Harlej není se svým novým albem na prodej. Na co tedy?

V Čechách je situace v hudebním showbysnisu specifická tím, že se zde velmi dobře daří rockovému pivnímu písničkaření. Na této vlně, vedené Kabátem, se už několik let úspěšně veze také Harlej. Zaujmout v takto malé zemi dostatek posluchačů, aby kapela mohla pravidelně vydávat alba a jezdit po republice turné a byla zvaná na festivaly, není jednoduché ani pro mnohé popové interprety.

Z toho důvodu je těžké psát recenzi na produkt podobný albu Na prodej. Je určen tradičním fanouškům, kteří žádnou recenzi číst nepotřebují. Harlej, toho si vědom, stále ze sebe sype jeden hospodský cajdák za druhým a jsem přesvědčen, že by klidně podobných desek mohl vydat deset do roka. Alkoholem rozjařenému fanouškovi je stejně jedno, ze které desky se hraje, hlavně že se kalí.

Není hospodský rock jako hospodský rock

Ono tedy nic proti dobrému hospodskému rocku. Kvalitních, syrových kapel je u nás dost a fungují i destiletí dlouho. Bohužel Harlej vsadil na tu nejvíce plytkou formu. Ani po několika vydaných albech nemá snahu zahrát trochu něco šťavnatějšího, co by nesmrdělo oním venkovským zahuleným kulturákem. Skladby jsou složeny v duchu um ca ca, um ca ca, aby i po desátém pivu byly jasně srozumitelné a jaksi se vyloženě snaží dostat na úroveň mozku notně zmatlaného dávkami alkoholu.

Hudební postupy se nijak nevymykají tolik obehraným věcem zábavových kapel. Každého, kdo má muziku jen trochu rád, ihned začnou nudit. Nikde žádné napětí, kam se skladba dál vyvine. Jedinou písní, která se postará o jakýsi vzruch je Touhy. Alespoň ve sloce trochu jiskří, ale je to jen tím kytarovým rifem, vycházejícím z metalových klišé. Nicméně refrén nás nenechá se ztratit. Už zase víme, kam patříme. Utahaný zpěv o nenaplněné lásce nás přinutí dát si další škopek a raději panáka k tomu.

Majdelenka, Apolenka a holky od nás z kuturáku

Texty jsou vůbec perly. Často vyloženě tahají za uši, až to bolí. Výsostnými kousky jsou Majdalenka a Kulisačka. ,,Spí tu s tváří pokrytou prachem, kterej přines čas za zavřenou oponou... ." Těžko hledat větší kýč. V kýči si však texty alba Naprodej libují. Tu a tam se posílí chuť do života místního vidláka: ,,Začnem hrát, je čas se bát, zamkněte dcery, nechcem se s tím srát."

Nesmí se zapomenout na alkohol. Co jiného v Thajsku, než ,,... takhle se zlejt, daleko v cizí zemi chtělo se mi blejt." Trochu si zahudrovat na nejednoduché žití na tom zatraceným světě: ,,Je dost možný, že náš svět je jedna velká placka, trochu klouže, pryč od ráje... ." Vskutku témata ze čtvrté cenové. Mimochodem Harlej na píseň Než to s náma půjde ke dnu zařadil i dechové nástroje, aby stylovým brum brum přesvědčil, že si nic nezadá v kýčovitosti s produkcí na vyhlášené Šlágr TV. Dost možná, že se tam jednou harlejovské šlágry objeví po boku Dua Yamaha.

Alespoň se tedy umrtvíme dalšími pivy a panáky. Tak jako tak se stejně zeblijem. Buď v Thajsku, nebo někde jinde. Hlavně, že je sranda. Jenže ona už to sranda dávno přestala být. Ona sranda za ta léta přeci jen vypadá trochu jinak. Je trochu tajně ukrytá. Nejvíce si totiž tentokrát Harlej vystřelil ze svých fanoušků. Tvrdí, že není na prodej. Těžko pak vysvětlit, proč pánové s akademickým titulem před jménem a za léta zkušení muzikanti mají potřebu produkovat podobnou tvorbu. Pojďme si tedy upřímně s tvrďákem Kolinssem zahopsat: ,,Majdalenko hajdalenko, Apolenko, Apolenko, hop, hop, hop!"