Holešovický Areál 7 nás vzal na výlet do minulosti

Kapela OMD vznikla v Anglii v roce, kdy jsem se narodila. Jejich hit Enola Gay z roku 1980 znal ve své době každý, i když třeba ani nebyl fanoušek synthpopu. Má tahle kapela po více než čtyřiceti letech pořád co předávat dnešním fanouškům? To jsem se vydala zjistit na pražské Výstaviště, kde proběhl jejich koncert v sobotu 22. srpna v rámci série Prague Open Air.

Areál byl otevřený asi hodinu před začátkem hudební produkce a dovnitř se pomalu trousily davy fanoušků. Někteří byli podle mluvy ze zahraničí, většina ale vypadala, že rok 1980 zažila naživo.

Večer zahájila kapela Oceán. Tu jsem poslouchala naposledy na základní škole, než se rozpadli. V roce 2011 se dali zase dohromady a zesnulého Petra Muka nahradila zpěvačka Jitka Charvátová. Většinu písniček jsem neznala, ale první řady fanoušků ano. Zpívaly společně s kapelou, a tedy nejspíš volbu předskokana ocenily.

Rozloučili se s námi asi po 35 minutách hitovkou Ráchel. Mám ji v paměti ještě s hlasem Petra Muka. Bylo to jiné. Lepší? Horší? Nevím.

Potom už přišlo na řadu duo Orchestral Manouevres in the Dark. Andy McCluskeyho a Paula Humphreyse doplnili na podiu Martin Cooper na klávesy a Stuart Kershaw na bicí. Jako první zazněla píseň Isotype, jediná hitovka z mého oblíbeného alba The Punishment of Luxury. Mrzelo mě, že jich nezahráli z tohoto alba víc, ale v tom množství vydaných LP se asi muselo dostat i na ostatní.

Hudebníky na podiu doprovázela videoprojekce vzadu na obřím plátně a diváci hned začali nadšením tleskat a skákat. Následoval hit Souvenir z alba Architecture and Morality. Mezi dalšími zazněla třeba Veruschka z posledního alba Bauhaus Staircaise. Byla to jedna z mála pomalejších písní celého večera a přinesla zklidnění celé atmosféry.

„And if you never learn to cry,

how will you ever say goodbye?

And if you’re too affraid to die,

how will you ever learn to fly

away?"

Při písni Locomotion z alba Junk Culture běžela na plátně projekce ozubených kol. Před hitem Sailing on the Seven Seas z alba Sugar Tax se zpěvák Andy McCluskey zeptal bubeníka: „Stuarte, jsi unavený? Ne? Tak teď ty bubny zahraj pořádně nahlas!" A ten ho samozřejmě poslechl.

V průběhu večera gradovala atmosféra, OMD dostávali po každé písni čím dál větší odezvu a nadšenější aplaus. A Enola Gay? Ta nesměla chybět. Protiválečné poselství je bohužel aktuální i dnes…