Druhý den na Valníku. Únava pankáčům rozhodně nehrozí.

První den Valníku, pátek 22. srpna, probíhal ve znamení vstřícnosti, tolerance, svobody, poga a radosti. Divoká a spontánní oslava radostí života, která pokračovala i ve stanovém městečku. Když k ránu dozněly písně v lidovém podání především E!E a Totáčů, právě se probouzela jiná parta, aby úspěšně navázala. A na podobných akcích si můžete být jistí, že je tomu tak pravidelně ve stanu vedle vás. Ale kdo s tím nepočítá a chtěl by se vyspat, měl by jezdit na folkové festivaly. Prostě jedněm se ještě nechtělo spát a druzí nemohli dospat.   

Město Slaný přijímá pankáče tolerantně, dokonce by se dalo říct vstřícně. Asi si už obyvatelé zvykli, a tak nikoho nepřekvapily mátohy, které ráno povlávaly příjemným městem, snídaly před Lidlem a hlavně hledaly otevřené hospody, kde by mohly vyléčit svoji kocovinu. A těch je ve Slaném poměrně dost, takže zahrádky rozsvítila číra a ovládlo vzpomínání, často marné, co kdo včera dělal. V klidu a míru. Opět jeden všeříkající detail. Když návštěvník Valníku zapomněl v Antošově Krčmě mobil, na koncertě kapely Dilemma In Cinema už ho všudypřítomný Sváťa vyhlašoval.   

Hudební produkce začínala v letním kině už v 10 hodin, kdy se představili punkoví veteráni Inkoust pana Broučka. Následovala poppunková kapela M3TA. Možná i vzhledem k tomu, že pochází ze Třebíze u Slaného, přilákali mladí muzikanti svojí energickou hudbou pod pódium první fanoušky. Mnohem více jich však přiběhlo na Duklu Vozovnu, která poněkud stereotypní kytarový punk rozsvítila harmonikou. Jasně dokázala, že každý jiný nástroj muziku posune a dodá jí šťávu. Skupina hrála veselé i posmutnělé, v každém případě však melodické a roztančené písničky. Návštěvníci se začali chytat, Pardubice osvěžily Slaný.   

Ve 14 hodin s nástupem bratislavské kapely RozpoR vypuklo peklo. Slovenští chalani se toho rozhodně nebáli a spustili ohromnou show. Našlapaná, nabušená muzika, všichni hráli a zpívali jako o život, tvrdý rock s přesahy do hardcore a punku. Zpěvák Fabko jako smyslů zbavený bušil do dvou červených železných barelů (jeden s nápisem Fuck Putin, druhý se znakem anarchismu) nejprve tyčí, ke konci pak už i rýčem. Kytarista se válel pod pódiem, které ovládly dvě vlajky, první Ukrajiny a druhá s nápisem Antifašistická akce, které jednoznačně vymezily postoj kapely. Zpěvák zapaloval jednu světlici za druhou a dokonce s nimi v ústech i zpíval. Úžasný, magický, strhující zážitek, nakažlivá energie. A i když na Valníku hráli zručnější muzikanti propracovanější hudbu, tohle mělo něco navíc, RozpoR je pro mě králem Valníku. A Slováci jsou vůbec výborní, když jsem potkal Fabka a chválil jejich set, v přátelském duchu namítl, zda nejsem najeb…   

Syrový a ostrý punk vrátila do Slaného legendární formace N.V.Ú., která v různých sestavách hraje od konce 80. let. Prolétla základy celého svého repertoáru, došlo i na skladby z nového alba a hodně upravené coververze Tří křížů a ústřední písně filmu Dobří holubi se vracejí. První sobotní pogo a stage dive. Melodičtější, relativně klidnější hudbu předvedli Dilemma In Cinema, kapela kytaristy Totálního nasazení Pavla Pešaty (P.P. Cvok). 

V pankáčské komunitě nesmírně populární Vision Days vrátili na pódium harmoniku a také nakažlivou energii. Fanoušci začali pogovat s první písničkou a vůbec nic na tom nezměnil vydatný liják. Právě naopak, trika šla po vzoru zpěváka dolů, číra poklesla a vesele se skotačilo v přívalech vody. Skupina hrála výhradně rychlé, taneční písně, které měly u návštěvníků bezprostřední odezvu. Strašná pohoda, všichni si ji užívali, takhle má punková veselice vypadat. Po nářezu muzikantů z Brněnce mírné zklidnění nabídly Staré pušky. Sice také zahrály několik punkových vypalovaček, ale došlo i na folk či pomalejší styly.   

U punkových kapel je fajn, že jim na nazvučení stačí 10, maximálně 15 minut. To početná banda Fast Food Orchestra potřebovala na přípravu času více, což se rozhodně vyplatilo. Do té doby strohá stage se proměnila v mexickou scenérii, do níž zapadaly různé exotické rekvizity i oblečení muzikantů. Skvěle šlapající kapela rozjela velkou hudební i vizuální show. Do posledního detailu sladěnou, sehranou, plnou ska, reggae, popu, ale logicky i latiny. Během celého setu se nedrželi pouze Mexika, ale zavítali i do Čech a nechyběl ani čerstvý singl Všechno smáznout. Letní pohoda na ochlazujícím se festivalu.   

Stylová změna pokračovala tygry v černých kalhotách a bílých košilích, které si omotala kolem prstu sexy zpěvačka Laura (Lucie Bakešová). Omotala si i publikum, které skákalo a tancovalo na funky a soulové hity Žár trvá, Nebudeme, Síla v nás, Bezcenná slova, Nemůžu bejt spokojenej nebo Dokud budu. Nepunkový set navázal Yo Yo Bandem, sedmičkou nesmírně zkušených a invenčních muzikantů, z níž šla pohoda a klid. Jak jsem psal včera, bylo úsměvné sledovat, jak si rozjaření mladíci notovali letité, poměrně dlouhé a nikam nespěchající šlágry, které pravděpodobně znají od svých rodičů. Band zahájil ironickou písní Jo, já jsem srab a pak přehrál slavné skladby typu Kladno, Rybitví, Jedem do Afriky, Karviná, Havana nebo rozlučkového Gejzu. Vzájemně obohacující zážitek.   

Závěr festivalu už zase patřil klasickému punku. Nejprve SPS, kteří opět rozvášnili fanoušky hity jako Jsme v hajzlu, Adios, kamarádi pankáči či Máma. Skvěle naladěný zpěvák Zdeněk Růžička slíbil, že příští rok oslaví na Valníku šedesátiny. O závěr se postarali Nežfaleš, kteří obdivovali, že fanoušci vydrželi pařit na jejich energické písničky až do jedné hodiny. Nezničitelní. Únava se dostavila až ve stanovém městečku, kde proběhla nečekaně klidná noc. Ale možná to bylo tím, že byla poměrně mrazivá.   

26. ročník festivalu Valník se vydařil. Kino přežilo, spokojení byli návštěvníci, muzikanti a snad i organizátoři. Věřme, že nic nebude bránit tomu, abychom se příští rok ve Slaném všichni opět shledali.