Yungblud na Rock for People potvrdil, že v jednoduchosti je síla

David Malý, 21. 06. 2024

Šestadvacetiletý Yungblud uzavíral program hlavního pódia na Rock for People a ukázal, že i relativně noví interpreti mohou zvládat roli headlinera velkého festivalu levou zadní. Yungblud není pro české publikum žádným nováčkem, přesto jeho oznámení jako leadera jednoho z festivalových dní vyvolalo rozporuplné reakce a nepochopení. Po vystoupení museli snad všichni britskému muzikantovi uznale zatleskat. Se svými postřehy se přidala i redaktorka Karolína Milotová.

Osobnost je více než ohňová show

Jak jsem zmiňoval v reportáži z posledního dne, na Yungbluda jsem vyrazil s lehkým zpožděním kvůli koncertní kolizi v programu. Dorazil jsem zrovna v momentě, kdy mladík dohrával skladbu „Fleabag” a na pódiu s ním poskakoval jeden z fanoušků. Až zprostředkovaně jsem se dověděl, že fanoušek se jmenuje Šimon a Yungblud si ho vybral z publika. Narozdíl od podobné situace z předchozího večera, Šimon na pódiu zaválel neuvěřitelně a ze svého času vedle zpěváka vytřískal naprosté maximum. Když se oba jeho kytaristé věnovali sólům, odskočil si Yungblud mezi diváky. Za moment, který si fanoušek bude pamatovat do smrti, od něj dostal i kytaru. Podobnou radost měla fanynka Klára předloni při koncertu Green Day. Toto jsou skvělé momenty a gesta velkých umělců. Obrovský respekt patří oběma borcům.

Na Rock for People už se několikrát ukázalo, že charakter muzikanta je vždy více, než jakákoliv pódiová prezentace. Takové okamžiky potvrzují, že i velká jména mají pokoru k fanouškům, dělají to pro ně a ty koncerty i kontakt se svými podporovateli si užívají. Yungblud toho však dokázal mnohem víc. Vlastním jménem Dominic Harrison se na pódiu choval naprosto suverénně, odzpíval všechno perfektně a přesto se nebál zůstat svůj a nechat emoce vyplout na povrch. Jasně, možná, že až tohle bude dělat dvacet let, bude to vypadat jinak. Yungblud však vypadal velice skromně a když v rozhovorech prohlašoval, že festival zná a nabídka být jedním z headlinerům ho dojala, nebyly to jen prázdné fráze pro média.

Postřehy Karolíny Milotové

Umělec, který u nás začínal ve Futurum Music Bar, teď zakončil poslední festivalový den headline setem. Energie má tenhle hoch z Doncasteru permanentně na rozdávání (a že by se mi v sobotu hodila), páteční set headlinerů Bring Me The Horizon se ale jen těžko překonává. Jedno se ale musí nechat – Yungblud se za ta léta, co ho máme možnost sledovat, neskutečně vypracoval. Publikum nenechal chvíli v klidu, neustále s ním interagoval a povzbuzoval ho k akci. Sám několikrát narážel na skutečnost, že je poslední den festivalu, a musíme být unavení. Minimálně za sebe mohu říct, že kdyby Yungblud festival otevíral, bylo by mé hodnocení podstatně vyšší. Show ale rozhodně zůstane nezapomenutelnou, a to už jen díky fanouškovi Šimonovi, kterého Yungblud vytáhl na pódium, aby společně zahráli energickou „fleabag". Na několik minut se stal středem pozornosti právě Šimon, který se na pódiu pohyboval tak sebevědomě, že by nově příchozí ani nepoznali, že není součástí kapely.

Alternativa pro každého

Kombinace stylů, kterým se zpěvák věnuje, cílí na široké publikum. Nepohrdnou rockeři, vyznavači něžnějších pop-rockových balad a na své si přijdou i milovníci hip hopu. Všechno je to ale dělané tak, že to nezní proplánovaně a komerčně. Stačí se podívat na texty a je vám jasné, že prostě píše a zpívá o tom, co sám prožívá a co si myslí. Tohle je přesně to, co rezonuje s jeho posluchači a určitě to není jen pro mladší generaci. Hezky o tom mluvili například australští Polaris v našem rozhovoru z loňska. Yungbludovy skladby působí uvěřitelně a obsadují všechno, co kvalitní a upřímná hudba má mít. Jeho písně mají drzost Eminema, hitovost Macklemora a otevřenost Billie Eilish.

Skvěle tomu odpovídá dnes vydaný singl „Breakdown.”, ke kterému se před pár hodinami objevil videoklip na Youtube. On je obecně tak trochu neortodoxní a divný. Právě z této desky (album „Weird!”, pozn. red.) odehrál nejvíce skladeb a drtivá většina zbytku setlistu byla tvořena singly tak nějak ledabyle rozesetými mezi singly a EPíčka. Ze zmíněné desky to byly například „Ice Cream Man”, „Strawberry Lipstick” nebo jedna z jeho nejslavnějších skladeb „Parents”. S fanoušky si pořádně zazpíval při „Sex Not Violence”, skočnou „Lowlife” nebo pecku „The Funeral", střihl si skladbu „I Think I'm OKAY”, na které se podílel s Machine Gun Kellym (headlinerem loni, pozn. red.) a Travisem Barkerem, a celý koncert ukončil hitem „Loner”. Bez nějakého teatrálního odchodu a čekání na žadonění o přídavek. Prostě tam zůstal a hrál, dokud se jeho čas na pódiu nenachýlil ke konci. Přirozeně a bez manýrů.

Nástupce rockových velikánů?

Všechno probíhalo velmi přirozeně, nenuceně a srdcem. Tmavé brýle budiž jeho módní volba, nikoliv známka punku….pardon, arogance. Pódium měl „vyzdobené” jen zapálenými kovovými popelnicemi snad jako ukázka jeho skromného a problematického dětství. Žádné velké okázalosti, možná v korelaci s jeho hudbou, možná na zpěvákovo přání. Každopádně k vynikajícímu koncertu stačí dobrý zvuk, decentní světelný podklad a velká dávka zapálení. Yungblud na pódiu skákal a běhal jako blázen, neustále hecoval a komunikoval s fanoušky a z jeho výrazu v obličeji bylo poznat, že byl dojatý. Podobně jako třeba loni Mod Sun. Hudba budí velké emoce a když se jim dá volný průběh, můžou se dít velké věci.

Ani Yungbludovi se z pódia nechtělo moc odcházet, ale všechno krásné jednou končí. Musím říct, že ke zpěvákovi nemám žádný bližší vztah, ale jeho koncert a následné psaní o něm mě imponovalo. Trošku mě teď mrzí, že jsem si celé vystoupení neužil od začátku do konce, ale jsem si naprosto jistý, že se chlapík z Doncasteru zase brzy vrátí. A pokud se za pár let vrátí na Rock for People, tak už o jeho roli jakožto headliner nebude pochyb. Už nyní patří mezi velmi zásadní a vlivné interprety a je dost možné, že se největším písmem na festivalech bude objevovat mnohem častěji. Yungblud si na Rock for People strčil do kapsy mnohem zásadnější interprety (zdravím Fall Out Boy).

Autory fotografií je Adéla Horelicová a Vojtěch Mervart.