nadšeně zpíval. A právě to je na podobně velké show možná nejzajímavější. I člověk, který Bring Me The Horizon příliš nezná nebo jeho hudba není jeho šálek kávy, měl během koncertu stále co sledovat. Vizuály, animace, světla, oheň, výbuchy i práce s publikem vytvořily show, která fungovala sama o sobě. 

Čtvrtý den tak ukázal Sziget v celé jeho rozmanitosti– od intimnějšího vyprávění Karen Dió přes tanečníky, kteří dokázali překonat vlastní fyzická omezení, až po obrovskou audiovizuální podívanou Bring Me The Horizon.

Autorky textu: Leona Hájková & Julie Potužilová

Foto: Naty Velebilová