První den na Valníku se pankáčové točili, navzdory počasí.

Na festivalu Valník, jehož 27. ročník se ve slánském letním kině uskutečnil o víkendu 21. a 22. srpna, mám rád několik věcí. V první řadě pestrou dramaturgii. Ač je Valník považován za punkový festival, velký prostor dává i jiným žánrům. A to nejen rockovým, především sobota byla ve znamení velké stylové pestrosti, občas až riskantních dramaturgických kroků. Poskládat vedle sebe Nežfaleš, Ivana Mládka a Ivan Hlas Trio chce odvahu, ale návštěvníci bývají tolerantní a mohou si díky tomu nenásilně rozšířit obzory. Ne nadarmo je Sváťa Šváb, hlavní dramaturg, učitel (to byl vtip). 

Dalším kladem je vstřícná atmosféra, na níž se podílejí pracovití organizátoři, ochotní prodejci ve stáncích, nekonfliktní sekuriťáci a především návštěvníci. Letos jich dorazilo více než 1 800. Ač někteří vypadají se svými vysokými číry, ocvočkovanými křiváky a vysokými glády dost drsně, jsou velice vstřícní a ohleduplní. Když vám šlápnou na nohu nebo polijí pivem (a zaregistrují to), omluví se, za půjčení zapalovače poděkují. Pokud někdo usne na schodech, ostatní ho nebudí a ohleduplně obcházejí. Zároveň to pod pódiem umí velkolepě rozjet, takže vytvářejí skvělou atmosféru. I pro kapely, kterým se tím vrací vydaná energie. 

V neposlední řadě zdobí Valník příjemné prostředí letního kina. Pokud chcete zapařit, pod pódiem je místa dost. Pokud jste znavení, nebo si chcete kapelu v klidu poslechnout, k dispozici je dostatek laviček i prostor na deky a odevšad je krásně vidět. A také slyšet, zvuk byl letos na festivalu famózní. Stánky se nacházejí mimo amfiteátr, takže si lze od muziky u občerstvení odpočinout, nabídka přiměřená, ceny solidní. Snad jedinou nevýhodou je absence stanů pro případ nepříznivého počasí a to ještě nikdo netušil, jaké extrémy si na páteční večer a noc připravilo. 

Hudební produkce začíná netradičně již úderem páteční 10. hodiny. První čtyři kapely jsem nestihl, dorazil jsem na P.U.M., podle vlastního označení Pražský kurvy. Kapela zahrála poměrně tvrdý a zároveň melodický punk rock. Ve svých textech se nevyhýbají ani politickým tématům, a jelikož hráli 21. srpna, zpěvák Robert Papoušek poslal Rusáky do…. . Naopak pozdrav do nebe adresovali Petru Hoškovi z Plexis coververzí hitu To. I když byl amfiteátr ještě poloprázdný, jejich set se setkal s velkým úspěchem a začala se objevovat i první, zatím trochu nesmělá poga. 

Trochu popu přidali melodičtí Covers For Lovers, kteří tentokrát dali přednost vlastní tvorbě před covery. Skvěle jim to šlapalo, publikum vstřícně reagovalo na hity jako Budeš krásný, Nevzdávej nebo Slunce nad Přeštěnicí, v tomto případě nad Valníkem. Závěr patřil skáčkové předělávce známé písně Veď mě dál, cesto má. Frontman Billie Joke si pochvaloval, že oproti loňsku, kdy hráli ve Slaném v noci, si tentokrát může své fanoušky prohlédnout. A také vyhrožoval deštěm. Jeho slova se měla brzy vyplnit. 

První skutečnou punkovou legendu představoval Volant s charakteristickým a osvěžujícím saxofonem Zdendy Maška a jednoduchými, leč údernými songy. „Točte se pankáčové," vykřikoval pan ředitel souboru Pavel Milichovský a pankáči se opravdu točili. Divoce, spontánně, radostně.   

Ale to už se začal snášet první déšť, zprvu lehký a osvěžující. A na scéně E!E. Frontman Bořek vyzval nahoru do nebes zesnulého kytaristu Bakču, aby to tam pohlídal, ale ten se zřejmě věnoval jiným záležitostem. Již vytrvalý déšť ale nic neubral na síle a průraznosti energických písniček Pogo, Humusák, Hovno, Práce, Poslouchej, Ferda mravenec, Pelikáni nebo Poslouchej. Kapela hrála jako o život a pankáči se jejich tempu přizpůsobili. Narvané letní kino pogovalo, tancovalo, skákalo a zpívalo s Příbramáky snad všechny texty. Sborový řev musel být slyšet až na autobusák a nespoutaná energie zaplavila celý Slaný. První vrchol pátečního večera.   

Lehkost dodali Valníku místní Deratizéři. Původně vedlejší projekt Sváti Švába je již dlouho svébytným folk-punk-ska-rock tělesem, které kromě slánských legend uvedlo také svéráznou předělávku Folk, folk, folk. Čistá radost. Sváťa se v backstagei příliš neohřál, protože bezprostředně následovalo Totální nasazení. To už stále sílící déšť nikomu nevadil, protože punkové, rockové i ska hity Totáčů nenechaly nikoho vydechnout. Číra i barevné přelivy vzaly pod náporem vody za své, promočená trička s logy nejrůznějších kapel (převažovala s motivy Valníku, Totáčů, E!E, Vision Days) šla dolů a všichni skákali na pecky Balkánská, Krokodýl Ghandee, Australská, Černobílý svět, Oceloví ptáci, Kazoo or die nebo Nazi-Czech. Protože to mají chlapci v hlavě srovnané, tragické výročí 21. srpna připomněli písní Nezapomeneme. A protože i pankáči mají tyto věci srovnané, setkala se s bouřlivým ohlasem a souhlasem. Druhý vrchol.   

Se stejnou energií vlétl na pódium Krucipüsk s rozjetým frontmanem Tomášem Hajíčkem, zřejmě nejtvrdší kapela pátečního dne. A ten ozdobili energickými písněmi Rock´n´roll to není prdel, Láska je kurva, HovnoZle a především všemi vzývaný hit Druide. Temnou, syrovou a uhrančivou hudbu dovezla na Valník kapela XIII. Století a do chladného a promáčeného Slaného se náramně hodila. Od Intra přes Fatherland, Frankensteina až po Karneval hrála gotickou hudbu, ze které mrazilo. A možná k tomu trochu přispělo i chladné počasí, proudy deště a studený vítr. 

A to byla pro mě konečná. Přiznávám, že jsem počasí podcenil. Bez pláštěnky, s bundou, o které jsem se naivně domníval, že je nepromokavá, jen v kraťasech s tričku jsem to už nedával. Slepené bankovky v peněžence, rozmočené cigarety, nefunkční mobil plný vody … nejvyšší čas to zalomit. Takže SPS a Znouzectnost jsem poslouchal už jen ze stanu, ale podle hluku z letního kina předpokládám, že i tyhle legendy měly pod pódiem plno. A hned zítra ráno si půjdu koupit do Slaného pláštěnku, slibuji.

Foto: Martin Půlpán