Němečtí černokněžníci Der Weg einer Freiheit čarovali v Brně

Relativně pochmurné podzimní počasí bylo předzvěstí večerního programu v brněnském klubu Melodka, kam v polovině října dorazila německá temná úderka Der Weg einer Freiheit. Na turné jim dělali společnost post-metaloví britové Conjurer a celý večer otevřela one-man show v podání instrumentalisty jménem Brnjsmin.

Vlastním jménem Giovanni Raabe je skladatel a producent z Mnichova s metalovou minulostí jako bubeník v mnoha menších kapelách. Na Melodce však představil snad tu úplně nejkrajnější podobu extrémní hudby. Brnjsmin je jeho experimentálně elektronický projekt, kterému byl svědkem relativně plný sál. Zpoza pódia se vyřítily mraky mhly, které nakonec zakryly úplně všechno a Raabe se proměnil v pouhou siluetu. Úvodní předmluva skončila větou: "Doufám, že máte rádi noise,” a následovalo nesmírně dlouhé industriální intro. Tedy, to jsem si alespoň myslel. V následujících třiceti minutách se tempo příliš nezvedlo a „intro” prakticky hrálo po celou dobu. Jeho ambientní „hluk” občas doprovázel na jistý dechový nástroj (soudě dle siluety), a přidával hluboké dunivé zvuky. Přítomní fanoušci se dostali z původního zmatení do ambientního tranzu a společnými silami hledali vhodné momenty pro zdvořilý potlesk. Nebylo totiž vždy jasné, zda utichající zvuk znamená konec skladby, či začátek jiného zvuku. Raabe poděkoval ostatním kapelám za probíhající turné, pozdravil svého spolužáka z hudební školy, a vynořil se z mlhy. Z mé zkušenosti šlo snad o nejexperimentálnější otvírák večera, jaký jsem kdy zažil, a na mysl vzešly vzpomínky z KAL stage na festivalu Brutal Assault.

Po vyvětrání se na pódiu objevila britská čtveřice Conjurer, která představila už podstatně tradičnější formu metalové hudby. Loňské novince „Unself” sekundoval materiál ze třetí desky „Páthos”, a jejich špinavý post-metal na pomezí sludge a doomu chutnal mnohem více. Conjurer do klubu přivezli syrovou energii, kterou známe například z jejich vystoupení na zmíněném Brutalu. Naplno toho využil kytarista a zpěvák Dani Nightingale, který úvod jedné ze skladeb odzpíval na kraji pódia bez mikrofonu. Druhý řvoun této formace, Brady Deeprose, ho velmi zdatně doplňoval a poděkoval návštěvníkům za podporu při pondělním večeru. Pomyslnou hvězdou večera byl však baskytarista Conor Marshall, který se svými pačesy předváděl patrně pečlivě natrénovanou choreografii, ze které by se mnohým zamotala hlava po první otočce. Kvartero z Rugby sice neodstartovali žádný fyzický zápas v publiku, ačkoliv se o to Marshall jednou pokusil, ale nabídli technicky skvělý, temnotou nasáklý, sludge metal

Po krátké přestávce večer vyvrcholil s německými Der Weg einer Freiheit, kteří si pódium vyzdobili drobnými mystickými symboly tak, jak se na správný black metal sluší a patří. Ačkoliv se bavorská čtveřice s libozvučným názvem nepyšní typickým pojetím tohoto žánru, jejich post-metal rozhodně má značně černější odstín. Může za to zejména zpěvák a kytarista Nikita Kamprad, a jeho barva hlasu. Nálada a atmosféra jejich písní slyšitelně čerpá od black metalových velikánů ze severu, ale němci do své tvorby míchají i výrazné progresivní prvky a melodické pasáže, včetně čistého zpěvu. Setlist se skládal převážně z posledních dvou desek „Innern” a „Noktvrn”, které podpořil tradičně vynikající zvuk a příjemně nalazené publikum. Der Weg einer Freiheit střídali black metalovou temnotu s melancholickými pasážemi, kde mohli vyzdvihnout instrumentální um kytaristy Nica Rausche a baskytaristy Nica Zisky, čímž také dělali jejich set podstatně zajímavější.

Oběma kapelám klubová scéna moc sluší a jsem rád, že se mohli představit před naplněným klubem, navzdory všednímu dni. To koneckonců ocenila i britská parta, kterou bych osobně pasoval na headlinery této sňůry. Žánrové spojení na tomto turné je velice pestré a prozkoumává temná zákoutí lidské duše několika různými způsoby. Není nad to si v pondělí večer hudebně zprostředkovat pocity zoufalství a nejtemnější stránky lidské společnosti, že ano?

Úvodní fotografie pochází z oficiálního Facebookového profilu kapely Der Weg einer Freiheit.