Dlouhej kouř, recenze alba

Chinaski, to jsou mistři mainstreamového poprocku, králové chytlavých refrénů nejen pro náctileté, vládci lyrickoepických textů (o ničem) nad nimiž nejedna dívčina uroní dojatou slzu. Přesně takové je i album Dlouhej kouř.

Některé písničky jsou sice napoprvé moc roztahané a neposlouchatelné, leč nakonec je deska zkousnutelná celá. Melodie jsou totiž opravdu zpěvné a zvláštní (neumělá) poetičnost (především Grohmanových) textů si vás nakonec kolem prstu otočí také. Nejlepší kusy jsou titulní Dlouhej kouř (s kultovním refrénem „Pohoda, jazz"), Stejně jako já (úderný, nekomplikovaný, rockový), Mongol (s výborným saxofonem) a Megašéf (naléhavý a temný).

Škoda tedy určité nevyrovnanosti mezi skladbami, v rámci žánru však jistě nadprůměr.