Není na co čekat – recenze

Dlouho se čekalo na studiovou novinku od jedné z nejpopulárnějších tuzemských formací Chinaski. A vyplatilo se – byť obavy byly na místě. Chinaski se už v textech nemohli spoléhat na roztomilou lyriku tragicky zesnulého bubeníka Grohmana a posledními dvěma výtvory (Music Bar a 07) si nasadili laťku hodně vysoko.

Není na co čekat sice není atomová bomba a své maximum skupina nepřekonala, ale hodně se mu blíží. Zajímavý je hned úvodní kousek 3 pasty naznačující, že textově Chinaski nezůstanou nic dlužni své pověsti hravých, vtipných a nápaditých veršotepců. Ze svého typicky rockového zvuku však vybočují hned dvakrát – poprvé nepovedeným duetem Takmer svatý s Zuzanou Smatanovou, který se do celkové koncepce alba prostě nehodí a rve uši. A podruhé nezdařeným pokusem o rap Digitálně.

Baladou Sen 1996 sice vykrádají řadu svých předcházejících hitů, ale úžasnou atmosférou a až mrazivým Malátného podáním zaznamenávají jistý vrchol alba. Proč si však kapela k videoklipu vybrala zrovna závěrečnou, průměrnou Šatnu – když se přímo nabízí šokující Kérka nebo veselé Kompy, pochopím jen těžko.