Zapomeňme na smutek, je tady Harlej!

Když jsem na podzim 2019 před koncertem skupiny Harlej v České Lípě zpovídal kytaristu Tondu Rauera, probleskl od něj pouze střípek informací, jaká asi bude nová deska, kterou kapela připravovala. Ta se pak na jaře dalšího roku objevila v českých e-shopech a první dojem, který se mi tehdy mihl v mysli, byl: „Nejsem (vůbec) zklamanej…" Vlastně jsem si v klidu odpověděl názvem druhé písničky. Třináctá fošna s titulem Smutku dávám sbohem je totiž po letech stále skvělá kolekce rockových hitů! Harlej se nikdy nepodbízeli domácímu publiku, ale i přes své metalovější začátky a také díky osobitému projevu prvního zpěváka Vládi Šafránka, který už více než 4 roky trůní v rockovém nebi, si dokázali za úctyhodných 28 let vybudovat na naší scéně poměrně silné renomé. 

Jedenácti písňové album otevírá Další rána, a to na začátku netypickou poloakustickou kytarovou vyhrávkou, která vzdáleně připomíná pomalé intro legendárního alba Alkehol S úsměvem se pije líp, ale pak píseň přejde do neúprosného kvapíku v punkovém duchu. Je to čistý rockový nářez, jak se patří, kytary zní hutně a bicí nádherně odsýpají. Zpěvák Tomáš Hrbáček, bez kterého si už skupinu nelze vůbec představit, hrne svůj nesmlouvavý text pěkně od plic. Jako by tenhle song Tonda Rauer a spol. napsali v druhé půli 90. let! Nečekaný úlet střídá již zmíněný, pomalejší song Nejsem zklamanej, který si do dnešních dnů vydobyl vysokou sledovanost na youtube kanálu. Videoklip o peripetiích života boxerského sportovce má sám o sobě vnitřní sílu. A jedeme dál, třetí v pořadí Tráva, na které se ještě autorsky podílel i zesnulý Vláďa, je opět našláplá hitovka s jasným refrénem, který si chcete zpívat ihned po probuzení. Anebo po vystřízlivění?

Z rychlého tempa nevychází ani následující, romanticky pojatá Tančíš v dešti, kde zazní i sbory celé kapely. Tady kytary nádherně souzní, písnička má jasný, pozitivní nádech, je to taková pohodovka, kterou si zazpíváte se svou drahou polovičkou při jízdě v autě. Ke konci zazní lahodné sólo, přičemž Harlej se nebojí pustit do vzájemného duetu pouze zpěv a bicí…a co říci více? Tohle byla a je jasná živá tutovka! Vzápětí přichází další šlágr Až tady jednou nebudu, kde najdeme opět kudrnaté sólo Tondy Rauera a báječný závěr, který Tomáš odezpívá bez všech nástrojů. Že by pak přišla nějaká balada? Ani náhodou, drsný punk-rock A já tě nechci, který je jak vystřižený z prvních alb kultovní bandy Tři sestry! Tím spíše, že v ní hostuje právě jejich harmonikářka Veronika Borovková alias Supice. Její zpívaná pasáž, rozšafná harmonika a pak polkový závěr „A já tě nechci a já tě nemiluju" dodají všemu korunu – to je skoro jako nepodařená svatba, chtělo se mi smát, když jsem to slyšel podruhé! 

Titulní song Smutku dávám sbohem jen podtrhuje veskrze rozvernou náladu celé desky. Relaxační skladba má countryového ducha, je to jemná kytarovka s hitovým refrénem „Smutku dávám sbohem, klidně ho nechám hned za prvním rohem". To je přesně ten lék, který člověk potřebuje pro okamžité rozveselení. Harlej pokračují ve spanilé jízdě šlágrů: vkusně přitvrdí ve Vrátím se zpátky, aby se pak nečekaně omlouvali ve vážněji pojaté Promiň. Závěrečné duo skladeb sugestivně uzavírá nadupané album. Horizont, kde se objevuje skladatelský um zpěváka Tomáše, není tak srdceryvnou emotivní skladbou jako stejnojmenná píseň metalovějších souputníků Traktor, nicméně se žene v duchu roadmovie, která skupině nejlépe sedí. Perlivé sólo a melodický dvoukytarový zápřah včetně sborů krásně zrychlí, aby se po pauze zlomilo do čisté poloakustické koncovky Nevěřím. Uctivě polknu na závěr, že skupina dokáže i trochu z tempa a reálně zasmutnit.

U alba Smutku dávám sbohem si vážně nestačíte vydechnout, a i když je závěrečná píseň spíše tesklivější, celkově je kapela na koni, protože takovou pestrobarevnou desku už dlouho nenatočila. Tonda a spol. zúročili své příjemné rockové nálady z posledních let, lehce připomněli punkovou výbušnost z alba Čtyři z punku a pes z roku 2006, ale především si vyhráli s celkovou atmosférou, kterou skvěle otextoval dlouholetý parťák skupiny Tomáš Miřátský. V době koronavirové, kdy bylo možné denně číst depresivní zprávy ze světa a často se rozčilovat nad přešlapováním naší vlády, když jsme bojovali s rouškovým fetišem a zklamaně vzpomínali i na doby minulé, ke kterým se našinec toužil pokrytecky vracet, byla tahle kolekce skupiny Harlej čistým rockovým osvěžením, plným hravé energie a nespoutaného veselí. 

Nejen v té nelichotivé době co-vidové hysterie, ale i dnes podobné desky tak silně potřebujeme!