ILYHB si užívají festivalovou sezonu a těší se nejen na Sziget

I Love You Honey Bunny je indie-pop-rocková kapela z Prahy. Tvoří ji zpěvák Sebastian Jacques, kytarista Martin Šolc, baskytarista Kristián Kraevski a bubeník Josef Keil. Letos opět vystupovali na festivalu Rock For People a já tam měla možnost jim v den koncertu položit pár otázek.

Rozhovoru se zúčastnili jen tři, Martin, Sebastian a Josef.     

Hudební Knihovna : Ahoj kluci, zajímalo by mě, teď, když už máte po vystoupení, jak se vám tady letos hrálo?

Sebastian : „Skvělý to bylo, moc jsme se bavili, energie byla dobrá, trochu jsme se báli toho brzkýho slotu v 11.30, ale lidi dorazili a byla to taková rocková snídaně. Jak říkal Martin, moshpit ve 12, nebo jaks to řekl?"

Martin : „Myslím, že jsem řekl něco jako: Poledne je ideální čas na moshpit. Návštěvníci Rock for People nezklamali. Tohle se na naši hudbu normálně neděje."

HK : Vy jste tady už od včerejška, kdy jste hráli jako překvapení na koncertě kapely Branko’s Bridge, stihli už jste nějaký další koncert? Nebo chystáte se někam?

Martin : „My se přiznáme, že se těšíme nejvíc na sobotní program, hlavně na Sigrid a na Fontaines D.C.. Včera jsme bohužel nestihli IDLES, kteří teď tři dny nahrávali v našem studiu v Praze, snad je uvidíme někdy příště."

Po kolikáté tady vystupujete letos? Máte to spočítané?

Sebastian : „My to počítali.  A nedokázali jsme to dopočítat, mám pocit že to je pět nebo šest..."

Martin : „Já si myslím, že je to šest nebo sedm, no."

Josef : „Já si myslím, že jsme tady hráli poprvé 2015, a od té doby jsme to vynechali tak jednou, dvakrát, možná."

Sebastian :   „Jeden ročník jsme hráli dokonce třikrát. Takže je těžké spočítat, kolikrát jsme tady doopravdy hráli."

Na jednom ročníku jste tady hráli třikrát? Jak je to možné?

Sebastian: „Je to tak, my jsme hráli live jukebox, což byla velká sranda pro nás. Měli jsme asi 20 písniček, který jsme prostě nacvičili, a lidi si vybírali, kterou z nich zahrajeme. Měli jsme tam Taylor Swift, a Beyoncé, Alt-J a spoustu dalších. Pak jsme měli svůj hlavní gig, a na Pedal Stage jsme měli takový mecheche."

Máte radši festivalová vystoupení nebo hraní v klubu? A proč?

Martin : „No, je to každý úplně o něčem jiným. vždycky, když dobíhá ta klubová sezona, tak už se těšíme na letní festivaly, a když zase končí ta festivalová sezona, tak se těšíme do klubů.  Strašně těžce se vybírá, nevím, jak to mají kluci, ale kluby uměj být takový intimnější, a festivaly jsou zase      zábavný, tím, že na nás často přijde někdo, kdo nás ještě nikdy neslyšel. Kdybych si měl vybrat, řeknu festivaly, kvůli atmosféře. My si to tady hrozně moc užíváme."

Ještě někdo něco k tomu chce dodat?

Sebastian, Josef: „Asi ne, řekls to krásně."

A k těm festivalům, na jakém největším jste hráli?

Martin : „To bude asi maďarský Sziget, tam jsme hráli v roce 2019, jestli se nepletu. A letos se tam vracíme znova. Zrovna dneska nás oznámili. Tam se moc těšíme."

A co se týče klubů, máte nějaký oblíbený, kde rádi hrajete, nebo kam se rádi opakovaně vracíte? V jakémkoliv městě?

Martin : „Mě takhle úplně první napadá klub Café V lese, ve kterým jsme hráli spoustu krát."

Josef : „Jo, za mě taky Café V lese, určitě. Tam je to taková domácí půda, kvůli tomu, že to vedou lidi, který známe a jsou to dobrý kamarádi a tak. Takže za mě taky Café V lese, určitě.

Sebastian: „Mě napadá ještě Kabinet Múz v Brně."

Jasně, ano je potřeba zmínit Brno. -smích-

Sebastian: „Ano, přesně, je potřeba zmínit Brno.  Pro nás je totiž trochu prokletý."   

Jak to?

Sebastian : „Tam se vždycky něco pokazí. Ale poslední koncert se nám tam konečně podařil. Do třetice všeho dobrého."

Josef : „Dvakrát za sebou jsme tam měli problémy s technikou a bohužel se nám je během koncertu nepodařilo vyřešit, takže jsme hráli víceméně na sucho a vlastně to byl převážně Martinův stand-up o tom, jak se vaří vajíčka. Bylo to nádherné.

Aha, no tak to asi máme my Pražáci štěstí, že si vás užíváme v Praze.

Josef: „No, naopak nevíte, jak se vaří vajíčka, ne?"

-smích- Dobře, tak obrátíme list. Cestujete i do zahraničí. Je tam publikum nějaké jiné než u nás v Česku?

Sebastian :  „Určitě. Všude je trochu jiná a specifická atmosféra. Reakce lidí se liší a sami se občas divíme, který song se kde líbí. I od zahraničních kapel slýcháme, že české publikum je od těch cizích odlišné."    

A dá se říct, jestli třeba lepší, horší?

Martin : „To se říct nedá. Ono v každý zemi je to úplně jiný. Protože lidi vyrůstají na úplně jiný hudbě, mají úplně jiný kulturní kapitál. Vůbec se nedá říct, že pokud nějaká písnička někde funguje, bude fungovat všude."

Josef :  „Lidi mají jinou koncertní etiketu."

Ještě k tomu zahraničí, kam jezdíte nejradši? Máte to tak, že byste se třeba do nějaké země rádi vraceli?

Sebastian : „Německo je dobrý. Tam to máme moc rádi."

Josef : „Máme taky rádi Nizozemí. Tam jsme ale strávili víc času i jinak než jenom hraním koncertů

Točili jsme v Amsterdamu dvě desky u našeho idola i kamaráda Koena(van de Wardt)."

Martin : „A teď nás taky čeká podzimní turné, v Holandsku. Vlastně jsou to naše první headline shows, který tam budeme mít. Jedeme jen sami s holandským supportem. Tak jsme zvědaví, jak budou lidi reagovat .

Skvělý, tak to držím palce.

Teď tady mám takovou otřepanou otázku, máte nějakou vtipnou historku ze zahraničního vystupování?

Martin : „Těch je strašně moc, podle mě."

Tak nějaká nejvtipnější, nejzajímavější?

Martin : „V roce 2017 jsme jeli turné v Kanadě a neměli jsme vůbec žádný peníze. Jeli jsme po opravdu malých klubech. Hráli jsme úplně všude. Ve stripbarech, v hospodách až po hudební kluby.

Párkrát jsme spali na parkovišti před Walmartem.  Potkali jsme tam jednoho člověka, který říkal, že nám zabookuje spoustu koncertů v Kanadě. Nakonec se z toho vyklubalo, že je na útěku před zákonem a vaří drogy ve svojí dodávce. Vždycky zapomínal začátek věty, než ji dořekl. Tak jsme se s ním chvíli kamarádili na parkovišti. -Smích-

Zabookoval vám ty koncerty?

Martin : „Samozřejmě, že ne, ale to vůbec nevadilo.  Myslím, že si tohle setkání budeme všichni pamatovat do konce života."

Sebastian : „Tvrdil taky, že je producent kapely Nickelback, ale to ostatně tvrdí každý z Kanady."

Chystáte se ještě letos na nějaký další festival krom Szigetu?

Martin : Sziget je rozhodně největší. Ale pak nás čeká spoustu menších festivalů. Za zmínku stojí třeba Povaleč, Krásný Ztráty nebo Studnice Fest. A pak je tam ještě víc menších akcí."

A na jaký ten festival se těšíte nejvíc? Asi na ten Sziget?

Martin:  „Sziget bude úžasný. Hrajeme letos v dobrý čas a i na hezké stage. tak jsem zvědavý, jak to dopadne. A těšíme se na to moc."

Sebastian : „Já osobně se hodně těším na Povaleč."

Pak nejde teda nezmínit, že jste vydali letos novou desku Don't Look When I'm Changing. Chcete k ní něco říct, co ještě nebylo řečeno? V čem je třeba jiná než ty předchozí nebo cokoliv vás napadne?

Sebastian : „Je těžší ji zahrát naživo. To jsme ještě asi neřekli k ní."

A vy z ní nehrajete moc písničky naživo? Hrajete spíš ty starší?

Všichni : „Ne, téměř všechny písničky hrajeme. Myslím, že tři nehrajeme. No, myslím, že třeba šest nebo sedm jich dnes zaznělo."

A je to tím, že je třeba nemáte ještě tak sehraný ty písničky? Nebo proč?

Martin : „Tak máme tam třeba dvě věci, který chceme zahrát a zatím je nehrajeme. Nějak nám to nesedělo do toho dnešního setu . Snažíme se to vždy vytvořit na míru tý daný akci, aby to fungovalo."

K tomu tady se váže náhodou i další otázka. Je nějaká písnička, kterou máte rádi a hrajete jí pokaždý? Nebo naopak nějaká, kterou třeba máte míň rádi a naživo jí nehrajete nikdy?

Sebastian : „Vím, že Style Over Substance je vždycky zábava. / Z alba We just had a wonderful time pozn KH/ To se hrozně dobře hraje."

Josef : „Je moc hezký, když u Style Over Substance člověk vidí ten synchronizovaný pohyb celého obecenstva. To nás moc a baví a usmíváme se na sebe u toho. Myslím, že ale není žádná písnička, kterou bychom nechtěli hrát.

Sebastian : „Jsou věci, který nehrajeme, ale není to, protože bychom je nechtěli hrát. Spíš se nám       například nehodí do setu."

Martin : „Máme nějaký písničky úplně ze začátku fungování kapely, který už nehrajeme. Teďka mě napadá třeba písnička Friends Don't Lie. To by se nám asi už nechtělo hrát."

Josef : „Na Spotify je dokonce i ten remix s Go Little Go."

Martin : „Ale zároveň je to nějaká součást naší kapely a odraz naší tehdejší nálady.  Je to hudba, kterou jsme tvořili na začátku. Je to úplně v pohodě, ale není to něco, k čemu bychom se třeba teď vraceli s tím, že bychom to opravdu chtěli hrát a nebo se tím dál tolik prezentovat. Ale k tomu období to patří. Tak už je to, já nevím, třeba 12 let, když ta písnička vznikla, nebo 11 let. Strašně dlouho."

No a teď trošku jiná otázka. Předpokládám, že vaše jméno je Hláška z filmu Pulp Fiction, je to tak?

Martin: „Na to vždycky odpovídá Josef, dobře."

Dobře, mám tady ještě podotázku. Jestli to lidi ví a jestli se na to ptají, ale můžeš začít tou první otázkou.

Josef : „Lidi to podle mě ví, protože je to taková známa hláška, pravda, občas to nepochopí, ale to je jedno. A cože byla ta druhá část?"

Jestli to lidi ví a jestli se na to ptají?

Josef : „Ano, ptá se na to úplně každej."

Aha  -smích-

Josef : „A naše odpověď je taková, že... Ano, je to tak, je to z Pulp Fiction a naučili jsme se s tím žít a máme to rádi."

A má to nějaký důvod, proč se tak jmenujete? Máte ten film rádi, asi předpokládám.

Martin : „Já jsem ho teda hrozně dlouho neviděl. No, vlastně si říkám, že bych se ho někdy znova pustil, protože myslím, že je to super film.

Podle mě jsme si na začátku nemysleli, že zahrajeme víc jak jeden, dva koncerty. To bylo tehdy takový období, kdy kapely vznikaly a zase se rozpadaly. A vlastně jsme to tolik neřešili. Teď tady sedíme na Rock for People po 11 letech a furt fungujeme, což je vlastně úplně neuvěřitelný."

Díky. A teď teda mám další otázku. Na svých vystoupeních jste hráli se spoustou kapel. Je třeba nějaká, se kterou jste ještě nehráli, ale chtěli byste?

Sebastian :  „Moc bychom si přáli zahrát s kapelou Balthazar."

Martin : Určitě s Balthazar bych si hrozně rád zahrál nebo s Warhausem. Taky to jsou naše oblíbené kapely. Je toho spoustu. My posloucháme strašně moc věcí. Největší zábava je potkávat ty lidi osobně, kteří tvoří hudbu, kterou má člověk rád."

A co předkapely? Ty si vybíráte sami podle čeho?

Martin : „Vybíráme si je většinou sami, když můžeme. V Čechách je to fajn, že máme už nějaký publikum, tak občas můžeme vzít nějakou kapelu a třeba i tím na ní upozornit, což je super."

A pak se z vás třeba stávají kamarádi nebo je tam furt nějaká rivalita mezi těma kapelama? Jak to funguje?

Sebastian : „My nejsme moc soutěživí. My chceme kamarády jenom."

Tak oni se asi taky tváří, že jsou kamarádi, abyste je třeba zase vzali, že jo? -smích-

Martin : „ Já věřím tomu, že to takhle není, ta česká scéna je vlastně hrozně malá na nějakou rivalitu. Většina lidí je úplně zlatá a jsme na jedné lodi a děláme hudbu v tom našem desetimilionovém Česku, kde je to samo o sobě hodně složitý. Vlastně cítím, že je tam velká podpora ze všech stran, což je super."

Jasně chápu. A teď tady mám poslední otázku. Jaké máte jako kapela plány do budoucna? A nechystáte třeba někdo nějaký sólový projekt?

Josef : „To je důležitá otázka tady pro Sebastiana."

Sebastiane, ty chystáš sólový projekt?

Sebastian : „No já o něm zatím jenom mluvím. To je jenom taková moje...představa. Já bych chtěl někdy něco sólo udělat, ale nějak jsem se furt k tomu nedokopal."

A můžeš třeba říct co? Nebo trochu nastínit aspoň?

Sebastian : „Trochu živý DJování nebo něco takového. Nějaké hraní synthů a drum mašiny. Trošku kroucení čudlíkama.

No, tak to zní zajímavě. A je to ve fázi zatím jenom mluvení, nebo se na to reálně můžeme těšit?

Sebastian : „Mám  v šuplíku nějaký věci, ale myslím si, že v dohledný době to ještě nevypadá. I když kdo ví, třeba se k tomu dokopu."

Tak dobře, tak budeme se těšit. A díky moc za rozhovor.

ILYHB : „Taky děkujem!"