Jeviště snů aneb Donor-ští rytíři opět udeřili v boji za svobodu!

Živý důkaz, že kvalitní česká speed/powermetalová scéna nespí, předvádějí s neskrývanou grácií na čerstvé novince valašští Donor. Už dlouho jsem neslyšel tak energický, čistokrevný a melodický powermetal – samozřejmě se vší úctou k poslednímu albu švédských Majestica a k připravované novince legendárních Helloween –, který vyloženě zvedá adrenalin v žilách, když si to dáte do auta anebo pořádně nastavíte v kvalitním headsetu. Jen v něm totiž uslyšíte tolik vyšperkovaných hudebních kudrlinek, které koření jinak precizní melodický a do puntíku kompozičně promyšlený metalový kvapík. A není to definitivně bezbřehá vykrádačka finských Stratovarius, ke kterým některé linky a pasáže hodně ukazují! 

 

Pominu-li odlehčené a výpravně působící intro, tak Donor-ská parta nasadí od druhé Amnesia skladby špičkovou metalickou rychlojízdu, a nepřipravený posluchač jen žasne! Tématiku Krysího krále se dotýká středně tempová a průzračně melodická třetí skladba, kde se zajímavě střídají sbory, klávesové aranže i sólové party obou kytarobijců. 

Pak přijde náladotvorné překvapení v podobě krásně vystavěné pomalejší balady Dlaně, kterou uprostřed protká perlivé sólo; nečekaně zařazení dětské sborů i houslí v závěru, je šlehačkou a druhým vrcholem nahrávky. Nádherná věc, která by naživo se všemi aranžemi musela dopadnout grandiózně! 

 

Jenže hned další pecka Bojovníci Boží hodí svébytný feeling nahrávky do pompézních oslavných ód, ještě že sehraná parta nezapomíná na úderné riffy a precizní sóla. Jak Míša Banovský, tak Míra Husek zaslouží silnou pochvalu za vynikající kytarovou spolupráci. Jejich riffo-souhra je v téhle pecce opravdu ukázková. Tohle je jasná revoluční hymna! 

Stejně tak v (tematicky opačném) hitu Válka se nezmění, kde se organicky střídají nejrůznější aranže včetně jemných folkových elementů typických pro kultovní italské cinematiky Rhapsody of Fire. 

Slyšte závěrečný sborový refrén, který si osobně představuji, že zapějeme, jestli nás, kdy napadne neznámý nepřítel! Epické dobrodružství s Donor vrcholí v závěrečných dvou písních. Svět za obzorem (konečně) naplno vyzdvihává do výšek sólový zpěv Jožky Fritschky, který nad masivní bicí kanonádou Romana Mužikovského vytváří z tohoto kousku opravdu skvělý hudební zážitek. A ještě navrch opět ty sólíčka! 

 

Donor-ské metalové divadlo graduje v závěrečné osmiminutovce Derniéra, která je svým textovým zaměřením dokonale symbolická. Že bych zaslechl ozvěny ikonických floridských powermetalistů Iced Earth z raného 90kového období? Ne, to jen zrníčko v celé malebné hudební mozaice. 

Jeviště snů je v každém ohledu vynikající hudební deska, která ve svém žánru překonává veškerou česko-moravskou melody metalovou produkci a já nyní za HK upřímně přeji ambiciózní kapele moře živého hraní včetně úspěšného přijetí nahrávky na evropském kolbišti!

Autor textu: David Frei