S albem Rockfield od Chinaski je to jako na houpačce, chvíli baví a chvíli nudí

Chinaski, to je továrna na písničky. Zdálo by se, že se smíchá pár akordů, pár rytmů, napíše nějaká ta veselá básnička a je to. V případě Chinaski to, zdá se, tak funguje, ale ono to chce ještě nějaké to fluidum, které všemu počínání dá punc určité originality, která se stane žádanou. Deváté album se jmenuje Rockfield a název je jednoduše zvolen podle studia, kde se album nahrávalo.

Ano, když už z kapely padají písničky, jako výrobky z tovární linky, je potřeba jim po letech napumpovat zase trošku zvláštní příchuť čehosi neobyčejného. Je otázkou, zda zrovna věhlasné studio Rockfield ve Walesu může dodat popovému písničkovému albu nějaké grády navíc, když dnes i v Česku jsou dostupná, dobře vybavená studia. Nicméně takový výlet může pozitivně působit na muzikanty, kteří pod dojmem odlišného prostředí pracují jinak, než jak jsou rutinně zvyklí.

Nejen vínem živ je člověk

Přiznejme, že deska Rockfield zní po zvukové stránce skvěle. Snad každý od konce léta zaznamenal v rádiích a v televizi nový hit o víně. Skladba Víno vyloženě působí, že byla složená na objednávku. Když chceš v této zemi zaujmout a nemáš jiný originální nápad, vsaď na klasiku. Vytvoř něco ve stylu ,,naše krásná, malebná, slunečními paprsky zalitá Morava plná vinohradů." a úspěch je zaručen. Tím se text nese přesně v duchu televizního seriálu, pro který byla píseň stvořena a útočí na přesně určenou notu divákovu, tedy i posluchačovu.

Na albu samotném však hit Víno vyznívá přece jen méně tendenčně, spíše svěže. Jednotlivé skladby jsou totiž maximálně středně tempé, často mají zadumanější ráz. Už první kousek Kapela nás pohoupe na myšlenkách, jak to jednou s tou naší kapelou dopadne. Milión dolarů se trochu rozjíždí z kopce a postupně si uvědomujeme, jak je tvorba Chinaski postavená na charakteristickém Malátného zpěvu. Ucho posluchačovo se více orientuje na jeho hlas, protože hudba se stáva jakýmsi doplňkem. Některé skladby, jako Jak je to dojemné I, Každý ráno, pak působí až zbytečně. Nenabízí totiž nic než jen tu plochou písničku.

Dobře zmáknutá osudovost a na závěr sexy hlásek

Ani rytmicky výrazná Láska a Hvězdy to nezpraví. Tvoří jen takový nutný rozbíječ pomalých písní. Ale hned tu další, pomalou Až nebudu, se vyplatí si poslechnout. Na tuhle osudovost jakoby měli Chinaski recept: ,,Až smířím se s tím, že všechno je konečné, řeknu si: ,, Je čas, konečně..."" Marný není ani Doják. Nemá dojmout, ale patřičně proprat bulvár. Klidně tip na hit. Už vidím ten klip! Dojemná však má být Narozeniny, ale dojemnost z ní stříká až zbytečná otravně. Ještě, kdyby byla na albu takto pomalá jako jediná, tak prosím.

Tím jsme se dostali k závěru alba a také k nejsvětlejšímu bodu. Slovenský klín absolutně boří všechno ostatní z dosud na desce slyšeného. Takto má vypadat příjemný popový hit! Rozkošný slovenský hlásek zpěvačky Báry Hosnedlové dodá písničce velmi sympatickou sexy podobu a jejími ústy vyzpívané vyznání ,,Máš pery modré, ako čučoriedka" tak sladce zní a nechá posluchače povzdechnout, proč tento hlásek na albu nezazněl vícekrát. Malátného, byť jinak originálního hlasu, je v celkem jednoduché muzice alba jaksi moc a někdy trochu nudí.

Devátá kolekce písní Chinaski sjela z linky, jako automobily v mladoboleslavské automobilce a mnohé jistě zamíří přes rozhlasové vlny k posluchačům, až se dostatečně nabaží hitu o víně. Minimálně píseň Slovenský klín by působila jistě méně otravně. A tak, jako každá automobilka vyrábí některá auta pro běžné dojíždění a některá více pro potěhu, tak i hitová továrna Chinaski vyprodukovala na albu některé písně více konzumní a některé více pro potěchu ducha. Nezbývá, než se zamyslet, jestli by nebylo lepší, než utrácet za drahé zahraniční studio, dát například větší kapesné Báře Hosnedlové, aby svým hlasem album více osvěžila.

Jaká byla atmosféra při natáčení si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.