Machine Gun Kelly na Rock for People udělal jen to, co musel

Když byl Machine Gun Kelly oznámený jako jeden z headlinerů pro festival v roce 2020, mnohým spadla brada. Fakt, že ho organizátoři přesvědčili, aby dostál svého slova a opravdu přijel, beru jako velký úspěch. Rapper, zpěvák, kytarista a herec, vlastním jménem Colson Baker, si pozici headlinera zasloužil. O tom žádná. Jestli si však koncert alespoň trochu užil, o tom se dá polemizovat. Tak se do toho pustíme.

V prvé řadě je potřeba říct, že od jeho potvrzení v roce 2019 se stala spousta věcí. Nemám na mysli pandemii ani válku na Ukrajině, ale spíše status Machine Gun Kellyho jako umělce. Především vydal velmi povedená a ceněná alba „Tickets to My Downfall” a „Mainstream Sellout”, přičemž zejména to druhé jej dostalo opravdu vysoko. Obě alba produkoval Travis Barker a z rappera se najednou stal pankáč. A zatraceně dobrý pankáč, nutno podotknout. Toto budiž důvodem, proč mu patřila hlavní pozice druhého dne festivalu, která byla mnohokrát zpochybňovaná. Tou mnohem zásadnější událostí byl (a patrně stále je) vztah s Megan Fox. Nebudu si tu hrát na bulvár, ale jen chci podotknout, že ačkoliv je Machine Gun Kelly velmi dobrý muzikant a zpěvák, jeho masivní vystavení americkému bulváru, kde si dle všeho velmi dobře hoví, má svoje příkoří. Jdeme dál.

Bylo skvělé, že na Rock for People odehrál většinu právě z aktuální desky „Mainstream Sellout”. Jeho show tak byla velmi rocková, plná skvělých kytarových melodií a chytlavých refrénů. Zároveň bylo skvělé vidět, že jeho kapelu ten koncert baví. Ať už to byla kytaristka Sophie Lloyd nebo kytarista Justin Lyons, kteří z koncertu udělali show, a nebo bubeník JP Cappelletty. Ten vystoupil s maskou jako dělanou pro film Mad Max a byl zkrátka super. Byl bych radši, kdyby přijel Travis Barker? Samozřejmě, ale to bychom chtěli moc. No a MGK? Odzpíval si svoje, někdy hůře a někdy lépe. Odehrál to, co musel a když se mu nechtělo, tak prostě nehrál.

Tak, a teď ten hlavní kámen úrazu. Proč jsem zmiňoval ten americký bulvár? Machine Gun Kelly je už nějaký ten rok zkrátka hollywoodskou hvězdou. V posledních letech je už spíše hercem, než muzikantem a jeho extempore a vystupování jsme asi nějakým způsobem zaznamenali všichni. Když se stane, že interpretovo ego je větší, než kterákoliv kapela na světě, tak zkrátka nemůže odehrát koncert, ze kterého budou lidé nadšení. MGK dával jasně najevo, že vystupování na Rock for People, potažmo vystupování kdekoliv, je pod jeho úroveň a když naprosto suše pronesl, že jeho dvacet hodin v Praze bylo "docela v pohodě” a že má Česko rád, nemohla mu to věřit ani ta největší naivka. Jeho proslovy mezi písněmi byly neuvěřitelně falešné, a průpovídky o tom, že se mu v jeho kalhotech špatně chodí na malou nebo že bychom měli hrát rock i pro mimozemšťany, byly prostě úplně mimo. Ano, byl se jednou podívat pod pódium k divákům v první řadě, což bylo sympatické, ale ruce a pokusy o selfíčka odháněl jako komáry. Největší radost za celý koncert měl z toho, že mu během pauzy nevyhasla cigareta.

Co se týče čistě té hudební stránky, tak koncert za notné podpory kapely zahrál dobře. Bylo to přes dvacet skladeb, ačkoliv většina z nich nepřesahuje tři minuty, jak se na správný punk rock sluší a patří. Jeho aktuální tvorba je bezesporu ovlivněná klasickým punk rockem nultých let (poměrně logicky) a věci jako „Tickets To My Downfall”, „Maybe”, „Make Up Sex”, „Drunk Face”, „Forget Me Too” nebo „5150” znějí skvěle. Ty popovější, případně rapovější věci jako „Papercuts” nebo „Ay!” jsou rovněž svěží a plné energie, kterou ale MGK na Rock for People prostě nepřivezl. Což je určitě škoda, protože ten koncert mohl mít mnohem větší šťávu a ve finále i mnohem pozitivnější dopad.

Machine Gun Kelly v Hradci Králové zkrátka odehrál to, co absolutně musel. Jeho repertoár je zajímavý a tvorba kvalitní, ale celkový dojem z koncertu výrazně kazil jeho přístup. Celou dobu se tvářil jako kakabus a vůbec nezkrýval, jak nad námi pohrdá. Na samotný závěr jen ledabyle mávnul rukou na rozloučenou a místo poslední skladby pustil singl „Pressure” na plátno za pódiem. Tu skladbu sice naživo zahrál v úvodu koncertu, ale už se mu prostě nechtělo koncert řádně dokončit, i když měl ještě dobrých dvacet minut ze svého setu. Byli jsme svědky koncertu hollywoodské hvězdičky, jež si jezdí přivydělávat na koncerty, které ji vyloženě obtěžují. Koncert byl zahraný dobře, ale show dělali jiní a o žádném nadšení nebo alespoň pokoře k fanouškům se nedá vůbec mluvit. V mnohém to připomínalo loňské vystoupení Fall Out Boy. Tak už to zkrátka se slavnými asi někdý bývá.