Pražský výběr – dobrý výběr. Holešovice i myši tancovaly.

Půl hodiny před začátkem se plocha Areálu 7 v pražských Holešovicích postupně zaplňuje. Včera tady bylo 4,5tis lidí a pomalu se nedalo hnout, jak to asi bude vypadat dneska? Žádné zdlouhavé čekání. Téměř na čas se objevuje Iva Pazderková před plachtou a uvádí koncert Výběru svým typickým stand-up výstupem. Včetně fingovaného pádu z reprobedny před pódiem, který vypadal vteřinku opravdu dramaticky. Překvapivě padá plachta, Výběr hraje z playbacku, Iva doprovází pěvecky i komediálně s komentáři - jak jinak. Na scéně je kompletní kapela, ale jen jako karťáci ve 2D. Iva s nimi rozmlouvá a snaží se je rozhýbat. Přirozeně marně. Je to úlet balancující na tenké hranici humoru a trapnosti, přičemž přesně tohle k Výběru patří.   

Po první písni přichází Michael Kocáb a snaží se v rámci připravené role Ivu z podia vystrnadit. Je to ale marná snaha, stejně jako kdybyste chtěli zastavit divokou řeku. Přichází postupně i ostatní členové a další song už hraje kapela a zvuk nabírá na objemu i šťávě. Komika je fajn ale na divácích je přeci jen malinko znát, že muzika je to hlavní, kvůli čemu přišli. Na podiu je tedy kapela chvíli hned dvakrát jednou jako kartonové figury a podruhé konečně naživo v klasické sestavě Kocáb, Pavlíček, Čok, Kryšpín a samozřejmě Hrubeš na perkuse a samply obstarává DJ Roxtar. Setu vévodí ty nejznámější pecky Václavák, Olda, Hrabě X… atd.  

Publikum songy zná a pro případ, že by starší generace měla problém z pamětí je na podiu i pro diváka čtecí zařízení. Vizuálně kapela podium vylepšila obřím zvětšovacím sklem a u Viléma nechybí drůbeží kamarádka, která jakoby levitovala před mikrofonním stojanem. Ropotámo se zjevuje hned po několika písních s pytlem peněz. S Ivou si dávají dueto. Na úvodní sampl "prachy jenom prachy” přichází host, publikem nadšeně vítaný Ondřej Soukup. S Michaelem se vřele vítají a pokud byly nějaké křivdy v minulosti, tak teď nikdo nepochybuje o tom, že je dávno zametl čas. Iva se vrací a její výstup "…furt jenom leštíš cibule!” na úvod duetu s Michaelem dokonale zapadá a stejně tak její zpěv. Ta trocha afektu právě sem perfektně sedí. Zdá se, že frontmana místy Iva i odbourává a je fajn, že dobrá nálada je i na podiu, je to nakažlivé.   

Asi v polovině koncertu se připojí další host, který zůstává s kytarou a místy za klávesami až do finále. Není jím nikdo menší než Steven Mercurio, americký dirigent a skladatel, který je zároveň od roku 2019 šéfdirigentem Českého národního symfonického orchestru v Praze. Michael představuje publiku jeho zásadní úspěchy a zakončuje "… Steven krom toho všeho trpí zvláštní úchylkou hrát s Pražským výběrem” - jak typicky výběrovské! Díky umělé inteligenci jsme si mohli poslechnout i pozměněný Jakešův projev. Krátce na to na něj navázal ze samplů i Babišův hlas, který by také rád znovu něco zakazoval. Politickou angažovanost Michaelovi nelze mít za zlé, udělal toho moc a nebojí se dát najevo hlasitě i svůj aktuální postoj k politice dnešního Ruska a nazvat Putina tyranem a vrahem. S tím že na jeho zločiny by se kulturní národ prostě neměl jen dívat. Na scénu ve finále při písni Zubatá vbíhá i smrtka, aby za svého divokého křepčení připomněla, že všechno je jen dočasné.   

O přídavek se postarala trojice Kryšpín, Hrubeš na bicí a perkuse a DJ Roxtar mistrovsky ovládal samply. A nakonec všichni myši tancovaly a šlus. Žádné čekání ani prostoje, žádná hluchá místa. Prostě show, propracovaný setlist nabitý muzikou a skvěle zahraný jak jinak než na profesionální úrovni, odsýpá to, riffy střídají rytmy a má to pořád energii i humor. Má to vtip a má to říz a pořad to funguje, držme kapele i sobě palce, ať to takhle Pražskému výběru vydrží ještě dlouho.

Autor textu a fotografií: Lukáš Vondra