Avril Lavigne na Rock for People oslavila svou kariéru důstojně

David Malý, 20. 06. 2024

Avril Lavigne vystoupila na Rock for People a jestliže před koncertem mezi fanoušky budila zvědavost, či snad obavy, po koncertě to byla už takřka pouze nespokojenost a velké rozpaky. Nebyla u nás poprvé, ačkoliv její první koncert proběhl už v dávné minulosti v roce 2008 a zatím poslední loni v dubnu. Aktuálně turné nese titul The Greatest Hits a přesně tak i vypadala její zastávka na festivalu.

Z drzé puberťačky cukrová panenka

Troufám si tvrdit, že koncert Avril Lavigne na festivalu pro mnohé návštěvníky patřil do kategorie „podívám se, když půjdu kolem”. Jedinou její konkurentkou byla v úvodu koncertu Aneta Langerová a možná trochu nechtíc došlo k zajímavé bitvě mezi oběmi talentovanými zpěvačkami. Nechci kanadskou zpěvačku nějak oslavovat, ale neoddiskutovatelně patří mezi ty nejzásadnější postavy pro vývoj raného pop-punku na začátku tohoto tisíciletí. Fakt, že ještě dnes je kolem ní takový humbuk dokazuje, že její jméno stále velmi hlasitě rezonuje a není to jen ta kdysi slavná puberťačka z televize. Vlastně jediný důvod, proč Avril nebyla headlinerem jednoho z festivalových dní je ten, že na festivalu mohla vystoupit pouze v pátek a tam už byli nenávratně na trůnu Bring Me The Horizon. Byl jí nabídnut slot co-headlinera, s čímž souhlasila. Body za skromnost.

Koncert začal krátkou trhanou projekcí s jejími fotkami a úryvky jejích videí, kterou kapela doprovodila kytarovým riffem. Pak už přiběhla zpěvačka a odstartovala skladbu „Girlfriend”, při které po pódiu skákala jako před dvaceti lety, tancovala a s širokým úsměvem mávala na všechny strany. Pokračovala s „What the Hell” a prvním velkým hitem „Complicated”, čímž rozezpívala celou ranvej. K jejímu vokálnímu výkonu v zásadě nemám příliš mnoho výhrad. Určitě si místy pomáhala halfplaybackem s různými popěvky, ale jinak všechny svoje texty odzpívala dobře (vyjma těch, které nechala zpívat diváky). Po skladbě „Here's to Never Growing Up”, která by klidně mohla být soundtrackem letošního ročníku, přišla na řadu hitovka „Hot”, ale asi po minutě kanaďanka odběhla z pódia a skladbu nedokončila. Co se stalo, neumím říct.

Oslava čtvrt století růžovo-černého pop-punku

Plynule poté byla spuštěna asi minutová projekce, která shrnula dosavadní kariéru Avril Lavigne. Ta ukázala mánii kolem její přelomové debutové desky „Let Go” z roku 2002, záběry z několika koncertů i ze zákulisí, střípky rozhovorů pro MTV, nominace na Grammy a další ceny a obecně její obrovskou slávu na začátku její kariéry. Tento průlet posledních pětadvaceti let jejího hudebního života patřil k zajímavým momentům koncertu i celého turné, které probíhá právě k příležitosti jakéhosi bilancování (a vydání desky Greatest Hits, pochopitelně). Video bylo krátké a průběh koncertu nijak zásadně neovlivnilo, i když trochu přibrzdilo. Tempo koncertu pak šlo výrazně dolů. Nebylo to však nějakou zásadní změnou chování nebo vokálním výkyvem, nýbrž výběrem písní.

Už jsem zmínil desku „Let Go”, která v mnoha směrech předefinovala žánr, ale i druhé „Under My Skin” z roku 2004 bylo mimořádně úspěšné. Z těchto desek zaznělo celkem sedm skladeb a následující průběh koncertu byl výrazně pomalejší díky rockovým baladám. Zatímco punk rockové megahity „Complicated” a „Sk8er Boi”, kterým ukončovala hlavní kostru koncertu, jsou jednoduché, trochu infantilní a hloupě zábavné, není to zdaleka jediná silná stránka zpěvačky. Ona totiž umí napsat i působivé rockové balady, a umí to zatraceně dobře. Právě několik z nich zaznělo, jako „Don't Tell Me”, „My Happy Ending” nebo „When You're Gone”, a to byl cílený útok na emoce. A prosím pěkně, napsat skladby jako závěrečnou „I'm With You” nebo „Losing Grip” v šestnácti letech? Klobouk dolů.

Skejťáci a skejťačky, kde jste?

Po emoční jízdě jsme se zase na chvíli vrátili ke skákavému punk-rocku s hitem „Sk8er Boi”, před kterým Avril pořádně rozhecovala publikum a zahalila je do růžovo-bílých fáborků. Svůj nesmrtelný hit si užila i ona a znovu se roztancovala s diváky. S těmi vytvořila neustálý kontakt, jak slovy, tak i neverbálně. Na fanoušky ukazovala, držela oční kontakt, posílala srdíčka a udržovala si možná trochu neutrální americký (potažmo kanadský) úsměv. To však nic neměnilo na to, že zpěvačka vypadala, že ji koncert baví. Velmi sympatický byl její výlet pod pódium, kde se pozdravila s diváky v první řadě. Ostatně, byl to její první koncert v Evropě a tak ještě měla dost energie, i přes následky vážného průběhu lymské boreliózy, která výrazně ovlivnila její život a samozřejmě i kariéru. Boj s touto nemocí inspiroval její předposlední desku „Head Above Water”, ze které zahrála titulní singl.

Z těch novějších nahrávek toho nezaznělo moc, ale bylo toho dostatek k tomu, aby ukázala aktuální směřování k pop-punku. Z desky „Love Sux” to byly jen „Bite Me” a „Love It When You Hate Me”, kterou nahrála s rapperem jménem Blackbear. Zajímavý výběr, když si uvědomíme, že skladeb, na kterých se objevil nějaký zajímavý host, má několik. Včetně zítřejšího headlinera Yungbluda, loňského headlinera Machine Gun Kellyho nebo obou svých ex-manželů. Trochu jsem doufal, že by se Deryck Whibley hrající o pár hodin později mohl na jejím koncertě objevit, nebo naopak ona na koncertu Sum 41, ale nestalo se tak.

Koncert tedy probíhal čistě v režii zpěvačky a její kapely, a byl to koncert dobrý. Ano, možná už tolik neprovokovala, neřádila a nedivočila, ale taky už jí není dvacet. Ruku na srdce, já taky nedělám věci, které jsem dělal, když mi bylo 20. A to jsem ještě malinko mladší než ona. To sem ale nepatří. Avril Lavigne se vyvinula, jak žánrově, tak v životě a stala se z ní dáma. A soudě podle reakcí na její koncert nejenom u nás, pořádně vlivná dáma. Kanaďanka v Hradci Králové rozněžnila publikum, které dnes znovu (a ne naposled) vzpomínalo na staré dobré časy.

Autorem fotografií je Vojtěch Mervart.