Nezapomenutelný zážitek s japonským metalem

Letos jsem si řekla, že zkusím poznat nějaký ten metal. A proč nezačít hned tím japonským, že. Když jsem skupinu Esprit d’Air slyšela poprvé, říkala jsem si, že ta ženská zpívá fakt dobře. Ok, potom přišlo vystřízlivění, protože zpěvák Kai sice taky zpívá žensky znějící vokály v kapele The Sisters of Mercy a má dlouhé vlasy, ale ženská teda fakt není.

Turné kapely se od jiných liší tím, že nemají předkapelu, ale sami na každém vystoupení předvádějí dva sety. V tom prvním hráli novější písně a také ty, co budou na ještě nevydaném albu Aeons. Některé z nich fanoušci naživo slyšeli vůbec poprvé. Album by mělo vyjít letos a všichni ho jistě netrpělivě vyhlíží.

V druhém setu po přestávce zazněly spíše starší písničky, ale neméně známé jako ty nové. Kapela hrála v Česku poprvé, ale dorazilo opravdu hodně jejich fanoušků, bylo vidět, že songy znají, některé fanynky dokonce přišly s líčením ve stylu zpěváka Kaie. Rock Café není velký klub a v prvním setu se tam ještě dalo pohybovat, ale ve druhém už bylo úplně plno.

Mohli jsme slyšet písničky v japonštině i v angličtině. Já osobně preferuji japonštinu, je to melodický jazyk a ke stylu hudby, jaký kapela hraje se vyloženě hodí a odlišuje je. Zpěvák Kai byl moc milý, komunikoval s publikem, dokonce zkoušel i nějaká slova v češtině. Fanoušci mu to vraceli a na oplátku zazněla slova v japonštině.

Střídavě mu byla nošena a odebíraná kytara a v těch písních, kde na ni hrál, ukázal, že se strunami to opravdu umí, stejně jako se svým hlasem. V rychlých pasážích zněl mocnou silou, v pomalých tklivě naléhavě, ale pokaždé s plným nasazením.

Je to osobnost, která dokáže strhnout davy, stačilo mu mávnout rukou a už všichni mávali, nebo tleskali na povel. Bylo dojemné, že při konečném představování kapely nezapomněl ani na zvukaře, nebo osvětlovače. Když řekl, že je to pro něj speciální noc a že nemůže být šťastnější, tak jsme mu to i věřili. A když se loučil slovy „See you next time", všichni jsme si přáli, ať je to brzy…