První den jubilejního Valníku nás pořádně rozehřál…

Alice S., 18. 08. 2024

Letos už pětadvacátý ročník slánského festivalu Valník, konaný tradičně v letním kině, připadl na pátek a sobotu 16. a 17. srpna. Začátek byl v 10 hodin dopoledne a už v tu dobu bylo vedro a předpověď slibovala, že teploty vystoupají ještě výše. Já osobně ráda jezdím na české festivaly poznávat zajímavé kapely, v programu jich letos bylo 30 a ne všechny jsem znala, takže jsem byla plná očekávaní a nadšení, které mi vedro nemohlo pokazit.

Jako první, přesně v 10, začala mladá slánská kapela Rozkvěty. Sice už bylo v areálu dost lidí, ale ti byli většinou rozprostřeni u stánků a na place před podiem jich pařilo minimum. Ale kluci se líbili a věřím, že jestli se objeví třeba na nějakém dalším ročníku v pozdější hodinu, určitě na ně zapaří víc lidí, ten potenciál tam je. Kapela prý pracuje na nové desce, tak se nechme překvapit.

Další hudební skupina v pořadí Nízká úroveň už v minulosti na Valníku hrála. Styl by se dal nazvat ska-punk s prvky country. Před podiem už pomalu začíná módní přehlídka kostkovaného oblečení, barevných čír, holek s pestrobarevnými vlasy a dorazili i kluci v šatech jako loni.

Dalším zástupcem mladé generace byli chlapci z kapely Wotazník, kteří podle svých slov hrají rokenrol na čtyři. Raz, dva, tři, čtyři. Přišli, rozhodili konfety a opřeli se do toho. Na Valníku už hráli v minulosti, my jsme je mohli vidět loni v Rock Café společně s Koblížky a Zakázaným Ovocem. Hrají tvrdší punk rock, song Kretén měl úspěch, mohli jste si koupit i tričko „nebuď kretén". Zpěvák Ludva má charismatický hlas a příjemný projev. Druhý zpěvák a klávesista Rob zaujal svými dlouhými dredy, kterými velmi výrazně pohazoval při tanci.

Potom se trochu přitvrdilo… Nastoupila pražská skupina Just War. Na Valníku hráli poprvé. Ohlásili se stylem, že přijeli z Prahy, aby se dostalo na lidi, co mají špatný vkus a špatný sluch. Zpěvák měl výrazný chraplavý hlas a lidem se to líbilo. Musím ale zmínit, že už bylo po poledni a panovalo pekelné vedro a dusno. Návštěníci se snažili přesouvat po areálu a hledat alespoň kousky stínu, ale i tam bylo nedýchatelno.

Dalším zástupcem v punkovém bloku byla kapela Švindl. Do programu celkem dobře zapadla, mě osobně ale ničím speciálním neoslovila. Na Valníku také už v minulosti hráli a bylo vidět, že své fanoušky tu měli i letos. V půl třetí přišla na řadu kapela SnaD. Opět zástupce punku, mě osobně bavilo, že hrají na tři kytary, je to prostě hned lepší zvuk.

„And Now for Something Completely Different" jak by řekli klasici Monty Python, v půl čtvrté přišel na řadu řádný Hard Core. Konfront je česko-slovenská kapela aktuálně sídlící v Praze, a i přes stále sílící vedro to zpěvák Cronos do publika pořádně posílal. Řízná muzika a texty na aktuální témata, to je prostě Konfront.

Potom už přišlo odlehčení, ne v podobě ochlazení, ale kapely Covers for Lovers. Ti na Valníku vystupují pravidelně, jejich bubeník Aleš je jedním ze spoluorganizátorů festivalu. Hrají vlastní písně i převzaté covery, je to taková radostná letní muzika, pop punk šmrnclý rockem, zahráli svoji klasiku, např. Nevzdávej nebo píseň Letní. I přes opravdu letní počasí na ně pařilo dost lidí.

Dav před podiem se ještě rozrostl na další kapelu, kterou byli Deratizéři. Šestičlenná kapela nastoupila v červených tričkách a jejich odlehčený styl hudby i jednoduché texty se lidem dost líbily. Skupina je projekt Sváti z Totálního nasazení a funguje už víc než dvacet let. Šmrnc tomu dodávaly tři zpěvačky, které tvořily dechovou sekci. Sváťa byl ve svém živlu a deklamoval před každou písní. V publiku ubylo pankáčů a přibylo dětí, přece jenom písničky o zvířátkách nejsou asi pro každého, i když pohádky mohou mít rádi i dospělí. Píseň Kočka si s nimi přišel zazpívat i Honza Pokorný alias Pokáč, který vystupoval hned po nich.

Jak jsem již zmínila, v půl šesté přišel na podium Pokáč. Pro mnohé kontroverzní postava letošního festivalu, mnozí byli na pochybách, zda se tam hodí, ale on dokázal, že umí zaujmout. Nastoupil v tričku kapely Totální Nasazení, pravděpodobně jako důkaz podpory organizátorů i samotného města Slaný, protože sám tady kdysi studoval gymnázium. Doprovázel se na kytaru a ukulele, na hlavně ty krátké písně, jak je nazval minisongy. Po Deratizérech stylově pěkně navázal, zazněly jeho populární písničky třeba Rodinný typ, Porno, nebo V lese. Známé rychlé písně dokázaly strhnout dav, pomalejší písně k zamyšlení už tolik úspěchu neměly. To, že i přes svoji slávu je pohodový a skromný, dokázal tím, že se po koncertě trpělivě fotil se všemi fanoušky co o to stáli, a že jich nakonec nebylo úplně málo.

V půl osmé klasika festivalu Valník, Totální Nasazení. Místní kapela je tady u lidí velmi oblíbená, plac se zaplnil a statické publikum se změnilo v tančící dav. Balkánská, Činčila nebo Černobílý svět jsou prostě hitovky, které všichni znají, Sváťa byl vtipný a bavil publikum, vůbec na něm nebylo znát, že už má jeden set za sebou.

Další na řadu přišla kapela 100 zvířat. Možná bych měla napsat 99 zvířat, protože loni zemřel frontman a hlavní výrazná postava kapely Honza Kalina. Ostatní táhnou káru dál, náhradní zpěvák Míra Barabáš se snaží, ale pro mě osobně to prostě není ono, a Honza mi tam chybí. Ale hráli skvěle, ladilo jim to, zahráli moji oblíbenou Alice se dala na pití a další známé hity, byla to úžasná show, a protože se setmělo, i se světelnými efekty. Ale prostě tam ta nostalgie ve mně byla, i proto, že jsem je loni fotila ještě v plné sestavě…

Vzhledem k tomu, že jsme měli za sebou dvanáct hodin vedra, jsme se rozhodli první večer trochu předčasně ukončit, abychom měli dost sil i na druhý den, kdy předpověď slibovala stejně teploučko.