Everest: Halestorm (opět) šplhají na vrchol hudební pestrosti

Je opět divošsky výbušná! Je melodická a pestrá! Vokálně bouřlivá i romantická! O čem to zde mluvím? O našláplé nové nahrávce amerického kvarteta Halestorm, v jehož středu trůní frontwomanka Lzzy Hale, kterou si nemůžete splést s jinou ženskou vokalistkou rockovém ranku. Jméno pro novou fošnu Everest kapele nemohla vymyslet lépe. Celá deska totiž působí jako (opětovný) výstup na vrchol rock(metal)ové dynamiky a živočišného rockového hájemství. 

Už od otevíráku Fallen Star, kde zazní piano a variabilita nálad v hudebních pasážích i Lzzyna zpěvu, jede kapela na plné pecky, aniž by však podléhala trendovitému střídání rychlosti a pomalosti za sebou jdoucích písní. Titulní track Everest už kapela avizovala před pár měsíci; jde o silnou a pomalou skladbu, která nechává vyniknout táhlé výšky vokalistky, což je jeden z nejsilnějších aspektů a poznávacích prvků Halestorm. 

   

Není to nadupaný speed track, ale hutný a zvukově mocný baladický kus, ve kterém postupně kapela buduje dramaturgii, Lzzy zdánlivě zlověstným hlasem frázuje, aby na to přešla do chytlavého refrénu plného emocí. Skladbu provází výtečné sólo kytaristy Joe Hottingera a skutečně hitový závěr se společnými vokály. A jeho kytara je ladně slyšet i na začátku třetí písně Shiver která překvapivě začíná jako „další" balada, s tklivým Lzzyným vokálem, který se ale rozvíjí do všech stran a tónů, že jen užasnu, kde opět Lzzy a spol. berou tolik nové inspirace. Ona ale už prý existovala. Podle dostupných zdrojů měla kapela spoustu starého materiálu, se kterým ve studiu „jen" nově pracovala. Čert vem nové přístupy, tady prostě fungují všechny prvky a barevné nápady kytar, klidných vsuvek i vykřičených slok, protože se mísí do parádního zvukového koláče, na kterém můžete hodovat bez přestání. Zatímco se poslední dvě desky zaměřovaly na rychlost, tvrdost a (často) na (zbytečně) přebujelou agresivitu, na Everest zní kapela jak drsně, tak něžně, (možná překvapivě) hodně rozkošatěle, ale zároveň organicky, a uvěřitelně vás zabuší do země! 

 

Slyšte totiž až bluesový kousek Like A Woman Can, který rozdmýchá pořádné hormony všem zástupkyním něžného pohlaví. Lzzy směle konkuruje královně blues-rockové dračici Beth Hart. Ve skladbě perfektně vyniknou i bicí Lzzyho bratra Joela, který svou energii beze zbytku zužitkoval i v dalším, tentokrát už nařezovitém hitu Rain Your Blood On Me. Stadiónový potlesk bude v tomhle vydařeném kousku samozřejmostí, jako bych slyšel 80kové vytleskávaní hymnických rockových šlágrů. Přitom však Halestorm nesklouznou do patosu a v druhé části nasadí až speedmetalovou jízdu s doprovodným sólováním. 

Nádherně procítěný úvod Darkness Always Wins, kde Lzzy pěje pouze za doprovodu piana, střídá baladický rozjezd s bicími a probouzející se kytarou. Je to znovu mocný pomaláč, kde znějí zvony a duní rytmus něčeho velkého, přesahujícího. Lzzy nešetří svůj hlavní ani doprovodný vokál, který podmalovává nádherným sólem strunobijec Joe. Skladba je podpořená epickým videoklipem. I když nechci, aby temnota v životě vítězila, hudební složka je tady na jedničku! 

Halestorm umí pomalejší epické skladby stejně jako rychlé nářezy. Jako by se tímto albem vrátili k mnohovrstevnatosti a pestrosti své úspěšné desky Into the Wild Life, která bylo plná změn a nálad. Watch out je pak typický příklad agresivního tracku, kde Lzzy vyřvává hlasivky až do extrému. Nu-metalové pasáže se střídají s melodickými a do nich opět skvěle zapadne intenzivně pojaté sólo. Stejně tak song Killing, kde zbustrovaný zvuk ženou dopředu nemilosrdné bicí a zrychlený vokál. Kdepak, tady naopak Lzzy nechce zapomenout na syrové a nabušené songy z alb Back from the Dead a Vicious, jen je na nové desce s kolegy uchopila po svém. 

A přicházejí další těžkotonážní skladby ve středním tempu, se spoustou melodických vložek. Ze Lzzyniho vokálu opět tryskají uvěřitelné emoce, které společně s masivně nazvučenými kytarovými riffy střílejí na nepřipraveného fandu osobitou energii. Tohle je případ předposlední písně I Gave You Everything. V Gather the Lambs, která jí mnohem dříve předchází, opět exceluje kytarista Joe. Jeho nástroj jako by na této desce explodoval do kreativních záhybů, kterých se nikdo nemůže nabažit. V závěrečném zvukově pozitivním kousku How Will You Remember Me? zní jeho sólo jako esence strunných vibrací a zvuků, které vyluzovala kytarová hra Crisse Olivy ze Savatage, legendárních floridských heavy metalistů. 

Kapela funguje jako harmonický celek, a to i se všemi aranžemi. Masivní závěr skladby Killing hovoří za vše!