Druhý den festivalu Valník byl spalující

Start naplánovaný na desátou ráno byl pro mnohé návštěvníky příliš časný, zvlášť pro ty, kteří si předešlý den užívali až moc. Už v 10 bylo slušné teplo a na sluníčku se téměř nedalo být. Skoro celý den slunce pražilo do podia a interpreti se co chvíli chodili schovávat dozadu do stínu, aby zas hrdinně vyšli na světlo boží a do pekelného vedra.

Kapela V.V.Ú. v čele se Štěpánem Málkem, výtvarníkem, malířem, grafikem, sochařem, básníkem, pedagogem a tak dále, která sobotní program otvírala, se do toho opřela na čas. Na Valníku hráli poprvé, ale pověstné grády předvedli. Dokonce jsme mohli na chvilku vidět i Štěpánův holý zadek. Ukázali, že umí zahrát nejen v klubu, ale i rozhýbat publikum před velkým podiem, škoda, že ho bylo vzhledem k vedru a ranní hodině trochu méně. Rozloučili se Hoškovou písní Svět jsou bary a to už se tančilo. Ovšem, jak měl jeden účastník napsáno na tričku, „Pogo není tanec, pogo je euforie", tak prostě ta euforie se začala dostavovat.

Celkově byla celý den atmosféra festivalu příjemná, všude bylo dostatek místa na sezení a ležení, i ve stínu, dostatek stánků s občerstvením, mimochodem, hamburgery byly epesní, dostatek záchodů, ať už toi- toiek, nebo klasických toalet, minimum nepořádku. Dokonce bylo zajištěno i kropení vodou publika před podiem, protože teplota stoupala a nebe bylo bez mráčku.

Následovala skupina Chlat v potpaží. Ten tam opravdu neměl ten den nikdo. Tato slánská punková skupina se na scéně už nějakou dobu pohybuje a na Valníku vystoupila už v minulosti. Přišli se slovy: „Tady je vedro jak v Bibione" a předvedli velmi slušný výkon. Je škoda, že před nedávnem údajně oznámili ukončení činnosti, takže je letos návštěvníci Valníku pravděpodobně viděli naposledy.

V poledne vedro ještě zdaleka nekulminovalo a nastoupili na scénu děčínští Destroyself. Ti mají za sebou stovky koncertů u nás i v zahraničí a desítku vydaných alb. Hrají pouze ve třech a je potřeba říct, že se opticky na tom obřím podiu trochu ztráceli. Pokud dříve snad hráli skate-punk, na Valníku to byl poctivý trash dirty rock. Navzdory vedru, a tudíž menší účasti před podiem, si myslím, že se jim premiéra na festivalu povedla.

Začínalo odpoledne, teplota nepolevovala, mraky se nedostavovaly, vítr nefoukal a na mnohých lidech byla znát únava a to, že už jedou druhý den. Prostor letního kina je ideálním místem pro pořádání festivalu, když tedy pominu to propadliště mezi podiem a diváky. Hlediště je totiž uspořádáno do kruhové výseče a schodovitě se zvyšuje, takže bylo odevšad krásně vidět a zvuk se také dobře šířil do prostoru. Když chtěl člověk chvíli odpočívat ve stínu, svou oblíbenou kapelu přesto dobře slyšel. Toho stínu ale v tuhle dobu bylo opravdu nedostatek.

Následovala kapela z nedaleké Třebíze jménem M3TA. Ti hrají příjemný a melodický pop-punk a dobře zapadli do poskládaného line-upu.

Další kapelou na programu byla pražská skupina Hejtman. Podle pořadatelů nejtvrdší a nejrychlejší kapela letošního ročníku, kombinující death a rock’n’roll, hrála na festivalu letos poprvé. Návštěvníky přivítali větou: „Vítejte v pekle" a hned do nich pustili svou skladbu The Exorcist. Venku bylo opravdu pekelné vedro a díky silným kytarovým riffům to tak i znělo. Tři kytary dunící najednou v pekelně rychlém rytmu, hlavy pohazující vlasy, nejeden fanoušek či fanynka byli u vytržení.

Kapela Schodiště je legenda české rockové muziky, vznikla v roce 1983 jako Nahoru po schodišti dolů band, svůj současný název používá od roku 2005. Ve 40. roce své existence stále ukazuje, že je v nejlepší formě. Sedmičlenná pražská skupina okolo zakladatele Martina Doktora Krajíčka nastoupila tradičně v černé, kdy jen on byl oblečen v bílé košili. Chlapci hrají něco na pomezí rocku, punku, folku a ska, používají harmoniku, klarinet a saxofon a dohromady jim to ladí skvěle.

Následoval Doktor P.P... Skupina okolo Petra Pečeného nikdy nezklame. Letos jsem je mohla vidět na festivalu Tří sester v Praze a ve Slaném to bylo opět skvělé. Vtipné a ironické texty, nabitý rock’n’roll, fešácké kostýmy, ozdobné brýle a k tomu hromada vtipů od Pana Dokonalého. A dorazila i slibovaná Rock'n'Roll Zombie.

Dalším, kdo vystoupil v sobotu na Valníku, byl legendární Ivan Mládek se svým Banjo Bandem. Na festival se vrátil po sedmi letech a i přes svůj věk z něj sálala energie a sršel vtipem. Nečekala jsem takové nadšení od pankáčů, ale ti stáli namačkaní před podiem jeden na druhém, a když byla pro technické problémy na chvíli přerušená produkce, odzpívali sami skorou celou píseň Jožin z Bažin. Potom už vše pokračovalo bez chyby. Zazněly všechny známé a slavné hity včetně Jožina a Hlásné Třebáně.

Festival Valník byl krásnou přehlídkou všech možných punkových ohozů, velkých čír, síťovin, kostkovaných vzorů a černé kůže. Objevovali se i chlapi v kiltech, těm asi muselo být v tom vedru fajn, dokonce i pánové v ženských šatech.

E!E se na Valník vrátili po roční pauze, zahráli všechny svoje známé hity, ale protože poté pokračovali ještě hrát do Rakovníka, byl jejich set poněkud kratší než obvykle, což dávali někteří fanoušci chvíli hlasitě najevo. Ale jinak si je užívali, došlo i na stage diving, což vzhledem k hloubce prostoru mezi diváky a podiem byl asi ještě větší adrenalin.

Projekt Parabelum, další vystupující kapela, pražští rockoví kluci v originálních postapokalyptických kostýmech a maskách zahájili svoje vystoupení sirénou. Na Valníku vystoupili s novým zpěvákem a sklidili ovace. To se nedá popsat, to se prostě musí slyšet a vidět. Sami sebe označují jako Partu solárních elektrikářů, která se snaží hrát poctivý rokenrol. Svůj set ukončili mlhostrojem.

Začalo se stmívat, venkovní teplota klesala, ale v kotli naopak rostla. Všichni nadšeně očekávali Krucipüsk. Tahle liberecká skupina kolem Tomáše Hájíčka vystupuje na festivalu Valník pravidelně a má slušnou fanouškovskou základnu. Díky tmě vynikla i světelná show. V kotli už se pařilo na sto procent.

Poslední kapelou, kterou jsem si mohla vychutnat, byla pražská punkrocková partička Nežfaleš. Ti už také hrají s pauzami přes dvacet let a na Valníku pravidelně. Udrželi diváky v náladě a v akci, protože večer zdaleka nekončil.

Dalšími vystupujícími, kteří se opakovaně vracejí, byli pankáči z Brněnce, kapela Vision Days, po nich vystoupili po roční valníkové pauze The Fialky. A jako zavírák punkrocková parta z Pardubic, skupina Volant. Originální skvadra v policejních košilích a uniformách s frontmanem Melichem.

I když jsme nemohli zůstat až do konce, a po více než dvanácti hodinách strávených na festivalu jsme odjížděli špinaví, zválení, zpocení a spálení od sluníčka, přece jsme byli plní dojmů a nadšení ze skvělé akce. Díky.

Výborně poskládaný line-up bez zbytečných prostojů, dobrá organizace, báječná muzika. A že bylo vedro? Lepší, než kdyby pršelo!! Těšíme se napřesrok.

Více fotek v galerii.