Druhý den festivalu Valník nás úplně odvařil…

Druhý den 25. ročníku festivalu Valník začínal opět v nesympatickou ranní desátou hodinu. Sice tolik nesvítilo sluníčko, ale vedro a dusno bylo stejně. Překvapivě bylo na značkách znatelně víc lidí, i když někteří vypadali, že jedou bez přestávky už od včera.

První kapelou byla Svoloč, také místní zástupce. Svůj styl označují jako agro punk, mně dost připomínali styl Sester, těch původních, starých. Píseň o pivu a hesla „stejně všichni chcípnem" jsou dost podobná jejich hospodskému punku. I ten hlas má zpěvák trochu podobný hlasu Fanánka. Ale bylo to fajn a slušný nakopávák a otvírák dne.

V jedenáct začala hrát kapela Žádnej stres. Tenhle ska punk s dechy a harmonikou fungoval na lidi dobře a ti už začali zas pařit. Co trochu zkazilo náladu bylo, že začalo hustě pršet. Pankáčům to moc nevadilo, mně jako majiteli fototechniky trošku jo. Pokud by pršelo déle a více, nebylo úplně vyřešeno žádné zastřešené zázemí a na kryté záchody bychom se asi všichni nevešli.

Naštěstí nepršelo dlouho a na chvíli se trochu ochladilo, takže jsme si mohli užít další kapelu a tou byla skupina Našrot. Sice pár jedinců už našrot bylo a ti si to moc hudebně neužili, ale ostatní se po dešti trousili zpět na plac. Kapela už také v minulosti na Valníku hrála a šlo jim to dobře i tentokrát. Jejich tři kytary a píseň I am Free původně od The Who se mi líbila dost.

Další přišla na řadu ústecká punk rocková kapela Houba a po nich pražští M.Z.H. Ti hrají pravidelně se Sestrami na jejich festivalech a hrají také takový podobný styl. Mě osobně baví jejich hudba i jejich povídačky mezi písničkami, umí si ze sebe udělat srandu, „my jsem kluci ze stodůlek máme pr*el ze dvou půlek", a samozřejmě zazněla i písnička Poslední gig.

Kluci v šatech zatím dnes ještě chybí, ale začali se objevovat chlapi v kiltech.

Před třetí hodinou odpolední přišel na řadu Zputnik. Na ně jsem byla hodně zvědavá, protože na Prasofestu jsme je už nestihli a jejich zpěvačka Aneta budí rozporuplné emoce. Ta naběhla plná energie v černém síťovaném poloprůhledném oblečku a předvedla tanec něco mezi kankánem a zásahem elektrickým proudem. Každopádně má výrazný řezavý hlas a její pohyby a lascivní gesta z jejího vystoupení udělají nezapomenutelný zážitek, alespoň pro pánskou část publika. Hudebně to nedokážu posoudit, ale rozhodně to stojí za to vidět.

Další z kapel, Peshata, hraje ska punk a v jejích písních se objevují různá zvířata. Zazněly písně Nevěřte žralokům nebo Mravenci. Došlo i na tančení „hada". Byli dost vtipní, jako přídavek zvolili Vole Volejovky a rozloučili se slovy „chovejte zvířata poslouchejte Peshata". Dorazila i Opička a to doslova a osobně.

Celkově mě překvapilo velké množství malých dětí na festivalu, od batolat až po mladší školáky. Dokonce pro ně u jednoho stánku byly připraveny i nějaké kreativní činnosti. Asi je třeba mladou generaci k punku vychovávat co nejdříve. Některé děti byly punkově dost vystylované. Od barevných číreček až po cvočky v malých vestičkách.

Další na řadě, kapela Vision days, a to jsou zas pořádní pankáči. Hráli řízně a dokonce vyprovokovali prvních pár odvážlivců ke Stage divingu - tedy skoku z okraje hrazení do davu. Vzhledem k uzpůsobení letního kina to jde celkem dobře, i když mezi podiem a diváky je několikametrová průrva. Což je někdy terčem vtipů, protože někteří frontmani vybízí publikum pojďte blíž, pojďte blíž a nestyďte se… což samozřejmě nejde.

Dilema in Cinema, to je další kapela v pořadí a další skupina ze Slaného. A také další kapela spolu propojená s formací Totální Nasazení. A jak se zpívá „večírek se rozjíždí", tak se fakt rozjíždí a lidi to baví dost. Slunce ale zas vysvitlo a pálí, takže začíná hra „přestěhuj si lavičku, ať unikneš sluníčku". Myslím, že to návštěvníky baví skoro stejně jako ta muzika. Pokud je ještě dvojice šikovná jako Pat a Mat, baví to i okolní přihlížející.

Následuje punková legenda N.V.Ú.. Ty asi není třeba představovat, hrají také na Valníku pravidelně. Píseň Sestro věnovali všem, co tu už s námi nemohli být…

Těsně před osmou hodinou večerní přišla na řadu kapela zakázanÝovoce. U nich nikdy nevím, které písmenko se píše malé a které velké, ale muziku hrají skvělou. Nastoupili v typických černých košilích s červenými doplňky a odehráli dobrý set plný všech svých největších hitů.

A po nich moravští Punk Floid. Příští rok slaví také 25 let jako festival Valník, tak prý snad bude i nová deska. Všichni s nimi zpívají „Na pi*u to je" a dokonce přijde na řadu i pořádný Circle pit.

A lehce před desátou večerní pro mě vrchol večera, pražská punková legenda S.P.S. Partičku kolem frontmana Zdeňka Růžičky si já letos užívám už potřetí a možná si je ještě užiju, protože na podzim vyráží na turné s Fialkama a v říjnu dorazí do Prahy do Rock Café. Zahráli všechny svoje největší hity, ten setlist je vždycky trochu pozměněný, ale klasické pecky nesmí chybět. Píseň Druhý břeh věnovali všem, co už tu nejsou, třeba Petrovi Hoškovi. Už to vypadalo, že se nerozloučí mou oblíbenou písní Adios, ale jen Stoletím chaosu, ale nakonec to kluci dali a dík za to.

Po nich zahrála ještě reggae skupina Švihadlo a punk rocková parta Volant, ale my už bohužel museli po sobotních 12 hodinách v akci říct areálu letního kina taky Adios a snad neshledanou napřesrok…