Mainstreamoví agenti Chinaski až do sedmého nebe nedosáhli

Album 07 nijak nevybočuje z dlouhodobě nastoleného trendu svých autorů, Chinaski milovaných a proklínaných zároveň: z neskrývaného příklonu k líbivému poprocku, především ukájejícího široké masy. Že se tuzemské komerční jedničce i nadále daří úspěšné provokovat i prodávat, o tom svědčí rozběsněné houfy přechytralých intoušů i tisíce cédéček vykoupených z regálů obchodů.

Ano, Nulasedmička (jejíž název nebyl vybrán náhodou: tahle sedmá řadovka kapely vyšla 17. září 2007, obsahuje dvakrát sedm písniček a úvodní singl Zadarmo byl poprvé odvysílán 7. července 2007 v 7.07 hodin) je sice na hony vzdálená oblíbeným rockovým počinům Chinaski z druhé poloviny devadesátých let. Podbízí se střídáním či mícháním stylů, aby vyhověla co nejširšímu publiku. A nakonec v podstatě ani nepřináší nic nového. Jedno se jí však nemůže upřít: velká část skladeb jsou potenciální rozhlasové hity. Chinaski zkrátka umějí z otřelé melodie a nemotorného textu poskládat líbivou písničku (umocněnou účastí takových hostů jako Český národní symfonický orchestr či klavírista Petr Malásek) zadírající se do mozku jako hejno klíšťat do vytučněného psíka prodírajícího se roštím.

Fousama, kosama, basama

A je jedno, jestli se jedná o rockovou lyricko-politickou vypalovačku Basama fousama (jejíž úvodní dunivá basa je nejlepším momentem desky), o decentní popík Vzhůru do nekonečna o bezhraničních možnostech každého z nás či o posmutnělý rozchodový love song Něco tu nehrálo nazpívaný basákem Ondrou Škochem. Ani v jednom případě Chinaski nikoho z běžných rozhlasových posluchačů neurazí.

Nulasedmička má samozřejmě svoje vrcholy. Za ně považuji hned úvodní ztřeštěnost Shake it o (šťastném) vystřízlivění ne(u)spokojeného tatíka běžné rodiny, která v lecčem připomíná starší, úspěšné kousky (Punčocháče a spol.). Hodně povedený je (pochopitelně) také singl Zadarmo (s bonusovým píárkem zdarma díky rozhlasovému vypípání slova „jebe"), hodně pravdivá hitovka odmítající dnešní uspěchanou, chamtivou dobu. Své kouzlo (především díky úžasným perkusím v pozadí) má i Baletka, tragikomický příběh zklamané coury.
Dalším vrcholem alba je Slovní pyrotechnika, kterou však proslavil spíše námět a aranžmá než hudba a text. Politická agitka proti Paroubkovi a nenažraným politikům vůbec opepřená rapovaným, nadčasovým refrénem a hlavně záznamem rozhovoru s bývalým nenáviděným premiérem z pořadu Rádia 1 „Zátiší" se nemohla minout účinkem a rozruch vzbudit prostě musela. Důstojným zakončením desky je milostný hymnus se skvělou melodií Vakuum (použitý i ve filmu Chyťte doktora).

Experiment a la Chinaski

Úroveň Nulasedmičky bohužel znevažuje pár už ne tolik vyvedených kousků, Zrcátko a Dopis. Oba svírá unylá melodie, mdlé akustické provedení, nevýrazný zpěv (o který se v prvním případě postaral trumpetista Petr Kužvart) a prosťoučký text. Jestli tohle je experiment a la Chinaski, tak už raději nikdy více. Jako nepříliš zdařilé se ukázalo také nasazení Sonetu 147, zhudebnělého to Shakespeara, díky němuž zřetelně vystupuje kontrast mezi profesionálním textem (přebásnění do češtiny je dílo celoživotního Shakespearova překladatele M. Hilského) a amatérským (často by se dalo říci až pubertálním) veršotepectvím made in Chinaski.

Celkové skóre Nulasedmičky, bohužel posledního počinu bubeníka Pavla Grohmana, je ovšem pro Chinaski velice pozitivní. Deska sice nemůže soupeřit s úrovní klasik Dlouhej kouř či První signální, dokonce se nevyrovná ani předcházejícímu Music baru, přesto je třeba ji hodnotit jako povedenou. Přináší neskromnou řádku chytlavých songů říkajících si o nasazení do koncertních playlistů na věčné časy a pohromadě drží jako solidní porce oddechové zábavy. Do budoucna by možná stálo za to zamyslet se nad zmírněním počtu pomalých, po několika posleších nudících písní, ale vzhledem ke složení fanouškovské základny se to asi nedá čekat. Rozhoduje-li se tedy někdo zda na lyže či na ski, doporučuji rozhodně druhou variantu. A dokonce i v červenci.