Bring Me the Horizon přijeli na Rock for People s reprízou předloňského pořadu

Pátečnímu večeru nasadili korunu britští Bring Me the Horizon. Třetí headliner letošního ročníku se zde už musí cítit jako doma, jelikož zde odehráli třetí show za posledních sedm let (včetně covidové pauzy). Jejich popularita však, zdá se, nemá konce a i letos jsem zaznamenal mnoho hlasů, které je považují za jeden z hlavních důvodů letošní návštěvy. Spoustu lidí je zde ale viděla před dvěma lety, potažmo ještě o rok dříve v Praze. V mezičase si kapela dopřála krátkou pauzu a letošní koncerty absolvovala bez nového materiálu. Přišli tedy s něčím novým?

Nepřišli. Kdybych zkopíroval reportáž z roku 2024, stačilo by mi udělat jen několik drobných úprav co se týče setlistu. Pakliže rozdíly mezi vystoupením v roce 2019 a v roce 2024 byly úplně ve všem, rozdílů mezi vystoupením v roce 2026 a v roce 2024 je absolutní minimum. Otázkou je, zda je to úplně nutné. Letošním publikum nebylo stejné jako to předloňské a je dobře, že tuto produkci mohli spatřit i nový diváci nejen na festivalu Rock for People. Bring Me the Horizon od desky „Post Human: Nex Gen” nevydali prakticky nic nového, tedy kromě loňské „Lo-files”, která je mimochodem skvělá, a vydali se na turné se stejnou pódiovou show, stejným konceptem a z velké části i stejným setlistem.

No, ale nechejte si ujít takové jméno, když je k dispozici, že ano? Bring Me the Horizon je stále jméno, které budí obrovskou pozornost a to i bez nového materiálu. Čekalo na nás tedy pódium vyzdobené jako interiér kostela a agentka E.V.E., která nás koncertem provázela. Nejprve vyzvala publikum ke zkonzumování všech drog, prohledala naplněný areál, kde zatím nenašla žádné aktivní moshpity a uvítala nás na posledním koncertě našeho života. Zůstaly české titulky a také konečné rozuzlení příběhu. Příběh z hlavy Olivera Sykese a dalších samozřejmě neztrácí na aktuálnosti. Celý koncept a pódiový setup musel dát obrovskou práci a tak by byla škoda jej po dvou letech zahodit. Zvláště pak, když nic nového zatím není.

Kapela takto odehrála necelou stovku koncertů a letos v něm už „Post Human” desky nehrají hlavní roli. Větší porci dostaly „That's the Spirit” a „Sempiternal”, zatímco z „Amo” vybrali zase jen jednu a zase to byla „Mantra”. Pánové mají 5 desek, ze kterých mohou vybírat a ačkoliv je jasné, že některé skladby se budou opakovat, nějaký manévrovací prostor tam mají (první tři desky Bring Me the Horizon prosím ignorujte). Pakliže se k více experimentální desce „Amo” nechtějí vracet, pak si to sami dělají složitější. Tak tedy. Zahráli o dvě skladby méně, přidali třeba „Follow You” a „Happy Song”, chyběly „Obey” nebo „Parasite Eve”. Absence „LosT” je trestuhodná, ale chápu, změna je život. Při „Shadow Moses” na pódium nepřinesl světlici, ale při „Drown” opět vyrazil mezi diváky v první řadě. Nejvíce tentokrát šlahaly plameny při skladbě „AmEN’” a tři tancující vlčice v průběhu skladby „Kingslayer” znovu symbolizovaly děvčata z Babymetal. Šlo opravdu jen o drobounké rozdíly a vychytávky, které třeba Oli už dělat nechtěl.

Zároveň se mi zdálo, že navzdory loňské naordinované pauze se Sykes znovu tolik nesnaží. Některé pasáže vynechal nebo vypustil pro diváky, jindy growly a screamy jen lehce zašeptal. Formu má přitom skvělou, a spíše než nezájmu bych to připisoval obecné únavě. Jinak ale opět působil velmi přátelsky. Jeho poznámka o největším publiku pro které kdy hrál byla roztomilá, když si uvědomíme, že zrovna přijeli z dvou set tisícového Sonic Temple festivalu. Tohle je nutné brát s rezervou, ale bylo to milé. Stejně tak jako jeho gesto před skladbou „Antivist”, kdy na pódium pozval fanynku Alici, aby si s ním zazpívala. Stejně jako před dvěma lety na stejném místě a podobně jako včera Limp Bizkit. Takové věci neomrzí.

Bring Me the Horizon odehráli skvělý koncert. Profesionálně, poutavě, přátelsky. Co na tom, že byl stejný jako posledně? Těžko říct kdy, a zda se dočkáme nového materiálu od této čtveřice. Už vůbec si netroufám odhadnout, jakým směrem se vydají příště. Možná v budoucnu ještě přitvrdí, možná se vrátí k experimentování. Budeme si asi muset počkat, až dokončí reedici slavného debutu „Count Your Blessings”, kterým Oliver Sykes zahájil destrukci svých hlasivek. I tentokrát na Rock for People šlo o skvělé vystoupení, i když to bylo trochu déjà vu. Všechna čest, ale třikrát a dost, prosím. Pojďme si od Britů dát na chviličku pauzu.

Úvodní fotografie pochází z oficiálního Facebookového profilu kapely Bring Me the Horizon.

<<< Den První

<<< Gorillaz

<<< Den Druhý

<<< Limp Bizkit

<<< Den Třetí

Den Čtvrtý >>>

Halsey >>>